Probudila jsem brzy ráno, kdy lidi ještě spali.  Chtěla jsem vstát, ale Malik mě stáhl zase zpět.   Odtáhla jsem se od něho.

,,Ty víš, že to nejde..." řekla jsem a natáhla si kápi a posadila se k němu zády. ,,Altair se to nedozví," odpověděl Malik a pomalu se posadil.

,,To nejde. Máme oba povinnosti, na lásku není čas..."

Malik smutně oddychl a pomalu vstal.  ,,Máš pravdu, na to není čas, ale nezapomenu na tebe."

,,Já taky ne..." zašeptala jsem a pomalu vstala.  Vylezla jsem na zídku a skočila přímo do vozu se senem.

Vyskočila jsem a pomalu vyšla k molu, kde jsem si sundala svoje vysoké boty,které jsem si vzala do ruky a vyšla až na konec.

Sedla jsem si a nohy si přehodila přes okraj mola.

***

Do přístavu přijela loď, která se zakotvila.

Za sebou jsem slyšela kroky.  ,,Nemám už,co bych ti řekla." ,,Přišel jsem se jen rozloučit," řekl Malik.  Pomalu jsem vstala a otočila se na něho.  ,,Nezapomenu na tebe, ale ty určitě ano."

Na tohle jsem neodpověděla, ale Malik znal odpověď a tak jen přikývl.  ,,Sbohem..." řekl a odešel.

***

Kapitán lodi, odvázal loď. Naposledy jsem se podívala na Malika.

A otočila se ke koním.  Nasedla jsem na svého bílého koně a chytila otěž Malikovo klisny. 

Pobídla jsem koně a vyjela z oázy. 

***

Dorazila jsem zpět do Masjaf, kde jsem uvázla koně a vrátila se k citadele.

Kde na mě čekal Kaleb.  ,,Kde jsi byla?" ,,S Malikem!" odpověděla jsem drze a strčila do něho, abych mohla projít do zahrad.

Sedla jsem si na kamennou lavičku a hleděla na skály.

,,Co ti je?" zeptal se Kaleb a pomalu si sedl vedle mě.  ,,Mrzí tě, že musel odjet?" dodal.

,,Nemrzí..."

***

Uběhl jeden rok. Bylo časně ráno ani slunce ještě nesvítilo a Altair mě vzbudil takhle brzy.

,,Soustřeď se!" ,,Nemůžu!" vykřikla jsem. 

,,Tak se snaž!"

Tentokrát jsem na něho zaútočila, ale Altair se skrčil a já se svezla po jeho zádech až na zem. 

Altair se zasmál a pomohl mi vstát.  ,,A teď seriózně.  Pokrč nohy!  Meč před sebe a zkus se trefit!"

,,Žádný problém bratříčku!" vykřikla jsem a usmála se.  Zaútočila jsem na něho.  Naše meče se o sebe zasekly. 

Pak začala přetahovaná.  Nejdřív mě natlačil Altair na zábradlí tak, že jsem málem přepadla, ale pak jsem našla slabinu a praštila pěstí Altairovi do boku.

Altair udělal jeden krok do zadu. ,,Tohle bolelo." ,,Přestaň, nejsi malá holka!"

Altair se usmál.

***

Blížilo se odpoledne a nám už skončil trénink, ale oba jsme se shodli na tom, že si dáme přestávku a pak dáme skutečný souboj.

Já samozřejmě souhlasila, protože jsem se mému bratrovi mohla pomstít jakkoliv.

***

Po malé přestávce jsme zase stanuli před sebou.  Naše pohledy se střetli, oba jsme si prohlédli postoj.  Nadechla jsem se a vyrazila proti němu.

Můj bratr se vyhl, ale já udělala rychlou otočku, ale to samé udělal i on.

Tentokrát zaútočil on.  Oba jsme zasekli meče do sebe.  Uvědomila jsem si, že se zády opírám o plot a tak jsem se opřela a nohou odstrčila Altaira od sebe.

Opět jsme na sebe zaútočili, ale tentokrát se meče nezasekly o sebe.  Oba jsme začali šermovat, až jsme se ocitli uprostřed cvičiště.
Nováčci se na nás přišli podívat dokonce i starší Assassini, kteří toho uměli víc než my.

Řinčení zbraní dokonce přilákalo i lidi z vesnice. 

Všichni byli ticho a dívali se na náš souboj. Pak, ale začali povzbuzovat a mě to akorát tak znervóznilo.

Altair si toho všiml.  Tupou stranou meče mě praštil do žeber.  Já se bolestí ohnula a Altair mě přeskočil a chytil mě za hrudník a druhou mi přiložil meč ke krku.

,,Vyhrál jsem," prohlásil Altair hrdě. 

Všichni začali tleskat.  Altair byl v tomhle místě celebrita, ale já ne. Žárlila jsem na mého staršího bratra, ale přitom jsem i trochu záviděla a obdivovala.

Došla jsem do mého pokoje, abych se převlékla, když jsem si sundavala poslední část mého hávu, tak jsem si všimla velké modřiny v oblasti žeber.

Altair mi zřejmě tím mečem zlomil pár žeber, ale neřešila jsem to, každý Assassin má z tréninku buďto modřinu nebo dokonce hluboký šrám. 

***

Uběhli dva roky seděla jsem na hradbě a hrála na svojí flétnu.  ,,Nádherně hraješ," řekl můj bratr a sedl si ke mně.  ,,Nezahraješ si se mnou?" zeptala jsem se.  ,,Když máš dneska ty osmnáctiny...tak jo, " řekl a usmál se vytáhl svoji flétnu a přidal se. 

Celým Masjafem se rozlehly tóny našich fléten.  Milovali jsme to. Jen si sednout na hradby a hrát.

,,Malik je zpět!!!" ozvalo se celým hradem. Oba jsme přestali hrát a seskočili jsme, ale já nešla k němu. 

,,Mary vypadáš úžasně," řekl a dotkl se mých vlasů.  Chytila jsem mu za ruku a zkroutila jí. ,,Nezkoušej to na mě. Nejsem nějaká kurtizána, abych si to nechala líbit!"