Uběhl nějaký ten týden, zrovna jsem stála na cvičišti a čekala na Malika,který přišel přesně na čas.

,,Jdeš pozdě!" ,,Zaspal jsem," ,,Assassini nezaspávají," odpověděla jsem.  ,,Tak...jsem musel něco zařídit."

,,To už je lepší výmluva," řekla jsem a usmála se.  ,,Ten háv," Malik se umlčel.  ,,Co je s ním?" zeptala jsem se.

,,Sluší ti," řekl a nervózně si prohrábl vlasy.  ,,Tak budem bojovat?"

,,Ehm...jo jasně promiň," řekl Malik a udělal postoj.  To samé jsem udělala i já.  Pravou rukou jsem se natáhla pro meč.

Malik na mě vyběhl, otočila jsem se na zábradlí a vyběhla po něm. Pak jsem Malika ladně přeskočila a dopadla za ním.

,,Jak jsi to..." ,,Učím se od toho nejlepšího," skočila jsem Malikovi do řeči. 

-pohled Altaira-

Opatrně jsem otevřel oči a rozhlédl se po místnosti.  Ležel jsem ve svém pokoji.

Zvedl jsem pravou ruku k mému obličeji, abych zakryl oči před svitem slunce.

,,Altaire?"

,,Kalebe?" ,,Já jsem Kadar," opravil mě a dokulhal až k židli.   ,,Co se stalo?" zeptal jsem se.

,,Ty si nepamatuješ,co se stalo skoro před měsícem?" ,,Ne...jen matně," odpověděl jsem.
,,Šli jsme rekrutovat pár Assassinů.  Nakonec se ukázalo, že to byla past. Čekali na nás. Mě zajali a tebe těžce poranili."

,,Omlouvám se Kadare..." ,,Klid,nemohl jsi to vědět.  Nebyla to ničí chyba.  Měl jsem si dávat větší pozor."

,, A kde je moje sestra?" zeptal jsem se.  ,,Trénuje s mým bratrem. A musím říct, že jí to jde docela dobře," odpověděl Kadar.  ,,Opravdu?" zeptal jsem se a pokusil se posadit.

,,Nikam nepůjdeš!"  ,,Jsi jak můj otec..." zaúpěl jsem bolestí a položil se zpět.  ,,Mluvil si z doktorem?"

,,Mluvil." ,,Bylo to zlý tak, jak to bolí?" ,,Měl jsi to dost hluboký, ale dostaneš se z toho. Žádné akce nejmíň tak tři měsíce,"

,,Ale...co moje tréninky?!" ,,Na to je času dost Altaire."

,,Prosím pomoz mi na nohy..."  ,,Tak dobře," vzdychl Kadar a natáhl ke mně ruku.  Chytil jsem ho za ruku a pokusil se postavit.

Po pár minutách jsem konečně stál na svých nohách.  Chytili jsem se za ránu a druhou rukou Kadara, který mně pomohl ke cvičišti.

Oba jsme dokulhali ke cvičišti, kde jsem se opřel o zábradlí.  ,,Jde ti to skvěle sestřičko!"

Mary se na mě otočila a usmála se. ,,Altaire!" vykřikla a přeskočila zábradlí. ,,Jo...tak si dej přestávku..." řekl Malik.

Rozběhla se ke mně a zastavila až u mě. ,,Vypadáš skvěle..." řekl jsem a opatrně jí objal, ale pak jsem se od ní odtáhl, když mi začalo píchat v boku.

,,Myslela jsem, že jsem tě ztratila..."  ,, Mně se nikdy nezbavíš, pamatuješ, co jsem ti slíbil nebo ne?"  ,,Pamatuju."

,,Prý ti jde dobře trénink." ,,Malik mě toho hodně naučil." ,,Malik je dobrý učitel," odpověděl jsem.

,,Tak se vrať ke cvičení," dodal jsem a pomalu vstal. 

,,Kadare můžu s tebou mluvit?" Kadar na souhlas přikývl.

-Pohled Mary -

Dívala jsem se,jak můj bratr odchází z Kadarem zpět do budovy.  Slyšela jsem, jak si Malik odkašlal.  ,,Promiň..." řekla jsem a začala se soustředit na výcvik.

Udělala jsem ten samý postoj jako Malik a čekala, co mi bude dávat za rozkazy.

Malik na mě zaútočil, jeho útok jsem odrazila svým mečem. Pak jsem se otočila, ale udělala jsem zásadní chybu, protože když jsem se otočila zpět, tak jsem meč měla blízko svého hrudníku.

,,Teď už bys byla mrtvá! Otočila jsi se dobře, ale ne tak rychle."

,,Jestli jsi teď zmatená ze svého bratra, tak odejdi, na tohle nemáme čas!" vykřikl Malik a opřel si meč o rameno. 

,,Tak jo zkusíme to znovu," řekla jsem a znovu se postavila do bojového postoje.

Když Malik znovu zaútočil, tak jsem se konečně otočila dostatečně rychle, že jsem ho chytila za ruku a zkroutila jí.  ,,Výborně!"

,,Já věděl, že v tobě něco je!  Teď to zkusíme se skrytou čepelí. Myslíš, že to zvládneš?" zeptal se Malik.

Prudce jsem hnula zápěstím, až z chrániče vyjela skrytá čepel.  ,,Rozhodně to zvládnu," řekla jsem a usmála se.  Malik mi úsměv oplatil.

,,Fajn nejdřív ti to ukážu já a ty to pak zopakuješ."

Malik se opatrně přiblíží k figuríně a bodl jí do krku.

Pak vyběhl na druhou a tu bodl přímo na místo, kde měla břicho.  Skrytou čepel vyndal a vrazil jí do krku.

To samý jsem udělala já, ale nebyla jsem dostatečně rychlá.

,, Nebyl jsem tak pomalý! Znovu a rychleji! A prosím snaž se! Chci to mít už dneska za sebou!" zakřičel Malik. 

Znovu jsem udělala to,co Malik, ale už trochu rychleji, ale jemu se to zase nelíbilo.

Tvrdá škola Assassinů, tady se nezavděčím nikomu.  ,,Dobrá...pro dnešek jsme trénovali skoro pět hodin. Jdi se převléct a pak přijď k bráně.  Chci ti něco ukázat," řekl Malik. 

***

Došla jsme, až k bráně, kde na mě čekal Malik a držel za uzdu koně.  ,,Vem si Lukase," řekl a podal mi otěž bělouše. 

Vyhoupla jsem se do sedla a následovala Malikova. 

,,Kam jdeme?" zeptala jsem se. Malik neodpověděl a pobídl svoji klisnu do klusu.

Pobídla jsem Lukase, který pohodil hlavou a přidal do kroku.

***

Už se stmívalo a my dorazili do Oázy.  ,,Co tady?" zeptala jsem se.  Malik se usmál a sesedl z koně.

Sesedla jsem z koně a následovala Malika, který bezeslova šel, až k řece. 

,,Chtěl jsem ti to říct už před dvěma měsíci. Chtěl jsem tě něco naučit, než odpluji. Musím na důležitou misi, která je pro tebe tajná."

„Ale ja už patřím k Assassinům, proč mi to tajíš?" ,,Nechtěl jsem, aby jsi o mě měla strach," odpověděl Malik a jemně mě chytil za ruku. 

Podívala jsem se na naše ruce a mírně jsem ucukla.  ,,Omlouvám se..."

,,Maliku...nemusíš se omlouvat. Chápu, proč mi to nechceš říct..."

,,Dávej..." zarazila jsem se a uhnula pohledem. 

,,Dávej na sebe pozor," konečně jsem našla odvahu.  V Malikovo očích se rozžhavili malé plamínky naděje. 

Zhluboka jsem se nadechla.  Chtěla jsem Malika obejmout a políbit, ale on byl rychlejší.

Překvapeně jsem ani nedýchala. Po chvíli se ode mě odtrhl.

,,Bylo to nečekaný...já vím, ale bojím se, že tohle bude naposledy, co to udělám..."

,,Maliku....odjedu s tebou," řekla jsem po minutě zírání. 

,,To nejde...náš mentor pověřil mě a Raufa."

,,A kdy se vrátíš?" ,,Za tři roky... Nezapomeň na mě," řekl Malik.  ,,Nezapomenu..." řekla jsem a sklopila zrak. 

,,Kdy odjíždíš?" zeptala jsem se.  ,,Zítra ráno. Z tohodle místa."

Oba jsme pak vylezli na věž a ulehli na seno. Neměli jsme už čas se vracet.

Měla jsem špatný pocit z dnešního večera. Malik mě políbil. Můj bratr by na to reagoval negativně, kdyby se tohle dozvěděl. Prostě z toho žádný vztah nebude a Malik to zřejmě moc dobře ví.