Hluk,který byl na nádvoří,mě probudil. Pomalu jsem vstala a vyšla ke schodišti, ze kterého jsem seběhla.

Na nádvoří byli všichni na nohou. Mladí a stáří Assassini, který hlídali vchod do citadely.. Všimla jsem si, že dva z mladších assassinů táhnou Malika dovnitř.

,,Co se stalo Kalebe!?" vykřikla jsem.  ,,Malik s Altairem byli přepadení.  A Kadar se nevrátil..." 

,,Altair?!  Co je mu!?" vykřikla jsem. ,,Bude v pořádku," uklidňoval mě Kaleb.  ,,Musím za ním!" vyběhla jsem k Citadele, kde mě zastavil Rauf.  ,,Počkej děvče...tvůj bratr bude v pořádku. Věř mi."

,,Já...chci ho vidět..." ,,Není to teď možné. Altair se potřebuje uzdravit."

***

-Pohled Malika-

Pomalu jsem otevřel oči.  Ležel jsem ve svém pokoji. Pomalu jsem se posadil a chytil se za zranění bok.

,,Kalebe?" sykl jsem a otočil se na mladého Assassina. ,,Al-Mualim s tebou chce mluvit," řekl Kaleb.

,,Fajn...pomoz mi na nohy," řekl jsem a natáhl k němu ruku.  Kaleb mi pomohl na nohy. 

Došli jsme do citadely a vystoupili schody až ke stolu Al-Mualima.  ,,Mentore..." řekl jsem a mírně pokynul hlavou. ,,Maliku. Co se stalo?  Poslal jsem tě v domnění, že neuděláš nějaký průšvih!"

,,Mentore...věděli, že přijdeme...byla to jasná past. Žádám vás, aby jste mě dovolil se vrátit zpět a najít svého bratra. Je to jediný příbuzný, který mi zůstal."

,,Dobře. Pověřím pár nejlepších Assassinů, aby našli tvého bratra."

,,Mentore žádám vás o jedinou věc.  Pošlete mě. Najdu svého bratra a přivedu ho zpět," řekl jsem.  ,,Ne to v žádném případě. Jsi zraněný, nehodlám tě ztratit."

,,Dobře. Omlouvám se Mentore," řekl jsem a odešel do svého pokoje.  Nasadil jsem si svůj bílý háv, okolo pasu jsem si natáhl opasek a meč zastrčil do pochvy. 

,,Ty nehodláš poslouchat našeho mentora Maliku?!" zeptal se Kaleb. 

,,Nehodlám čekat, až naleznu bratra mrtvého!' vykřikl jsem a šel ke dveřím.  Kaleb mě chytil za moji poraněnou ruku.

,,Nikam nepůjdeš!"

,,Pusť mě Kalebe!" vykřikl jsem a natlačil ho na zrcadlo, které se rozbilo. 

,,Jedu s tebou,"  ,,Ne. Kalebe...málem jsem tě ztratil, jsi můj nejlepší přítel. Kdybych tě ztratil, nikdy bych si to neodpustil. Byla to moje chyba, když jsi kvůli mě ztratil ruku."

,,Tvoje chyba to nebyla Maliku, bránil jsem tě, jinak by tě ten hajzl Robert zabil."

,,A já ti jsem za to vděčný, ale teď mě nech jít."

Kaleb přikývl a pustil mojí ruku.  ,,Dávej na sebe pozor příteli." přikývl jsem a pomalu se vyplížil, ze dveří.  

Potichu jsem prošel přes nádvoří, až k vesnici, která ležela pod hradem.  Všichni obyvatelé, kteří byli v té době na nohou se usmívali a hleděli na mě.

Chovali v nás účtu. My jsme je chránili a oni na oplátku nám dávali chléb, který sami upekli. 

,,Maliku," zastavila mě jedna mladá žena držela v ruce chléb.

,,Pro vás. Na cestu," dodala.  ,,To nemůžu přijmout." ,,Prosím, udělal byste mojí dceři radost," řekla žena.

Usmál jsem se a přijal chléb, který mi nabízela.  ,,Grazie signore (Děkuji vám, pane)."

Žena mě následovala až ke koním a ptala se kam přesně jedu, ale já jí jen odpověděl, že to tajný a ať to nikomu neříká.

Pobídl jsem svého vraníka do trysku.  Přes nos jsem si natáhl šátek a přes hlavu přetáhl kápi. 

Slunce silně pálilo, ale to mě nezastavilo,hnala mě zlost. Unesli mého bratra,neměl jsem v plánu nechat někoho naživu.

***

Když slunce pomalu zapadalo, tak jsem dorazil do Konstantinopole, bratrův  kůň tu stále stál.

Sesedl jsem z mého a procházel ulicemi, až jsem došel namísto, kde jsem viděl bratra naposled.  Na zemi byli kapky krve, které vedli někam do paláce. 

Pomalu jsem šel po kapkách krve, až jsem došel k jednomu z vojáků. 

Chytili jsem ho za brnění a přitiskl mu skrytou čepel ke krku.  ,,Kde je můj bratr!?" vykřikl jsem.

,,Kde je!?" ,,Odvedli ho..."

,,Kam?!" vykřikl jsem. ,,Do Yedikule.  Nedostaneš se tam!"

S neutrálním výrazem jsem mu probodl krční tepnu a pomalu od něho vstal.  Sledoval jsem,jak z něho pomalu vyprchává život.

Když umřel, tak jsem se otočil a vydal se do pevnosti Yedikule. 

Skrytýma čepelema jsem zabil stráže a vydal se na hradby, odkud jsem měl dobrý výhled.

Bedlivě jsem naslouchal každý šramot.  Nakonec jsem měl štěstí, že strážní zrovna mluvili o nějakým mladým Assassinovi.

Mluvili o tom, že ho drží ve věži.

Podíval jsem se na věž, pak jsem seskočil a zabil oba strážný.  Našel jsem tajný vchod do budovy a potichu sledoval všechny vojáky, který se procházeli okolo cel.

,,Vemte toho assassina a odveďte ho do mé kanceláře!" přikázal.  Dva z jeho vojaku otevřeli celu a vytáhli ven mého bratra.

Byl dost slabý z toho mučení a tak ho museli táhnout.  V tu chvíli ve mě rostl hněv, který jsem se celou dobu pokoušel udržet.

Seskočil jsem na jednoho strážného a zabil ho.  ,,Assassin!" vykřikli strážní. 

Vzal jsem jeden s nožů a hodil ho po něm, natáhl jsem se pro další, ale došlo mi, že tenhle byl poslední. 

Podkopl jsem mu nohy a bodl ho do krku, pak jsem vyběhl, za mým bratrem.

***

Vyběhl jsem na trámy a pozoroval jednoho z vojáků, který mířil do kanceláře svého kapitána. 

Potichu jsem skočil za něho a zabodl mu skrytou čepel do zad,druhou rukou jsem mu přiložil ruku k ústům, aby nekřičel.

,,Teď jdi," řekl jsem a přitlačil na skrytou čepel.  Voják bolestivě udělal jeden krok ke dveřím a otevřel.  Vytáhl jsem čepel a podřízl ho. 

,,Assassin! Kryjte kapitána!" vykřikli vojáci. Udělal jsem jeden krok k ním a sáhl pro meč, který jsem v zápětí vytáhl.  Vojáci na mě zaútočili vyhnul jsem se jim a jednoho z nich jsem zabil.  S druhým jsem se pral ještě chvíli.

Kapitán chtěl utéct, ale já na něho skočil a bodl mu skrytou čepel do hrudi.  ,,Nikdy se nás nezbavíš Assassine..." řekl naposledy.

Pomalu jsem vstal a přešel k mému zmrzačenému bratrovi.  ,,Kadare?!"

Rozřezal jsem provazy a pomohl bratrovi na nohy, ale jakmile chtěl udělat krok,tak se mu nohy podlomili.

Opatrně jsem položil bratra a vzal ho do náruče. 

***

Dostal jsem mého bratra na koně a pobídl ho.  Vraník se rozběhl.

Uháněli jsme přes poušť.  Slunce už dávno zapadlo a nastala zima, ale já uháněl koně, co to jen šlo.

Žádná přestávka teď ne, pokud zastavíme, můj bratr může umřít, už tak riskuji, že mi při cestě do Masjaf umře.

***

Do Masjaf jsme dorazili skoro na poledne.  Vyjel jsem s koněm až k citadele, kde jsem pomohl mému bratrovi dolů.

Odnesl jsem mého bratra do ošetřovny, kde jsem ho opatrně položil na lůžku.

Chtěl jsem odejít, ale Kadar mě chytil za ruku.  Jeho rty se hýbali, ale já ho neslyšel mluvil dost slabě a nesrozumitelně.

,,Řekneš mi to, až se uzdravíš. Teď odpočívej," řekl jsem a kývl na doktora, který stál opodál.

***

,,Maliku," ,,Raufe?"  ,,Chtěl s tebou mluvit Al-Mualim, ale řekl jsem mu, že jsi šel do vesnice. Žádal si tě ohledně tvého bratra, ale když vidím, že jsi od krve, tak mi došlo, že jsi pro něho už byl. "

,,Byl jsem. A teď mi ustup, potřebují se převléct," řekl jsem a sundal si chránič. 

,,Dobře, až se převlékneš, tak nezapomeň zajít za mentorem," řekl Rauf a uhnul mi stranou. 

***

Odešel jsem zpět do citadely, kde seděl mentor a něco zapisoval.  ,,Mentore?"

,,Posaď se Maliku," řekl a ukázal na židli. Na jeho pokyn jsem si sedl.  Mentor zavřel knihu a upřeně se na mě podíval.  ,,Porušil jsi slib."

,,Kdyby jste poslal Assassiny těsně před raní hodinou, byl by mrtvý. Nehodlal jsem čekat. Vrátili jsme se oba živý a to díky mě!" vykřikl jsem.

,,Tvůj bratr je jako každý jiný Assassin. Chodíme na naše pochůzky a vracíme se buď zraněný a nebo zůstane jako zajatci!"

,,Život mého bratra není bezcenný! Je to můj bratr, moje krev!" 

,,Jsi příliš mladý, abys to pochopil Maliku! Budeš dělat, co já řeknu! Pokud to nebudeš dodržovat, tak tu nemáš,co dělat!"

,,Můj otec by udělal pro mého bratra to samý!" ,,Ale já nejsem tvůj otec!  Jsem tvůj mentor!  A mentora budeš respektovat! Nechávám tě tu kvůli tomu, že jsi můj nejlepší žák važ si toho Maliku! Teď jdi!"

Prudce jsem vstal a odešel. Vrátil jsem zpět do mého pokoje, kde jsem si sundal háv a položil ho přes truhlu.  Naštvaně jsem si sedl na postel.

Snažil jsem se v sobě držet vztek, ale ten stále rostl a tak jsem si vzal meč a vydal se na cvičíte, kde cvičila Altairova mladší sestra.

,,Raufe já to převezmou," řekl jsem a přeskočil plot do cvičiště.  ,,Ty mě budeš trénovat? " zeptala se Mary a usmála se. ,,Pokud ti nevadí, že budeš mít nějaký modřiny tak jo, "řekl jsem a pousmál se.

,,Kde jsi nechal háv?" zeptala se.  ,,Byl trochu od krve, " odpověděl jsem a vytáhl svůj meč.