,,Udělal jsi chybu, když jsi ho tam nechal!"  vykřikla jsem a zavřela za sebou dveře.  ,,Nechtěl jsem ho tam nechat.  Ty víš, že nejsem zbabělec."

,,Jsi zbabělec!  Každý Assassin by tam nenechal umřít svoje lidi!" ,,Nejsem zbabělec! Snažil jsem se něco udělat!"

,,Jen jsi utekl od problémů!  Vždy jsi utíkal, když se něco dělo!"

,,To není pravda!" ,,Ale je!  Tohle by otec nikdy neudělal!"  ,,Otec je mrtvý!" vykřikl Altair.  ,,Kvůli tobě!"

,,I ty neseš část viny, ale nechceš si to přiznat!"

,,Buď už zticha!" ,,Proč!? Uznáváš, že si udělala taky chybu!? Prober se, jsi Assassinka!"

,,Nenávidím tě!" vykřikla jsem a vyšla z jeho pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a vydala se po schodech dolů. 

Pod schodama mě zastaví Kaleb. ,,Malik tě hledal." ,,Opravdu? Už se probudil? " zeptala jsem se.  ,,Před pár hodinami ještě blouznil,volal tvé jméno."

,,Je mi líto jeho bratra...Kadar byl dobrý Assassin." ,,Už je pryč," řekl Kaleb. 

,,Tohle si nezasloužil. Nikdo z našich Assassinů si tohle nezaslouží."

,,Žijem, cvičíme nováčky a umíráme v bitvách proti templářům, takový my jsme."

,,Máš pravdu Kalebe. Jednou takhle skončím i já a nebo Altair.  Ikdyž ho teď nenávidím za to, co udělal, ale když si to uvědomuj, nedokázala bych bez něho žít. On je jediný, který mi svým chováním připomíná mého otce."

,,Měla by ses stavit za Malikem." ,,Jo už jdu," vzdychla jsem a stáhla si kápi.  Vydala jsem se po cestě až k domu naší ošetřovatelky. 

Zaklepala jsem a vešla dovnitř. ,,Ještě se neprobudil?" zeptala jsem se a podívala se na Alex.  ,,Ještě ne, ale volal Vás."

Přikývla jsem a sedla si k němu. 

***

Uběhlo pár dní po tom,co přišel Malik o svoji ruku.  Stále jsem měla na mého bratra zlost. Kvůli němu může Malik zapomenout na pomstu, ale já jeho bratra pomstím, ikdyby mi to stálo život.

,,Mary..."  ,,Maliku?! Jsem tu!" 

Malik pomalu otevřel oči a podíval se na mě. Usmála jsem se. . ,,Assassini nebrečí." ,,Já nebrečím..." řekla jsem a utřela si slzy.

,,Kde je můj bratr?" zeptal se. ,,Ty si to nepamatuješ?"

,,Nepamatuji,co?" 

Zahleděla jsem se do země.  ,,Kadar...on to nepřežil?" přikývla jsem.

,,A útržek ráje?" ,,Přinesl jsi ho. Je v bezpečí."

,,Děkuji Mary."

***

,,Kam jdeš?!" vykřikla jsem a zastavila Malika.  ,,Mentor mě poslal do Jeruzaléma. Budu dělat zástupce Assassinů, přidělovat úkoly."

,,Uvidím tě ještě!?"  ,,Pokud tě mentor pošle do Jeruzaléma, tak určitě." Malik se usmál a naposledy mě objal.

,,Sbohem," řekl a otočil se k vchodu.  ,,Sbohem..." zašeptala jsem.

Pak jsem se otočila a vydala se ke knihovně. Když jsem si všimla, že mentor nesedí u stolů, tak mě přepadla zvědavost.

Na stole totiž stála truhlice, kam vždy schovával jablko Edenu.  Pomalu jsem přistoupila ke stolu a otevřela truhlici.  Na dně leželo jablko Edenu, které jsem opatrně vzala do ruky.

A otočila se ke vchodu.  V celé místností se objevili nějaké znaky.  Nějaké znaky, kterým jsem nerozuměla.

,,Desmonde něco se děje!" ozvaly se hlasy.

,,Co se děje Lucy?!" ,,Jablko se náhle rozsvítilo. Měl bys u toho být!"

,,Lucy, Desmond?" zeptala jsem se.  V tu chvíli se objevili dvě postavy.  Vyděsilo mě to natolik, že jsem to jablko málem upustila.

,,Assassini to jablko našli.  To je skvělý!" vykřikla ta žena.  ,,Co se to děje?" zeptala jsem se.

,,To je v Masjaf. Podle stylu oblečení to je Altairovo doba," řekla žena. 

,,Vy znáte mého bratra?" zeptala jsem se.  ,,Tvůj bratr?" zeptala se nevěřícně žena. ,,Můj bratr se jmenuje Altair Ibn-la'Ahad. Já jsem Mary." 

,,Kdo jste?! A co je to za věc?!" vykřikla jsem. 
,,Jsme z budoucnosti.  Tohle jablko, které teď držíš zachrání svět. Potřebuji, abys ho ukryla.  Já vím, že je to těžké to uvěřit, ale potřebujeme to při záchraně světa. Naše budoucnost je v nebezpečí."

,,Nevěřím vám!"   ,,Desmonde, já to nezvládnu. Přesvědč jí ty. "

,,Pokud to neuvidí na vlastní oči,tak tomu neuvěří," řekl muž.  ,,Mary polož to jablko. Je to nebezpečný!"

,,Altaire nemůžu!"

,,Desmonde, máme tu problém!" vykřikla žena.  ,,Minerva se blíží, musí s tím přestat, díky ní se dostane zpět a zničí svět!"

Najednou se mi před očima setmělo.

Celá planeta začala hořet. Všechno,co mi dřív připomínalo domov, zmizelo.  Zbyl jen popel a blížící se slunce, které pomalu, ale jistě pálí celou zemi. V některých částech byli i rozsáhlé povodně a někde i aktivní sopky, které ničily všechno, co mohli.

----------------------------------------------------------------------

,,Mary!" vyběhl jsem k ní.  ,,Můj předek umírá" křičela žena. Vůbec jsem se nezajímal, co se tu dělo, zajímala mě sestra,krerá byla ovládnoutá tím úržkem ráje. Ten obraz, který se objevil díky jablku pomalu mizel.  ,,Altair se o ní..." to bylo to poslední, co jsem slyšel než to zmizelo.

,,Mary?"

Mary pomalu otevřela oči.  ,,Viděla jsem budoucnost..."  ,,Cože!?" vykřikl jsem a podíval se na ní. 

,,Celou zemi v budoucnu čeká zkáza...musíme to jablko vrátit..." ,,To nejde Mary! Dostane ho Robert a jsme všichni mrtví!"

,,Tak ho budeme bránit!"