,,Akil byl výborný Assassin," řekl Malik a položil mi ruku na rameno. ,,Bude mi chybět, stejně jako můj otec, " vzdychla jsem a nasadila si kápi.

,,Mary? Můžu s tebou mluvit?" zeptal se Kadar a odtáhl mě stranou.

,,No já...nejde to mám povinnosti!" vykřikla jsem. ,,Ty tvoje povinnosti...hele jestli máš s mým bratrem něco, tak s tím přestaň! Nikam to nevede, oslabuješ ho!" vykřikl Kadar.

,,Oslabujeme se oba!" vykřikla jsem a vytrhla se s jeho sevření.

***

Sedla jsem si ke svým zápiskům a začala psát. Díky tomuhle jsem se vzdělávala a dost mě to bavilo. Zavřít se před světem,psát nebo číst knihy,to byla moje každovečerní náplň, která vždy zakončila můj den.

Po mé pravé ruce ležel poslední zápisek mého otce. Pamatuji si jeho poslední slova. Vzpomínám si na tu tvář. Tvář otcovo vraha.
William z Montferratu chladnokrevně zabil mého otce. Až se mi dostane pod ruku,osobně ho zabiju a je mi jedno, jestli mě Altair zastaví.

Utřela jsem si slzy a pokračovala dál v psaní. Můj pohled poté zůstal na tančícím plamenu svíčky. Připomínal mi to ted den, kdy jsem si popálila ruku jen kvůli bratrvo flétně.

A den kdy mi umřel otec. A den, kdy umřelo moje já a narodilo se mé nové já. Chtěla jsem se pomstít, ale nevěděla jsem, kde začít.

Někdo mi zaklepal na dveře. Věděla jsem, kdo to přesně je, a tak jsem energeticky vstala,od zápisků a otevřela dveře.

,,Alane!?" vydechla jsem. Alan vešel do dveří a tím mi nezbývalo nic jiného než ustoupit. Zavřel za sebou dveře a přišel blíž. ,,Čekala jsem Malika..." řekla jsem po chvíli.

Alan mlčel. ,,Co po mně chceš!?" naléhala jsem. Alan přešel k mým vypiskům a něco hledal. ,,Alane poslouchej mě!" vykřikla jsem a chytila ho za ruku.  Jak se Alan snažil dostat z mého sevření tak mě praštil. 

V tu chvíli jsem ztratila trpělivost a vyběhla pro meč.

,,Ústup od mých výpisků zrádče!" vyprskla jsem.  ,,Nejsem zrádce," řekl Alan.   ,,Tak co přesně hledáš!?"

,,Jeden z výpisků, který patří mému otci -Alan mě chytil pod krkem.- tak kde je!" 

,,Pusť jí Alane!" vykřikl Malik. Alan se pomalu otočil.  ,,Já věděl, že nepatříš k nám..."

,,To se pleteš,patřím k vám. Jen máte něco,co patří mému otci.  Cestu k útržku ráje. Chci to zničit!" vykřikl.  Když našel zápisek tak ho podržel nad ohněm, který shořel.

,,Po tomhle by můj otec stále šel,tohle bys chtěla?!"

,,Ne..." špitla jsem.  ,,Odejdi..." řekl jednohlasně Malik a povolil stisk ruky v které držel meč.  Pustila jsem meč a sedla si na postel.

,,Ublížil ti?" zeptal se starostlivě Malik a jemně mě chytil za bradu.  ,,Nic mi není..."

Malik si sedl vedle mě a pomalu mi stáhl rukáv hávu.  Začal mi líbat krk.  Usmála jsem se a otočila se k němu čelem.

Pomalu jsem mu strhla kápi a sjela prsty po jeho jizvě na tváři. Bezeslova mi sundal moje pásky, který mi obepínali háv.  To samý jsem udělala i já. 

***

Pomalu jsem se položila na postel. Malik se nahnul k mým rtům a dlouze je políbil. ,,Miluji tě..." šeptl Malik mezi polibky.

Přála jsem si, aby tohle nikdy neskončilo,aby jsme byli stále spolu  a aby jsme byli stále ty malé děti, které se před několika lety poznali.

Malé křehké děvčátko, které poznalo mladého impulzivního Assasina, který se myslel, že mu svět leží u nohou.

***

Opřela jsem si hlavu o jeho hruď. Oba jsme těžce oddychovali, ale byli jsme šťastní.  Věděla jsem, že nás láska oslabuje, ale takovou slabost dokážu podstoupit.

Dokonce i on to tak cítí.  Oba jsme byli unavení,a tak jsem se otočila na bok. Cítila jsem jak mi Malik opatrně sjíždí prsty po jiizvách.

Bylo to nepříjemný a tak jsem jen ucukla.  Malik moje gesto pochopil a tak se ke mně přitiskl. Oba jsme usnuli.

***

Pomalu jsem otevřela oči, když jsem zaslechla jemné klepání na dveře.  Pomalu jsem se otočila na místo, kde ještě včera usínal Malik.  Bohužel místo bylo prázdné.

,,Kdo je to?!" ,,Altair..."

,,Hned tam budu!" vykřikla jsem a rychle se oblékla.  Vyšla jsem na chodbu, kde na mě čekal bratr.  ,,Co se děje?" zeptala jsem se. 

,,Ty, já a Malik vyrážíme na akci do hor. Potřebuji, aby jsi si zašla ke kováři pro lepší meč,"

,,Neboj se z téhle mise se vrátíme živý," dodal Altair, když si všiml mého zděšeného výrazu. 

,,Nebojím se toho, co nás čeká..." řekla jsem.

***

Když uběhlo pět let a my měli po sobě několik splněných misí a úkolů, který nám zadal náš mentor se objevila první zmínka o útržků ráje.

Už jsme přesně věděli, kde bude Robert de Sable.  V Šalamounových dolech, kde společně se svými vojáky hledá vzácné jablko Edenu, který ti umožní být nesmrtelný a dokáže ovládnout lidskou mysl.

***

Bylo před večerem.  Malik se zrovna oblékal.  ,,Vrátíš se mi?" vzdychla jsem a položila si ruku na břicho.

,,Neboj se.  Tvůj bratr a můj jsou nejlepší Assasini. Nedovolí, aby jsme umřeli.  Věř mi," řekl Malik a políbil mě na čelo.

,,Náš malý potřebuje otce..." špitla jsem. ,,Jak víš, že to bude syn?" zeptal se nevěřícně Malik.  ,,Cítím to..." řekla jsem a chytila jeho ruku a přiložila jí na moje břicho. 

Malik se usmál. ,,Vrátím se co nevidět. Miluji tě a naše malé taky..."

,,Nebuď smutná. Jen najdeme útržek ráje a vrátím se," dodal a políbil mě.

Pak odešel.  Znovu jsem si položila ruku na břicho.  Byl to už měsíc potom, co jsem cítila, že ve mě něco roste. Nikdy jsem nechtěla přivést dítě na tenhle svět, ale věřila jsem, že v Masjaf bude v bezpečí.