Uběhl měsíc, místo hlubokých ran na mých zádech zbyli jen výrazné jizvy,které ničily moje tělo,ale tohle by se stalo každému z nás. Seděla jsem na hradbách a hrála na flétnu.

Slunce osvětlovalo mojí tvář, a proto jsem měla zavřené oči. V tu chvíli, co jsem zaslechla vítězné výkřiky lidí,které se ozývali z vesnice, jsem otevřela oči a opatrně slezla z hradby. Na nádvoří dorazil jako první Kadar. Celý háv měl od krve,ale nevypadal,že by byl nějak vážně zraněný.

Pak dorazil Malik,kterému jsem skočila kolem krku a Altair dorazil jako poslední, dost kulhal,ale usmíval se,když mě viděl.

,,Mary?  A mě nepřivítáš?" odtrhla jsem se od Malika a objala svého bratra.  ,,Už ti je líp?" zeptal se a pevně mě obejmul.

,,Už mi je líp. Vrátili jste se mi živý a já jsem tak ráda," řekla jsem a vrátila se k Malikovi.

,,A kde je Alan?" zeptal se Malik.  ,,Někam odjel. Mám z toho divný pocit.  Co když je zvěd?" ,,Hele ještě jsme ho nechytili při činu," řekl Altair.

,,Když byl u mě v pokoji Kaleb, tak nenápadně prošel okolo dveří a myslím, že tam stál ještě dobrých pár minut."

,,Snad jsi nemluvila o útržku ráje?" zeptal se Malik.  ,,Bohužel jo..." řekla jsem a sklopila zrak. 

,,No tak budeme doufat, že to,co si o něm myslíme, není pravda," odpověděl Malik. 

***

Seděla jsem ve svém pokoji společně a Malikem a čekala, až se s hradeb ozve, že se Alan vrátil.  

Během pár minut se areálem rozezněl dusot kopyt a nádvoří přijel Alan. 

,,Mám tu zprávu pro Mary!" zakřičel přes celý hrad.  Podívala jsem se na Malika a pomalu vstala.  Malik mě následoval až na nádvoří. 

,,Můj otec sem jede...musíme bojovat..."

,,Já bojovat ještě nemůžu." řekla jsem.  ,,Já budu bojovat za nás oba..." řekl Malik.

Malik vytáhl meč.  Chytila jsem ho za ruku.  ,,Dávej na sebe pozor," řekla jsem a políbila ho.

***

Zavřeli jsme brány a čekali.  Přes celou vesnici se rozezněl dusot kopyt a řev vojáků.  Vojáci dorazili před hradby a čekali na rozkaz. 

,,Vyjdte mi syna! A já nechám žít vaše Assassiny."

Vylezla jsem na hradby a pozorovala Roberta a dva z našich Assassinů. Jeden z nich byl mladý a druhý byl o několik let starší. 

Poznala jsem je.  Jeden z nich se jmenoval Asad,bylo mu tak padesát.  A pak tu byl Akil, impulzivní mladý kluk, který byl tak o pět let starší než já.

,,Tvého syna vám nevydáme!" vykřikl mentor.  Robert kývl na vojáky, který zabili Asada.  ,,Otče!!" vykřikl Akil a snažil se dostat ze sevření vojáka, ale ten nepovolil.

,,Vydejte mi ho hned!" vykřikl Robert, ale Alan nevycházel.  Robert slezl a koně a přitlačil Akilovi nůž na krk. Slezla jsem z hradby a přešla k Alanovi. ,,Ne!" vykřikl Alan a vyšel k bráně.

,,Synu...a ta Assassinka..." ,,Řekl jsem ti, že je konec otče. Nechci být jako ty a ty to moc dobře víš."

,,Jestli je to tak...tak mi nedáváš na výběr," řekl a podřízl Akila, který se složil k zemi, ale ne mrtvý. Z jeho krku tekla krev, která se vpíjela do jeho hávu. 

Robert pak nasedl na svého koně a i s armádou odjel.  Brána se pomalu otevřela a já přiběhla k Akilovi.  Akil se na mě díval s prosebnýma očima, chtěl ať to jeho trápení ukončím. ,,Je mi to líto..." řekla jsem a pomalu mu zabodla skrytou čepel do krku.

,,Je mi to tak líto Akile...je mi to tak moc líto..." někdo mi sáhl na rameno. Byl to Malik. Pomalu si ke mě kleknul a já ho chytila kolem ramen a rozbrečela se.

,,Už jsou na lepším místě Mary...slibuji," utěšoval mě Malik.

,,Děkuji, že mi pomáháš.  Bez tebe bych tu teď neseděla. Bez tebe bych byla i já na lepším místě..."  ,,To nestojí za řeč Mary..."

,,Alane...ztratili jsme dva nejlepší muže jen kvůli tvému nezodpovědnému jednání!" vykřikl Altair a přitiskl ho na stěnu.  Skrytou čepel opřel o jeho krk. 

,,Nechtěl jsem skončit jako můj otec...nebýt mě, tak jste tu do jednoho pobití!" vykřikl Alan a snažil se odstrčit Altaira.

,,Altaire pusť ho prosím..." řekla jsem.  Altair poslechl a pomalu povolil stisk.  Alan přešel ke mě, ale já ho odstrčila a pomalu vstala. ,,Neboj se Mary, uspořádáme jím dobrý pohřeb. Zaslouží si to jsou to hrdinové..." řekl Malik a vzal do náruče Akila. 

Chtěla jsem odtáhnout Asada, ale moje síla se ještě pořádně nevrátila a tak ho odnesl Altair.

***

Stála jsem u Akilovo hrobu a utírala si slzy. Malik vyprávěl zážitky, které byli některé vtipné a některé i bolestivé. Akilův příběh byl dost zajímavý.

Zajímavější než ten můj.  Jeho příchod do řadu Assassinů byl vtipný. Byl tu s námi dobrý dva roky a za tu dobu si ho každý oblíbil. Stejně tak i jeho otce.

Který ho učil ještě před tím, než se Akil přidal k bratrstvu.