Bylo brzy ráno. Pomalu jsem vstal ze své postele a oblékl se. Pak jsem vyšel ze dveří až na chodbu, kde jsem narazil na Alana.

Vypadal zamyšleně a prohlížel si rám dveří. ,,Alane? Hledáš něco?" zeptal jsem se. ,,Ne...jen jsem hledal tvůj pokoj," odpověděl.

Přešel jsem k němu a zahleděl se na rám dveří. ,,Tohle můj pokoj zřejmě nebude."

,,Děkuji...to bych bez tebe neuhádl...mimochodem, co Mary?" zeptal se Alan a upravil si svůj rudý plášť s templářským křížem.

,,Mary...nevím o ní nic..."

,,Dobře...no já...chtěl jsem se na ní jít podívat." ,,Nemáš u ní šanci," řekl jsem a praštil ho do zad.

Pak jsem vyšel ke schodům. ,,A mimochodem Alane máš se stavit u mentora."

,,Díky Altaire!"

***

Došel jsem do citadely, kde na mě čekal mentor společně s Malikem a Alanem.

,,Mír a pokoj s vámi mentore," pozdravil jsem. ,,Mír a pokoj s tebou Altaire."

,,Maliku děkuji, že jsi pomohl Altairovi nalézt jeho sestru. Je to pozoruhodná žena a neodpustil bych si, kdyby jsme jí ztratili."

,,Děkuji mistře." mentor se otočil na mě. ,,Altaire. Mohl bys naučit Alana bojovat?"

,,Mistře to není potřeba, můj otec mě učil, ale učil mě takových stylem, že bych to teď nejradši zapomněl."

,,Rozumím ti Alane, ale trvám na tom, aby tě učil Altair. Je to můj nejlepší žák."

,,Ale mistře já..." ,,Já ho naučím bojovat," přerušil mě Malik.

,,Dobře Maliku," řekl jsem a ustoupil od Alana.

***

Sešli jsme se na cvičišti. Ten mladý Assassin si stoupl přede mě. Sundal jsem svůj telmplářský plášť a přehodil ho přes zábradlí.

Malik vytáhl meč, to samý jsem udělal i já. Oba jsme na sebe zaútočili. Meče jsme zarazili do sebe. ,,Co máš v plánu templáři!?" vykřikl Malik.

,,O čem to mluvíš?!"

Malik mi bezeslova dal pěstí do nosu. Odskočil jsem od něho a otřel si krvácející nos do rukavice.

,,Nevím co máš za lubem, ale Masjaf nedostaneš! Už několik let patří nám!"

,,Nerozumím ti Maliku! Nechci Masjaf," řekl jsem a vrátil meč do pochvy. ,,Nemá cenu s tebou bojovat Maliku...skončili jsme trénink..." dodal jsem a přeskočil zábradlí.

***

Uběhl týden od té doby, co se vrátila Mary. Seděl jsem u ní a čekal, až se probudí. Už se několikrát probudila, ale neřekla ještě ani jedno slovo.

Protože vždy pak usnula. Byla bílá jako stěna, její lícní kosti byli vystouplé. Vypadala jako mrtvola,byla vyhublá, ale neděsila mě ani trochu.

,,Mary?" natáhl jsem ruku k jejím vlasům, ale on mě chytila za zápěstí a snažila se mi ruku zkroutit.

,,Mary to jsem já Malik..."

,,Malik?" s úsměvem jsem přikývl. ,,Maliku..." řekla a vrhla se mi kolem krku.

,,Tak moc jsem se bála..." vzlykala mi na rameni. Jemně jsem jí objal. ,,Už to bude dobrý..." zašeptal jsem jí do ucha.

,,Slibuješ?" ,,Slibuji..." učili nás se nepodávat citům, ale každý Assassin má city i ten nejlepší a Mary patřila mezi ně.

,,Odpočiň si..." řekl jsem a pomalu jí položil na postel.

,,Miluji tě Maliku..." zašeptala Mary, když znovu usínala.

***

Navštěvoval jsem Mary každý den a každou noc. Její síla se začala vracet a její nádherný úsměv spolu se zářícíma očima také.

,,Kdo mě vůbec zachránil z té kopky?" zeptala se Mary s úsměvem. ,,Já," zalhal jsem. ,,Lžeš...Maliku," vždy dokázala odhalit lež. ,,Dobře pomohl mi Altair a jeden templář Alan."

,,Alan?!" vyjekla Mary. ,,Buď v klidu mám ho stále na očích, kdyby udělal nějakou hloupost, osobně ho podříznu. Spolehni se Mary."

,,Věřím ti," řekla Mary a jemně mě chytila za ruce. Posadil jsem se vedle ní.

,,Děkuji...děkuji ti, že jsi mě zachránil. Další den bych nezvládla..."

,,Nemusíš mi děkovat. Vždy bych tě zachránil a myslím, že bys to pro mě udělala i ty."

Mary se usmála a chytila mě za háv a přitáhla mě k sobě.

Políbil jsem jí a pomalu jí položil na záda. Sundal jsem si háv a položil ho na zem.

Pak jsem jí sundal košili. Stále jsme se líbali a oba jsme měli zavřené oči. Ruku jsem posunul po jejich zádech, až k obvazům, u kterých jsem se zastavil.

,,Tohle ti udělal ten zkurvysyn!?"

Mary nešťastně přikývla. Opatrně jsem sundal špinavé obvazy z její hrudi.

Na zádech měla dost hluboké šrámy, které se jí táhli od krku, až do půlky zad. ,,Já toho zkurvysyna..."

,,Mlč!" vykřikla Mary a políbila mě na rty. ,,Zabiju..." vydechl jsem.

***

Někdo vlétl do mého pokoje. ,,Malik..." Altair se zarazil, když nás viděl.

,,Tak já už zase půjdu..." řekl Altair a vycouval, ze dveří. ,,Příště se nauč klepat!" vykřikl Malik.

,,Musím za ním..." řekl dost podrážděně a pomalu vstal. ,,Je mi to líto...a zavolám ti doktora, měl by se podívat na ty rány. A nezapomeň odpočívat." dodal a políbil mě na čelo.

Rychle se oblékl a vyběhl za Altairem. Opatrně jsem se položila na záda.

***

Druhý den ráno jsem se probudila. Vedle na truhle mi ležela snídaně a lísteček,na kterém bylo jméno Malik.

V textu stalo, že se mi omlouvá. A pak tam byl text. Musel vyrazit na svoji misi, která bude tak na měsíc a odjel i s mým bratrem.

Byla jsem teď sama bez mých mužů. Zbýval mi jediný Kaleb, s kterým si můžu popovídat. S Raufem a Tarikem jsem se nedokázala bavit. Nemusela jsem je už jen proto, že byli o hodně starší než já.