Mě a mého bratra vzbudil štiplavý kouř, který se šířil po celém domě. ,,Vstávej Mary!" vykřikl Altair a chytil mě za pas, aby mě zvedl. 

Pomalu jsem se zvedla.  ,,Altaire, Mary!" zakřičel otec a snažil se dostat do našeho pokoje.  ,,Jsme v pořádku!" vykřikl Altair a táhl mě ke dveřím. 

Vzduch houstl a moje plíce byli v jednom ohni. Na poličce ležela Altairovo flétna, kterou jsem mu dala, vytrhla jsem se mu a vzala jí. Přitom jsem si popálila ruku, ale nevydala jsem ani hlásku.

,,Co děláš Mary!" vykřikl Altair a snažil se popadnout dech.  Mlčela jsem.  Můj otec mě vzal do náruče a přenesl mě přes schody.

Položil mě až u dveří. Začala jsem cítit žár, pak jsem si všimla plamenů na zadní straně našeho domu.  ,,Co se děje otče?!" vyjekla jsem.

,,Okolo našeho domu se seběhli templáři a snaží se nás tu upálit!"

V tu chvíli nám začal praskat strop, můj bratr přímo pod tím stál, tak jsem se rozběhla a strčila do něho. 

Strop spadl přímo na mojí nohu.

***

Můj bratr mě opatrně posadil na koně.  ,,Postarej se o ní," řekl otec.  ,,Otče...nenechám tě tu. Pojeď s námi..."

,,Vem si můj meč, budeš ho potřebovat," řekl otec a pod Altairovi meč. 

,,Otče nenechám tě tu..." naléhal Altair.  ,,Utekli, chyťte je!" vykřikl jeden z templářů. 

,,Jeď Altarie, sejdeme se v Masjaf!" vykřikl otec a pobídl koně, který se rozběhl, ale Altair ho zastavil a otočil se na otce.

,,Běž!!" zakřičel otec.  Altair poslechl a pobídl koně, který se tryskem rozběhl pryč.  Pevně jsem se držela svého bratra. 

,,Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě můj bratr. 

,,Jsem..." zachraptila jsem.  ,,Nezníš tak..." odpověděl Altair.

***

Altair se ujistil, že nás vojáci už nepronásledují.  Zastavil koně u řeky.  Altair  mi pomohl ze sedla a podíval se na mojí nohu, kterou následně ochladil.

,,Bojím se o našeho otce..." řekla jsem skoro tiše.  Altair mlčel.  ,,Ta noha bude v pořádku, jen potřebuje lékaře...chvíli se na ní nebudeš moct postavit."

,,Altaire..."  chytila jsem ho za rameno a podala mu jeho flétnu.  ,,Nemusela jsi..." ,,Ale já chtěla," přerušila jsem ho.  Altair se usmál.
,,Děkuji. Nevím co bych bez tebe dělal. - Altair pomalu vstal-  Měli bychom vyrazit, do rána by jsme měli dorazit do Masjaf. "

Pomalu jsem se postavila na mojí zdravou nohu.  Altair mi pomohl do sedla.

***

Připadalo mi to jako věčnost, ale nakonec jsme dorazili k velkým hradbám, kde jsme nechali našeho koně.

Sesedla jsem a pomalu kulhala až k obrovské bráně, která vedla do hradu.  ,,Stát!" zvedla jsem hlavu na místo odkud vycházel hlas.  Na hradbě stáli dva muži v bílých hávech.  Neviděli jsme jim do tváře, protože měli kápi.

,,Jsem Altair ibn la ahad!"

Oba na sebe prohlédli.  ,,To je Umarův syn!"

,,Můžete dovnitř!" opřela jsem se o mého bratra a pomalu stoupaly schody.  Všichni Assassini na nás zírali, Altair natáhl ruku k meči.  Oba jsme nejistě postupovali k hradu.

Vešli jsme do hradu a zůstali stát jako opaření.  Objevili jsme se ve velké místnosti, kde byly poličky s knihami. 

Pomalu jsme stoupali po schodech, které vedly nahoru do horního patra.  Za stolem seděl muž v šedém hávu a před jeho stolem stál jeden z mladších Assassinů, když si nás všiml, tak radši odešel.

,,Objevil se tu náš otec!?" vychrlil ze sebe Altair.  Loktem jsem do něho strčila.

,,Promiňte..." vzdychl Altair.  ,,Ty jsi Altair, že?"  ,,Ano  jsem to já..." řekl tiše Altair.

,,Tvůj otec se ještě nevrátil,"

V tu chvíli se mi podlomili nohy a já dopadla v bezvědomí na zem.

***

Pomalu otevírám oči a všímám si mé ovázané ruky.  Rána na mé noze děsně pálila, ale měla jsem ji ovázanou.

Altair spal vedle mě v křesle.  ,,Altaire?"

Altair se mírně pohnul, ale na to,že by otevíral oči to nevypadalo. 

A tak jsem znovu zavřela oči a usnula.