Vzbudil se večer, May dávno odešla a on spal sám na gauči. Posadil se a následně vstal. Plouživým krokem přešel do svého pokoje. Vzal si na sebe bundu, obul boty a s tichým zavřením dveří odešel ven. Jen jak vystrčil hlavu, dopadlo na ni několik sněhových vloček. Přetáhl si tedy kapuci přes hlavu a vyšel na ulici, která byla zapadaná sněhem.

Při každém jeho výdechu se u jeho pusy objevil obláček páry, ztrácející se v nočním prostranství ulice.

Jeho ruce pomalu mrzli v kapsách u bundy. Pod některým sněhem ležel led, na kterém si párkrát dokázal zlomit i nohy.

Přidržel se zdi a zhluboka vydechl, obláček páry stoupal vzhůru, načež se i on podíval tím směrem. Nikdo nikde nebyl, na to, že u něho blikala pouliční lampa, se stále držel v klidu. Z oblohy spadla poslední sněhová vločka. Peter protřepal hlavou a vydal se dál. Konečně navázal na hlučnější ulici. Právě vycházel z jedné postrané uličky Queensu, kam málo kdo chodil a přesto o ní každý věděl.

Narazil na ni náhodou, když mu přestal fungovat metač pavučin a on se řítil dolů. Naštěstí se zachytil včas nad zemí, ale zhoupl se přímo do uličky. I když byl den, nikdo moc v uličce nebyl. Stala se pro něj útočištěm klidu. Mohl zde přemýšlet, potulovat se jakkoliv, ať už jako hrdina nebo obyčejný kluk. Nikdo ho neřešil, když vyšel ven z uličky.

Mráz povoloval, aspoň se mi to tak zdálo. Ale co je to pocit uvnitř domu než, když člověk stojí venku. Zrovna jsem si skládal oblečení do skříně. Ta nechuť, kterou jsem měl, mne stále neopouštěla. „Ooo“ překvapeně se na mne podíval. „Co?“ nechápal jsem svého mladšího bratra. Z pod postele, v pokoji kde máme spát, vytáhl pušku. Začal si ji prohlížet. „Ukaž“ vytrhl jsem mu ji a přisedl si k němu na madraci postele. Oba jsme si ji prohlíželi a mne se v hlavě rozhostili otázky. „Proč ji tu má?“ možná bych snad dostal i odpověď, kdyby se neozval z nějaké místnosti otec. Něco povídal a já ho naprosto ignoroval. „Co by jste si tak dali?“ uslyším jeho hlas těsně u dveří. Moje smysli se však nedokázali hnout. „Co to tady děláte, kde jste ji našli!!!!“ vřítil se do pokoje a okamžitě ji sebral z mých rukou. „Pod postelí“ sklopil hlavu bratr. „To není nic pro vás....“ zastavil se. „Leda bych vás naučil střílet, co myslíte?“ optal se. Možná jsem měl tušit bratrovo nadšení. „Jo“ vykřikl a postavil se. „A co ty?“ upoutal na mne pozornost. „Jistě“ hlesl jsem. Nechtěl jsem to tak jak jsem to řekl. Ale nemohl jsem pak tuto zmíňku vyprávět mámě, už kvůli bratrovi. Tak tolik se těšil za ním a nebyl by rád, kdyby ho už nikdy neuviděl.

Jsem tedy zpátky a to i s trailerem. Snad se bude líbit⬇

Takže, najdete ho na YT na mém účtě Lady Ver pod názvem

Peter Parker // Bradley Baker