„Nó tak to moment. Takže tys mi - dívej se na mě! Tys mi jako lhal, že je ti špatně, aby ses mohl sám vypravit na ministerstvo a když mě tam vidíš, okamžitě ses schováš?“ rozčilovala se Astorie.

„A co má bejt? Nemusím ti ohlašovat, kam kdy s kým jdu, nejsi ani moje matka, ani žádná moje manželka!"

„Ale máš mi říkat všechno!“

„Nemusím ti říkat nic!“

„Ale ano, musíš, Malfoyi!“

„Nemusim, nejsem žádný malý dítě, abych tě poslouchal a říkal ti kdy s kým kam jdu!"

„Měla jsem o tebe strach, copak to nechápeš?“ zakřičela na něj Astorie.

„A proč jsi o mě měla strach?“

„Prostě proto.“

„Asťo, prošli jsme si válkou, já si myslím, že naproti tomu je ministerstvo kouzel docela bezpečný místo,“ odsekl Draco.

„Ale já se nebála proto, že jsi šel na ministerstvo. Já jsem se bála proto, že když jsem přišla domů, nic tu nevypadalo, jako když jsem odešla, všude byl bordel, a tys tu nikde nebyl. Přece víš, že tady hodně zvoní ty, který chtěj ubližovat bejvalejm Smrtijedům, tak co jsem si mohla myslet? Když ty nikde, dveře odemčený, nikde žádný vzkaz! Dalších osm hodin se neukážeš, a když se tě teda vypravím hledat, uráčíš se vběhnout domů a začneš mi říkat opilecký nesmysly. Já jsem z tebe fakt měla málem smrt,“ ukončila Astorie svou rychlomluvu.

„Tak už můžeš být v klidu,“ řekl Draco.

„Ani holubičku jsi mi neposlal,“ povzdechla si Astorie tiše a Dracovi se před očima okamžiku ukázala vzpomínka.

„Ani holubičku jsi mi neposlal,“ vyčetla mu Hermiona.

„Já vím, příště si dám pozor,“ slíbil Draco.

„Dobře,“ přikývla Hermiona. „Chceš doprovodit na kolej?“

„A máš tam cestu?"

„Ano,“ přikývla Hermiona.

„Pak budu rád,“ přikývl Draco a propletl si s Hermionou prsty. „Vážně se omlouvám.“

„Já vím, vždyť ti taky odpouštím,“ řekla Hermiona s úsměvem a přitulila se k němu.

„Jsi moje sluníčko, víš o tom?“

„Vím to, lásko,“ usmála se Hermiona a políbila Draca na tvář.

„Příště si dám pozor,“ řekl Draco tiše a spíš pro sebe.

Když slova „příště si dám pozor,“ použil naposledy, už žádné příště nebylo.

„Co kdybychom to nechali být?“ zeptala se Astorie. „Jsem už unavená.“

„Tak si běž lehnout,“ řekl Draco.

„Ale já ti chtěla ještě něco ukázat.“

„Tak ukaž,“ přikývl Draco a Astorie se zvedla z gauče.

„Tak pojď,“ řekla a Draco se zvednul a šel za ní do její ložnice. „Počkej,“ usmála se Astorie a otevřela krabici, která byla plná fotek.

„Co hledáš?“ zeptal se Draco.

„Tyhle,“ řekla Astorie a předala Dracovi tři fotky.

„Co to?“

„No tak se podívej, ne?“ zasmála se brunetka a zase uklízela krabici.

Draco se tedy podíval na první fotku a usmál se.

Byl na ní on, Daphné, Astorie a jemu na klíně seděla Hermiona s knihou v ruce a se svým typickým nadšeným úsměvem a jiskřičkami v očích zamávala do objektivu a zase sklopila oči ke knize.

Druhá fotka ho přinutila k ještě širšímu úsměvu.

Astorie se zřejmě tenkrát fotila na vánočním plese a podařilo se jí zachytit za sebou Draca a Hermionu. Ten moment byl zachycen přesně ve chvíli, kdy ho Hermiona objímala...

„Miluju tě, Hermiono,“ řekl Draco.

Šokovaná Hermiona na něj pohlédla a když viděla ten Dracův úsměv, málem se rozplakala. 

Poslední fotka byla samozřejmě opět pořízena Astorií.

Byli s Hermionou otočení zády k ní a drželi se za ruce. Draco ten moment taky poznal.

Byla to jejich poslední hlídka. Nejposlednější...

„Tímto tě jmenuji oficiálním vlastníkem těchto fotek,“ usmála se Astorie a Draco ji objal.

„Děkuju ti mockrát,“ řekl.

„Není proč, ale už mě pusť, za jedno nemůžu dýchat a za  druhé chci spát,“ zasmála se Asťa a jen ji Draco pustil, už byla v posteli.

Dýchání jí dělalo problémy i normálně, ale když ji Draco obejmul, dýchalo se jí v jeho pevném objetí ještě hůř.

Tak to prostě bylo, a k Astoriině nemoci to patřilo.

Draco se usmál, přikryl ji a pohladil po vlasech.

„Dobrou noc a hezky se vyspi, sestřičko moje,“ zašeptal.

„Ty taky, mám tě ráda, bráško můj,“ zamumlala Astorie a pěkně se zachumlala.

„Já tebe," usmál se Draco a zavřel za sebou dveře do Astoriiny ložnice.

Pokud se tomu tedy tak dalo říkat.

Ale přesnější výraz by byl spíš botanická zahrada, nebo fotogalerie. 

Astorie Greengrassová pro něj znamenala mnohem víc než jen obyčejná kamarádka.

Byla pro něj mladší sestrou, kterou si odjakživa přál a nikdy ji neměl.

Chtěl mladší sestru, aby jí mohl chránit a bránit, pomáhat jí, mstít se klukům, kteří jí jen slovem ublíží.

Ale nikdy žádnou takovou sestru neměl.

Tu sestru našel až v Astorii.

Možná by si uměl představit, že by byli s Astorií manželé, ale...není to Hermiona.

Sice Astorii miluje, ale miluje ji jako bratr sestru, ne jako chlap ženskou.

Jenže se měli brát. Byl listopad, možná poslední listopad, který strávil jako svobodný.

Příští rok by se měli brát, tak byla daná smlouva, kterou podepsali jejich rodiče, sotva se Astorie narodila.

Ale to oni dva ještě nevěděli.

Bylo jim to vlastně oznámeno poměrně nedávno, na to, že se měli brát už příští rok.

Oznámili jim to minulý rok a od té doby si Astorie snažila najít někoho i pro sebe, i pro Draca, jen aby nebyli spolu.

To byl i jeden z důvodů, proč Draco vyrazil za Hermionou, aby to s ní urovnal. Doufal totiž, že kdyby se mu nějak podařilo urovnat to s ní, mohl by si vzít ji a ne Asťu.

Samozřejmě že ji měl rád, ale jak už bylo zmíněno výše, jenom jako bratr sestru.

Teď už zbývaly jen tři možnosti.

První by byla najít si nějakou, tu si vzít a nějak s ní přežít do doby, než se budou zase moct rozvést, aby si Astorie stihla najít někoho, koho bude milovat jako chlapa, ne jako bratra.

Druhá možnost byla nechat se prostě vydědit, ale nechtěl přijít o peníze a majetek, které měl zdědit a nechtěl připravit od dědictví ani Astorii.

A třetí možnost byla poměrně jednoduchá. Vzít si Astorii a být s ní až do samého konce.

Takže co měl udělat?

Co by mohl udělat pro to, aby si mohl vzít Hermionu?

Co by mohl udělat pro to, aby mu dokázala odpustit?

Co by mohl udělat pro to, aby ho přestala nenávidět?

A i kdyby se mu to všechno povedlo, jak dlouho by to trvalo, než by si uvědomila, že má na někoho lepšího?

Že má na někoho, kdo jí nezlomil srdce?

Co kdyby to přecejen skončilo tak, jako to skončilo před sedmi lety kvůli němu?

Dokázali by teď vůbec ještě navázat přátelství?

Nechtěl to už řešit.

Sebral se, vzal si hůlku a pár galeonů a vyrazil do nedaleké hospůdky, do Děravého kotle.

Šestá kapitola je zde. 🥰
Tak doufám, že se vám líbila, zítra bude další. 😉
Mějte se krásně! ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛