Přeji všem krásné prázdninové ráno. 🥰
Poslední kapitolka je připravena a já si myslím, že se můžeme vrhnout na čtení. 😁
Ještě předtím bych vám ale chtěla hrozně moc poděkovat za 7,5K přečtení, protože jsem opravdu nečekala, že by pokračování Dracova úkolu mohlo být skoro tak úspěšné jako první díl. ❤️
A teď ještě něco k další knížce. 😃
Přemýšlela jsem o tom a rozhodla jsem se, že v červenci si dám od psaní chvíli pauzu, abych si pročistila hlavu a další Dramionka byla jak má být. 😊
Nicméně ještě před nějakou Dramione vydám něco úplně jiného. 🥰
Tak měsíc zpátky jsem se vás ptala, jestli by byl zájem o jiný ship než Dramione. 😉
Většinou jste byli pro, a tak jsem se pustila do psaní něčeho, čemu vůbec nerozumím a čem se vůbec nevyznám, i tak si myslím, že se bude na co těšit. 🧦
Zatím vám jen prozradím, že to bude fanfikce na Charlieho Weasleyho a vymyšlenou postavu a tentokrát se hodně ponoříme do stínů. 😏
No, doufám, že vás tam všechny uvidím, vyjde to 1. srpna. 😜
A teď už vás nebudu zdržovat, mějte se krásně, užívejte si prázdniny a užijte si finální kapitolu Hermionina přání. ⚡
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛
                                                                      

 „Scorpe," usmála se hnědovlasá žena a natáhla ruce k blonďatému chlapci. „Pojď sem ještě," řekla a blonďák jí vběhnul do náruče. „Bude se mi strašně stýskat, andílku," zašeptala a políbila ho do vlasů.

„Taky se mi po tobě bude stýskat, mami," usmál se blonďáček a objal svou maminku pevněji.

„Ne moc pevně, Scorpiusi," napomenul ho jistý blonďatý muž.

„Zaklapni zobák, kuře, já chci obejmout co nejvíc to půjde," ušklíbla se Asťa a Scorpius ji se smíchem pevně objal.

„Ty zaklapni, žížaláku," mrknul na ní Draco.

„Vidíš to, Scorpe a pořád mi nevymyslel žádný pěkný oslovení, jako třeba beruško," zasmála se brunetka.

„Ale pro mě jsi lvice, mami," namítl Scorpius a Asťa se usmála a políbila ho na tvář.

„Ty seš můj brouček," řekla a pohladila ho po tváři.

„Já tam nechci, mami," řekl blonďáček.

„Najdeš si kamarády, broučku, a už se ti odtamtud vůbec nebude chtít, věř mi," ujišťovala ho brunetka. „A třeba se najde i nějaká pěkná holka."

„A Astě fakt věř, ta to ví nejlíp," přikývl Draco.

„Nebudou mě mít rádi, budou si myslet, že jsem Voldemortův syn," zamračil se Scorpius.

„Tak ať si to myslí," protočila Asťa oči. „Vždyť ty víš, že jsi celej Draco. A popravdě, Scorpe, fakt vypadám jako někdo, kdo by vesele skočil na Voldyho a ‚johó, dědku, pojď si užít'?"

„Nevypadáš," smál se Scorpius a Draco jen těžko skrýval smích. „Oni si to ale myslet nebudou."

Draco si k němu přiklekl.

„Nemůžeš to vědět, dokud tam nepůjdeš. Vždyť jsi se chováním úplně pomamil, Scorpe, proč zrovna v tomhle musíš být jako já?" zasmál se.

„Prostě si vezmi sladkosti," začala Asťa a podala mu tašku plnou dobrot, „ještě jednou se s námi rozluč a pak naskoč do toho vlaku a šupky dupky najít kamarády."

„Dají mě do Zmijozelu."

„Do té nejlepší koleje," usmál se Draco.

„Proč musím zrovna do Bradavic?"

„Bude to tam fajn, slibuju. Jedna mňamka a den je hned sladší," mrkla na něj Asťa a podala mu bonbón.

„A já nic nedostanu?" našpulil Draco rty.

„Ty máš doma, tohle je pro Scorpího," zakřenila se.

„To je hrozný oslovení," zasmál se Scorpius.

„Asťa je taky hrozný oslovení a miluju, když mi tak říkají, že Dráčku?"

„Samozřejmě, Astičko," přikývl blonďák. „Tak utíkej do toho vlaku, ať ti to neujede."

„Ale ještě mě předtím obejmi," řekla a než se stačila vzpamatovat, Scorpius ji už levné objímal kolem pasu.

„Mám tě rád, mami," zašeptal Scorpius.

„Miluju tě, broučku," usmála se Asťa a políbila ho do vlasů.

„A já nic?" zašklebil se Draco a do objetí se přidal.

„Mám tě rád, tati," usmál se.

„Já tebe taky, Scorpe," usmál se i starší z blonďáků.

„Tak a šup, šup, šup, nebo se tu rozbrečím přímo na nádraží a to by byl vrchol trapnosti, protože silný lidi-"

„Trpí potichu," doplnil ji Scorp.

„Přesně," usmála se Asťa. „Tak utíkej. A najdi si kamaráda a začni pak chodit s jeho sestrou a na Vánoce koukej přijet a připrav si co na vyprávění. A piš jak nejčastěji to půjde."

„Jasně," přikývl blonďák, ještě jednou se na oba rodiče podíval, než se vydal do vlaku.

„A už nám poroste," usmála se Asťa a otočila se na Draca.

Ten se usmál a objal ji kolem ramen.

„Už jsem ti říkal, že je to nejlepší, co mě kdy potkalo?"

„Dneska ještě ne," zasmála se.

„Tak ti to říkám teď."

„Stejně bych si nikdy nemyslela, že z míchanice nás dvou vznikne něco tak skvělého jako je Scorpius," zašeptala.

„To ani já ne," zasmál se a vyslal pohled k jisté kudrnaté brunetce, která objímala svou krásnou zrzavou dceru.

Ona žena jeho pohled zaregistrovala a usmála se na něj.

„A stejně si myslim, že až zaklepu bačkorama, bude ona ta, do který se zase zamiluješ, i když tvrdíš, že tě to přešlo," šťouchla do něj Asťa.

„Vždyť ty víš, co pro mě znamená. Byla to první holka, kterou jsem miloval. Ty jsi ta poslední," řekl a políbil ji do vlasů.

„I tak jsem jen žížala," řekla Asťa a zhluboka a těžce se nadechla.

„I tak jsi moje všechno, ženuško má," zašklebil se.

„Fajn, tak s tím se dokážu spokojit," zasmála se a nechala Draca, aby ji políbil.

A Hermiona?

Ta akorát vysílala svou dceru a synovce k vlaku, když ty dva viděla.

Jen se usmála a u srdce jí zahřálo, když si vzpomněla, co všechno s Dracem zažila ona.

Od jejich dohadování v nižších ročnících, od jejich prvního rozhovoru v knihovně, od prvního rande, prvního polibku, od jejich prvních Vánoc, prvního Silvestra, první hádky, prvního Valentýna, prvního sexu, prvního rozchodu, od jejich dospěláckých hádek, dalšího chození, dalších Vánoc a dalšího Silvestra a dalšího rozchodu už uběhlo takového času a ona si to stejně jako on pamatovala pořád stejně dobře.

Dohromady spolu byli dva roky.

Stejně s ním zažila to, co s nikým jiným.

A i když jí představa Draca s jinou ženou přišla nepřípustná, stejně se na to teď koukala jako na správné řešení.

Čas zahojil všechny rány a ona na to všechno teď ráda vzpomínala.

„No a je to," usmál se Ron a chytil Hermionu kolem ramen.

„A je to," kývla Hermiona a pohladila svého zrzavého synka po vlasech.

„Bude se ti stýskat?“

„Moc," přikývl Hugo.

„Budeme jí psát jak nejčastěji to půjde, dobře?“

„Tak jo," usmál se zrzek a šel si povídat se svou sestřenicí.

***

O čtyři roky později...

Mami,
i teď mám něco k vyprávění.
S Albusem jsme letos vyskočili z vlaku.
Vlastně to byla docela švanda.
Ale ještě že už jsme doma a ve stejné a správné době.
Všechno bych ti to pěkně povyprávěl.
A co se týče holek, tam je to trochu zajímavější.
Rose Grangerová-Weasleyová mě nedávno fyzicky napadla, když jsem ji pozval na rande.
Ale já se nedám, budu jí otravovat tak dlouho, dokud se nevezmeme.
Není to skvělý plán?
Já si myslím, že určitě jo.
Co bys mi na to asi tak řekla?
Chybíš mi, mami.
Mám tě rád.
Scorpí

Scorpius Malfoy dopis zabalil do obálky a šel s ním ven na zasněženou zahradu Malfoy manoru.

„Scorpe?“

„Ano, tati?“

„Klidně si můžeme promluvit," řekl Draco a pokusil se o úsměv.

„Stejně mi neporadíš tak blbě jako ona," poznamenal Scorpius a Draco se uchechtl.

„Ne to bych asi fakt nezvládl," přikývl starší blonďák. „Ale můžeme...se obejmout, jestli chceš.“

Scorpius přikývl, přišel blíže ke svému otci a objal ho.

„Chceš jí tam odnést ten dopis?“ zašeptal mu Draco do vlasů.

Scorpius jen přikývl, a tak spolu vyrazili k hrobu Astorie Malfoyové.

„Miloval jsi jí?“ zeptal se mladší z Malfoyů.

„Hrozně moc," přikývl jeho otec.

„A jak jsi poznal, že jsi zamilovanej?“ ptal se Scorpius dál.

„Jednou mi prostě došlo, že bez ní nemůžu žít a došlo mi, že to je to, co jsem cítil jenom k jediné. A tak jsem poznal, že to, co už jsem jednou zažil, zažívám podruhé a -“

„A jak jsi to poznal u té první?“

„Bylo to něco, co jsem neznal. A ona byla...krásná a tak milá a hezky naivní," zasmál se Draco. „Všechno, co jsem na ní dřív nesnášel jsem najednou miloval. Když jsem byl s ní, nic mě nedrželo při zemi. Jenže jsem ji musel nechat jít.“

„Proč?“

„Kvůli tomu, že jsem byl Smrtijed, Scorpe.“

„A pak jsi narazil na mamku?“

„Víceméně," přikývl Draco. „Ale to je na dlouhé vyprávění. Asťa byla zase něco jiného. Už to byla taková ta dospělá láska. Hlavně ve mně dokázala probudit to nejhorší a nejlepší zároveň," zasmál se.

„Nejlepší i nejhorší zároveň?“ zopakoval po něm Scorpius.

„Jo. Ale ona milovala ještě úplně jinak."

„Jak?“

„Jako Asťa. Víc a upřímněji. Myslím, že to budeš mít spíš jako ona," usmál se Draco a Scorpius přikývl. „S trochou štěstí ti ta holka, o které píšeš v tom dopise jednou řekne ano.“

„Myslíš?“

„Vím. A kdyžtak se najde nějaká, která bude tvoje štěstíčko a sluníčko až do konce života."

Scorpius se pousmál.

Věděl, že jeho otec nemá ani tušení o tom, že ví, jak to bylo s jeho rodiči ještě před tím, než přišel na svět.

A musel Astě slíbit, že až mu jednou Draco řekne pravdu, bude dělat, že to slyší poprvé.

„Mamka byla tvoje štěstíčko a sluníčko?“ zeptal se Scorp.

„Byla. A já jí to nikdy neřek," zašeptal Draco.

„Ale ona to věděla," ujistil ho Scorpius.

„Já vím, že jo. Ale měl jsem jí to říct.“

„Můžeš vyzkoušet mou metodu," nabídl mu Scorpius a položil na hrob dopis, který potom zatěžkal kamínkem.

„Uvidíme," přikývl Draco.

„Mám tě rád, tati," řekl Scorpius.

„Já tebe taky, Scorpí," usmál se Draco.