„Tak už ses rozhodl, jestli na to ministerstvo půjdeš se mnou?" zeptala se čtvrtečního rána Astorie a naservírovala doprostřed stolu chleby s máslem a sýrem.

„Na jaké ministerstvo?" zeptal se Astoriin nový přítel, který si říkal Joseph.

Neměl problém s vegetariány, neměl rád kečup, a na první rande vzal Astorii na piknik, kde nebyl jediný kousek mrtvého zvířete, takže byla Asťa nadmíru spokojená.

„Bude den otevřených dveří a já bych se tam ráda podívala. Dneska," řekla Astorie a dívala se na Draca.

„Dneska máš jít přece ke mně," zamračil se Joseph.

„A taky půjdu. Na ministerstvu se jen tak podívám, večer budu u tebe," slíbila Astorie.

„Já furt nevím, Asťo. Chtěl bych jít, ale co když mě pošle k šípku?" zabrblal Draco.

„Draco, nikdo po tobě nechce, abys jí hned žádal o odpuštění, ale měl bys jí vysvětlit, jak to vlastně bylo doopravdy. Přece jí nenecháš, aby si pořád myslela, že jsi ji jen využil."

„Ale já ji využil," řekl Draco a Astorie ho majzla po hlavě Denním věštcem, který oznamoval dnešní den otevřených dveří na ministerstvu.

„Možná využil, ale milovals jí. A pořád ji miluješ. Takže žádný otázky, zvedneš zadek a půjdeš jí říct byť jen ahoj," řekla Astorie rozhodně a praštila hrníčkem do stolu.

„Já -"

„Mlč," zavrčela Astorie.

„Asťo, já tam jít nemůžu," řekl Draco.

„Ale co by nemoh. Jasně se tam píše, že ‚Slečna ministryně zve VŠECHNY na den otevřených dveří," řekla Astorie.

„Ano, ale mně dneska není dobře," řekl Draco.

„Jak jako?" zeptala se Astorie.

„Je mi naprosto úplně na zvracení a hrozně mě bolí břicho," řekl Draco.

„Počkej, vážně?"

„Samozřejmě," přikývl Draco a Astorie se mu dlouho koukala do očí až si nakonec povzdechla: „Tohle opravdu není fér.“

„Jo, já vím, že není," přikývl.

„No a...jsi si jistej, že to tu zvládneš sám?"

„Za koho mě máš?" zamračil se Draco.

„Ne, promiň. Ale víš co? Já tě tu radši přes noc nebudu nechávat samotného, ještě by se ti něco mohlo stát," usmála se Astorie nervózně.

„Je to na tobě," řekl Draco, snažíc se ignorovat Astoriina přítele.

„A budu přes noc tady," přikývla Astorie rozhodně a podívala se na Josepha.

***

Už to byla půl hodina, co Astorie odešla na ministerstvo. Na minutu přesně vstoupil do krbu a odletaxoval se na ministerstvo taky.

Samozřejmě že šel, ale nechtěl jít s Astorií, věděl, že by ho pořád nutila jít k Hermioně a sama by si to tam vůbec neužila. A navíc by to mohlo působit dojmem, že jsou spolu. To on rozhodně nechtěl.

Draco šel prvním patrem a četl jednotlivé cedulky na dveřích.

A jak se tak koukal, zahlédl Astorii, která vypadala, že se chystá jít do stejné chodby, ve které je on, a tak okamžitě vpadnul do nejbližších dveří, aby ji nepotkal.

V téhle kanceláři naštěstí zrovna teď nikdo nebyl, takže mohl v klidu počkat, než Astorie projde a pak hned pokračovat v hledání.

Hlavní prostě bylo, že je v kanceláři klid.

Ale to zakřiknul.

„Díky, Percy, užij si to," řekl hlas, který by Draco poznal všude. „Pro Merlina!" vykřikla osoba.

„Nevolej ho, víš, kolik práce má?“ řekl Draco suše.

„Cože?“ vydechla hnědovlasá čarodějka překvapeně.

„Promiň, já jsem -"

„Malfoyi?"

„Hermionko," vydechl Draco a usmál se.

„Co tady děláte?"

„My si vykáme?" koukal se na ni nechápavě Draco. Byl si jistý, že za ním nikdo není, takže mu asi vykala.

„Měli bychom si tykat?“ zeptala se Hermiona a přimhouřila oči.

„Tykali jsme si," řekl Draco a zkoumavě si ji prohlížel.

„No...heh...stalo se mezi námi hodně věcí a kvůli těmto...věcem bych zvolila možnost vykání. A jsme dospělí," řekla Hermiona a kývala hlavou.

„Hermi, ty...na obrázku vypadáš taky skvěle, ale naživo...ty jsi tak nádherná," řekl Draco, jakoby jí vůbec předtím neslyšel.

„Ehm...děkuju,“ pravila Hermiona nervózně.

„Není za co, opravdu vypadáš perfektně."

„Co tady teda děláte?" zeptala se Hermiona a posadila se na stůl, kde měla úhledně srovnané papíry.

„Přišel jsem za tebou," řekl Draco a koukal se, jak si Hermiona srovnává sukni šatů, se kterou si hrála.

„A proč?"

„Rád bych ti vysvětlil, jak to tenkrát bylo," řekl blonďák a přešel k Hermioně trochu blíž.

„Ne, to nemusíte, já to chápu. Byla jsem součástí úkolu a byl můj problém, že jsem byla tak důvěřivá."

„Ale ne, to si nesmíš říkat. Promiň, že jsem tě nechal tomu věřit," řekl Draco a zajel si rukama do vlasů.

„Po tom už jsou jen krásné vzpomínky," řekla Hermiona a pak si ho prohlédla.

Byl jiný.

Vyšší, i svaly trochu měl.

Vlasy měl delší a rozhodně méně nagelované, ale jinak byl vlastně stejný.

Pořád měl ty úžasné modré oči, ve kterých se kdysi často a ráda ztrácela.

A pořád měl ten úsměv se zářivými bílými zuby, za které by mu její rodiče jistojistě zulíbali ruce.

A taky měl stejně světlou pleť, jako měl kdysi.

„Nemyslím si to. To ty jsi ta bestie, která mě vodila za nos, já byla jen zamilovaná a potvrdila jsem, že láska je slepá," řekla Hermiona.

„Já vím, že si tohle myslíš, vím o tobě všechno a -"

„Víte," odfrkla si. „Nic o mně nevíte, Malfoyi," řekla Hermiona.

„Nic? Opravdu nic? Tak se mě na něco zeptej," řekl Draco.

„A co za otázku by sis jako představoval?" vyjela na něj Hermiona, které jeho litování lezlo na nervy.

„Cokoliv. Nebo ne, víš co, zeptám se tě já. Zná tě někdo líp než já? Staral se o tebe někdo tak, jako jsem se o tebe kdysi staral já? Byl tu někdo pro tebe v těžkých chvílích, jak já?"

„Ano," přikývla Hermiona. „Ano, zná, ano, staral, ano, byl."

„Zeptal se tě vůbec kdysi někdo, jak zvládáš první Vánoce bez rodičů?"

„Ale tak... tohle snad není vaše věc."

„Takže nezeptal. Do hajzlu, Hermiono, copak to nevidíš? Copak jsem vážně jediný, kdo se o tebe zajímá?" zakřičel na ní Draco.

„Nezajímáte se o mně, pane Malfoyi, kdyby ano, vypadalo by to jinak. Celý můj život by právě teď vypadal jinak, kdybyste se o mě zajímal," řekla Hermiona.

„Mohla bys mi prosím tě, prosím přestat vykat?''

„Ne, nemohla, nemám důvod si s vámi tykat," řekla Hermiona a nesouhlasně se na něj dívala.

„Hermionko, dřív jsi mi tykala a říkala jsi mi lásko, brouku, Drakie, miláčku, debílku-"

„Dobře, Draco, vzpomínám si na to, ale to neznamená, že to tak bude i teď. Jak jsem vám říkala, Draco, po všem zůstanou jenom krásné vzpomínky a já si je ráda uschovám, ale to je vše."

„Hermi, ale já to tak nechtěl," řekl Draco, zoufalý, že to nedokáže vysvětlit tak, jak by chtěl.

„A přesto jste si to takové udělal. Jaký si to uděláš, takový to máš, můžete si za to sám, Draco."

„A to je všechno, co mi povíš?" řekl Draco překvapeně.

„A co byste chtěl slyšet? Že je všechno v pořádku? Že vám odpouštím a všechno bude zase v pořádku jako to bylo kdysi," řekla Hermiona a promnula se kořen nosu. „Že zase budeš moje láska? Draco, není mi sedmnáct, už si nenechám zamotat hlavu jako nějaká puberťačka. Já...já už jsem dospělá. Přesně tak, tenkrát jsi mi říkal, abych dospěla, tak jsem dospěla. Už vidím, že se svět neskládá jen z těch hezkých romantických věcí. Vím, že ve vztahu nejsou jen hezké chvilky. Prostě jsem teď jiná, jsem dospělá a už nejsem tak naivní."

„Teď jsi mi tykala," řekl Draco.

„Ano, protože jsem rozčilená," hájila se.

„Hermi, já bych to chtěl napravit," řekl Draco uklidňujícím hlasem.

„Ne, smiř se s tím, Draco. Už nejsme pár, už nejsme ani kamarádi. Prostě nám z toho všeho zbyly jen vzpomínky. Překrásné vzpomínky," řekla Hermiona a oči se jí zalily slzami.

„Jednou...prosím, jednou mi odpusť," řekl Draco.

„V řece uplynulo hodně vody na to, abych ti to odpustila," řekla Hermiona tiše.

„Prosím..."

„Už si nevzpomínáš na ty roky, kdy jsi mi říkal mudlovská šmejdko? Že kdykoliv jsem někam přišla, utrousil jsi nějakou poznámku na můj původ? Je mi líto, Malfoyi, ale vzpomínky na tohle nepřebije pár měsíců, které jsem strávila ve tvé společnosti a které se ukázaly jako úplně promarněné," řekla Hermiona.

„Promarněné?" zopakoval po ní Draco a Hermiona přikývla.

„Jděte pryč, prosím, nebo vás nechám vyvést ochrankou."

„To nemyslíš vážně."

„Vypadni!" zaječela Hermiona.

„Fajn, no však už jdu," řekl Draco a rychlým krokem odešel ke dveřím. „Ale chtěl jsem ti říct, že jsem toho nikdy nelitoval a že jsem tě doopravdy hrozně moc miloval," řekl tiše mezi dveřmi. „A ještě pořád miluju.“

„Tak už vypadni, prosím," zašeptala Hermiona se slzami v očích a Draco odešel.

Tak další kapitola. 🥰
Trošku se to pošouplo, že? 😅
Doufám, že se vám kapitola líbila. 😘
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛