Uběhlo pár týdnů od doby, co se Draco dozvěděl pravdu o Astorii.

Pár týdnů od doby, co se pohádali.

Pár týdnů od doby, co brunetka zjistila, že s jejími dvaadvacátými narozeninami zmizí veškeré naděje na usmíření.

Za tu dobu se Draco setkal s Hermionou tolikrát a ani jednou se nikdo o Astorii ani slovem nezmínil.

„Asťo," povzdechla si jednoho rána Daphné, když nesla Astorii snídani. „Měla bys s tím přestat, to je fakt nezdravý."

„A tohle snad jo?“ zavzlykala Astorie a podívala se na kopečky zmrzliny, které jí její sestra přinesla.

„Ne, ale aspoň je to normální," ušklíbla se Daph a vlezla k Astě do postele. „Jak dlouho jsi mu to vlastně tajila?“

„V šestnácti jsem do něj byla blázen. A...to trvalo tak do roku dva tisíce. Pak jsem se zabouchla do Blaise a bylo to v pohodě, ale pak jsem se prostě nějak zase zamilovala, tak jsme se rozešli, já jsem se pak zas odmilovala, dělala jsem chvíli dohazovačku a pak, když už jsem byla konečně v pohodě a nic mě netrápilo, se objevila Grangerová a s ní i ta příšerná láska. A já mu kvůli tomu, že jsem byla naštvaná na sebe řekla, že je sobec. Jo, zkaženej vyměklej sobec, tak jsem to řekla."

Kdyby jen tušily, že někde probíhal velmi podobný rozhovor.

„A víte, co jsem jí na oplátku řekl? Já jsem jí vyčetl, že mi neřekla, že je do mě zabouchnutá," řekl Draco, který ve svém bytě v Londýně seděl s Blaisem a Theem.

„A proč jsi mu to teda neřekla?“ zeptala se Daphné na Greengrass manoru.

„Proč jsem mu to neřekla? Je to jasný jak facka. Bála jsem se," řekla Asťa.

„Čeho?“ zamračil se Theo na Draco.

„Že ji ztratím," zašeptal blonďák.

„Proč bys ho ztrácela?“ protočila Daphné oči.

„Nemusel by to opětovat a mohlo by se to zkazit. Podívej se teď.“

„Tak proč s tím nic neděláš?“ zeptal se Blaise.

„Podle mě se na mě zlobí," řekl Draco.

„Proč by se na tebe zlobil?“ divila se Daphné.

„Za všechno, co jsme si řekli," řekli Draco i Astorie ve stejnou chvíli.

A Theo, Blaise i Daphné si ve stejnou chvíli povzdechli.

„Má pravdu, fakt jsi vyměknul," řekl Blaise se škodolibým úšklebkem.

„Nech toho, Zabini," zamračil se Theo.
„Víš, co obě Greengrassové mají společné a co nesnášejí obě dvě? Když musí čekat, aby ti mohly odpustit. Zažil jsem to, nechceš o ni přijít."

„Ale nechci přijít o Hermionu."

„A radši přijdeš o Hermionu nebo o Astotii?“ zeptal se Blaise a Theo po něm šlehl pohledem.

„Co to je za otázku?“ zamračil se blonďák.

„Jednoduchá otázka," řekl Blaise. „Stejně tady všichni víme, že pokud chceš být s jednou, musíš nechat tu druhou a ne že ne. Tak jaká?"

„Astorie je moje nejlepší kamarádka...moje všechno," řekl Draco.

„A Hermiona?“ zeptal se Blaise. 

„Je...je pro mě důležitá. Miluju jí."

„Nikdo neříká, že ne," vložil se do toho Theo, který zachytil Dracův naštvaný tón.

„Tak proč po mně Blaise chce, abych jednu nechal jít?“

„Protože musíš. Sám víš nejlíp, jak to je.“

„Nemůžu si mezi nima vybírat. Ona je moje životní láska a ona je...“

„Je?“

„Je to Asťa.“

„Jednoduše Asťa," přikývl Blaise.

„Tak řekni, jaká je Asťa?“ zeptal se Theo.

„Je to ta nejlepší holka, kterou jsem kdy potkal. Moje nejlepší kamarádka, miluju jí. Strašně moc."

„No a kdyby ti Grangerová neodpustila," začal Theo. „Byla by nejlepší kamarádka?“

„Kdyby Hermiona...Asťa by byla moje žena. A pravděpodobně už bychom se pokoušeli o dítě," řekl Draco.

„A byla by tvoje žena z musu, nebo ne?“

„Ne. Co ti nestačí na tom, že jí miluju?“

„Všechno, Draco. Dej Grangerce sbohem.“

„Proč bych to dělal, Zabini?!“ rozkřikl se Draco.

„No proč. Už jste se o tom přece bavili," ozvalo se za nimi. „Weasley, Weasley, Weasley, Draco, Weasley. U nás máš holku, která na tebe čeká a nebudeš pro ní jen nějaká výplň volného času."

„Daphné má pravdu," přikývl Theo, který se ze zjevení Daphné Greengrassové vzpamatoval jako první.

„A teď počkejte," řekl blonďák. „Ty," ukázal na Thea, „jsi byl nejlepší kamarád Daphné, ale zatím jsi chodil s tou... tamtou, nevím, jak se jmenovala. Když se Daphné vymáčkla, zažili jste víceméně to samé, jako teď zažívám já s Asťou. Ale ty jsi se rozhodl, že když k Daphné už to něco cítíš, pustíš to, a tak jsi pustil tu svojí. Chodili jste spolu s Daphné rok a pak? Pak jste zjistili, že nemůžete být spolu, protože to nejde. Že to neklape. A teď? Teď jste cizí. Teď nejste nejlepší kamarádi, nejste pár, nejste vlastně ani kamarádi, vy jste prostě ty, co se spolu baví jen proto, aby to nevypadalo blbě. A stejně jste se s tím rozchodem vlastně ani jeden nevypořádal. Tak co mám dělat, když vím, jak to může skončit?“

„Ale nemusí," vložila se do toho blondýnka.

„Ale může. A když mám o Astorii přijít, tak to bude dokud jsme v pohodě."

„A ty si myslíš, že je to v pohodě? Aby to bylo v pohodě, měl bys tam ještě jednou zajít a dát tomu šanci. Když to má být ona, kterou chceš pustit, měl bys to být ty, kdo to před tím přijde urovnat," řekla Daphné.

Draco přikývl, zvedl se a odešel se k sobě převléknout.

„Co tu vlastně děláš?“ divil se Theo.

„Přišla jsem Astě pro věci. Nechce sem jen tak přijít, má strach, že se zas porafaj, nebo že tu bude Grangerka."

„A proč ho teda taháš na manor, když se tak bojí, že se porafaj?“ zeptal se.

„Nechci, aby skončili rozhádaní. Když už to má skončit. Draca nemám ráda, ale mám ráda Asťu, nechci, aby byla nešťastná,“ vysvětlila Daphné.

„To chápu," přikývl Theo nakonec.

„Tak můžem?“ zeptal se Draco a doobouval si boty.

„Samozřejmě,“ přikývla Astoriina sestra, chytla Draca za ruku a společně se přemístili.

Já vám to tu budu prostě kazit do poslední chvíle. 😂
Ale to by přece nebyla moje knížka, kdyby ne. 😊
Snad se vám kapitolka líbila. 😅
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛