DŮLEŽITÉ!
Utíkej ke mně na profil a podívej se na mé poslední oznámení. 😉
Můžeš pomoct u ty. 🥰
Děkuji. ❤️

Bylo asi šest hodin, když se na dveře Hermionina bytu ozvalo klepání.

Ron se na svou přítelkyni tázavě podíval a ta pokrčila rameny, ale hlavně doufala, aby to nebyl Draco, neboť by to byl konec!

A tak se jí značně ulevilo, když otevřela dveře, za kterými stála Astorie.

„Co ty tu?“ zeptala se jedovatým tónem.

Prostě si nemohla pomoct, ta ženská koukala po jejím blonďatém příteli a to se jí ale nelíbilo ani za mák.

„Potřebuju pomoc, Hermiono," pípla Asťa.

„Aha," přikývla ministryně. „Proto jdeš za mnou?“

„Jsi jediná, kdo mi může pomoct. Vlastně mi ty jediná porozumíš,“ vysvětlila jí.

„Jasně," zamračila se Hermiona a začínala se obávat toho, co přijde.

„Můžu dál?“ zeptala se Asťa.

„Dobře," přikývla a pustila tu nešťastnici do svého bytu.

„Dobrý den," pozdravila návštěvnice Rona.

„Dobrej," kývl Ron a udiveně si Asťu prohlédl.

„Já se dlouho nezdržím," přikývla, když viděla jeho výraz.

„Dobře," pokýval Ron hlavou.

Hermiona tedy vzala Asťu do ložnice a posadily se na postel.

„Tak povídej, co tě trápí?“ zeptala se Hermiona.

„Draco," odpověděla jí.

„To mi došlo. Co se stalo?“

„Slib mi, že se s ním nerozejdeš," zamrkala Asťa.

„Přísahám, že se s ním nerozejdu," přikývla ministryně.

„Tak jo," vydechla Asťa a pustila se do vyprávění celého dneška.

***

„Proto nevím, co mám dělat, protože... bože, Hermiono, já jsem do něj tak strašně zabouchlá, ale on...on je tak hrozně...hroznej."

„A myslíš si, že máte šanci?“ zeptala se starší z čarodějek.

„Nemáme, nemůžeme, nechci," zavrtěla Asťa hlavou.

„A proč nechceš?“

„Protože je to můj kamarád.“

„Proč nechceš?" Zopakovala Hermiona svou otázku.

„Protože je to on."

„Proč nechceš?“

„Proč se mě na to pořád ptáš?“

„Protože si to musíš uvědomit. Proč nechceš?“

„A proč bych měla chtít?“ zamračila se Astorie.

„Asťo, proč nechceš?“ zeptala se Hermiona znovu.

„Protože má tebe,“ povzdechla si Asťa poraženě.

„Kdyby neměl mě-"

„Neuvědomila bych si to, nebýt tebe. Jo, dřív jsem k němu něco cítila. Ale bylo mi patnáct, byla jsem poblázněná hormonama a koukala jsem na to, kterej kluk je nebo není hezkej. Vždyť...tohle jsem ještě nikdy necítila. Já vám to nechci kazit. Tak co mám dělat, abych se toho zbavila?“ zeptala se Asťa a celá zoufalá se otočila na svou dnešní poradkyni.

„Nezbavíš. Vím, že bys ráda, ale musíš s tím žít. A musíš se s tím smířit. Přijmout to tak, jak to je," řekla Hermiona.

Z vlastní zkušenosti se jí to osvědčilo.

„A víš ty co? Tak já to udělám. Já to přijímám," přikývla Asťa.

„A jak si přesně představuješ, že to přijímáš?“ otázala se jí brunetka.

„Nechám to plavat," zazubila se mladší z těch dvou.

„Nenecháš. Nemusíš, Asťo,“ zavrtěla Hermiona hlavou.

„Jak to?“

„Já to skončím. Mám Rona, toho miluju-"

„Ale Draca miluješ taky. A víc než jeho už nikoho," dupla Asťa nohou a začala zhluboka dýchat, aby se uklidnila, neboť to s ní teď nebylo vůbec dobré.

„To je jedno. Chcete být spolu, končím."

„Copak ty ho nemiluješ? Je to Malfoy! Je to ten zpropadenej had, do prdele, copak ty k němu nic necítíš, když nejsi schopná o něj zabojovat?! Vzdáváš se ho hned při první příležitosti!“

„Ne, nevzdávám, Astorie, ale nechci být s někým, u koho nemám jistotu," vysvětlila jí Hermiona.

„U něj jsi měla jistotu vždycky, když pominu dnešek,“ zavrčela.

„Kdybys byla na mém místě, nebráníš ho," zamračila se ministryně.

„Kdybych byla na tvém místě, vůbec bych si nestěžovala. Protože kdybych byla já na tvém místě už od samého začátku, nenechala bych ho jít. A tím pádem, kdybych byla na tvém místě, by se nic z toho nemuselo stát,"

„Protože ty vidíš jen to dobrý, nikdy jste spolu nechodili, abys zjistila, jak to s ním opravdu je," řekla Hermiona naštvaně.

„A ty jsi nikdy nebyla jeho nejlepší kamarádka, abys zjistila, co pro něj doopravdy znamenáš. Jsem jeho nejlepší kamarádka sedm let. To je sakra dlouhá doba. A za celý tenhle časový úsek prostě zjistíš tolik věcí, že bys tomu sama nevěřila. Vědělas třeba to, že bral drogy, než jsem ti to řekla? Ne, nevěděla. Vědělas, že na tebe myslí každou noc před spaním? Nevěděla. Že kdykoliv někde viděl ty pitomý brambory, vzpomněl si na tebe? Že kdykoliv se pokusil otočit na nový list, cítil se strašně provinile, protože si myslel, že na tebe tak zapomene? Že je do tebe tak zamilovanej, že by radši umřel, než aby ti někdo ublížil? A nebo... víš třeba, co ho dokáže rozbrečet, naštvat, co ho bolí, jak ho jeho životní rozhodnutí mrzí, jak si to vyčítá. Víš ty tohle vůbec? Nevíš, protože se celou dobu schovává za tu svojí masku, aby schoval pravdu, která bolí. Víš tohle všechno, Hermiono, nebo to slyšíš poprvé?“

„Nevím z toho nic, ale vím něco jiného," zavrtěla hlavou.

„Nevíš nic. Víš jen to, že je tady pro tebe pokaždý, když ho potřebuješ a je do tebe takovej blázen, že si neuvědomuje, že jsi nesnesitelná a nevěrná mrcha," řekla Astorie ledovým tónem.

„To jsi trochu přehnala, ne?“ vyjela po ní Hermiona.

„Jak jsem říkala, pravda bolí a moc hezky se neposlouchá,“ ušklíbla se Asťa. „Díky, Hermiono, hned se cítím líp, když vidím, že jsem ještě neklesla tak hluboko. Možná by sis měla vybrat jednoho, se kterým budeš trávit všechen svůj volný čas."

„A padej," řekla jí Hermiona ostře.

Astorie teda přikývla a vydala se ven.

„Rone, promluvte si se svou partnerkou, mám pocit, že by vám měla něco říct,“ řekla Asťa při odchodu a zabouchla za sebou dveře.

„Co mi máš říct?“ otočil se Ron na Hermionu.

„Rone, já-"

„Co mi máš říct?“ zopakoval zrzek svou otázku.

„Posaď se," povzdechla si Hermiona.

Sama byla zvědavá, co z ní vlastně vyleze.

A zápletka pokračuje. 😏
No, jsem zvědavá, co budete říkat na další kapitoly. 🙈
Už je to totiž deset kapitol do konce. 🥰
To je fakt hrozný. 🙈😂
No, co se dá dělat. 🤷🏻‍♀️
Co říkáte na celý slet událostí? 😊
Budu ráda, když mi napíšete svoje názory. 🥰
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛