Draco, Astorie, Narcissa Malfoyová a pan a paní Greengrassovi seděli v salónku na Greengrass Manoru, neboť jim chtěl první zmíněný něco sdělit.

Ale nikdo nevěděl co, a to ani Astorie, která vždycky věděla všechno.

Draco seděl vedle Asti, nervózně podupával nohou a očima přejížděl po všech přítomných.

Bylo ticho.

Dlouhé a napjaté ticho.

Draco vstal, podíval se na brunetku vedle něj, podíval se na obě strany, nejprve na svou matku, pak na Greengrassovi a spustil: „Rodičové, my...“ Pak zmlknul, kopnul do sebe ohnivou whisky a sednul si, takže to vypadalo, že nic říkat nebude.

A tak se pustili do debaty rodiče.

Draco se podíval na Asťu a ta po něm vrhla tázavý pohled.

Blonďák se zhluboka nadechl, zase se postavil, podíval se na Astoriiny rodiče, na Astorii a na svou matku a spustil znovu: „Rodičové, my se s...“

A zase se posadil, kopnul do sebe druhou sklenku ohnivé whisky a poslouchal debatu rodičů.

„Hej, co jim chceš říkat?“ zeptala se Astorie šeptem.

Draco jí naznačil, aby počkala, stoupnul si, přejel pohledem po všech přítomných a zastavil se pohledem na Astorii.

„Budeme se brát,“ řekl a Greengrassovým, Narcisse i Astorii spadla brada.

„Já jsem myslela, že se rozhodně brát nebudete,“ řekla paní Greengrassová.

„Změnili jsme názor,“ namítl Draco.

Astorie se na Draca jen překvapeně koukala, ale nic neřekla

„Co tak najednou?“ divila se Narcissa.

„Prostě jsme se tak rozhodli," řekl blonďák.

„My? Já to slyším poprvé," zamračila se Asťa.

„Tak teď ses rozhodla se mnou," zavrčel Draco.

„Okamžitě se zvedni," nakázala mu Astorie. „A pojď za mnou."

Draco teda přikývl, zvedl se a šel za Asťou.

Z toho, kam ho vedla, usoudil, že jdou nejspíš k ní do pokoje.

V jejím pokoji na Greengrass manoru byl jen jednou a to jen chvíli.

Jak se za nimi zabouchly dveře, Astorie vyjela.

„Co tě napadá? Nejdřív fňukáš, že miluješ Hermionu, jak moc jí chceš k sobě a když jí máš, lezeš za mnou pod stůl, snažíš se mě líbat a teď mi jen tak by the way před našima oznámíš, že se berem?! Máš to v hlavě v pořádku, Malfoyi?!“

„A proč křičíš?“ zamračil se Draco.

„Proč křičím? Ty si neuvědomuješ, jak absurdní to je?“

„Je to trochu absurdní," připustil blonďák. „Ale co kdybys to zkusila pochopit? Seženeme si papíry, fláknem na ně podpisy, budeme manželé a nikdo to nemusí vědět.
A jakmile to půjde, rozvedeme se. Splníme to, co si kdysi dohodli naši rodiče, ale nic se mezi námi měnit nemusí. Pořád budeme kamarádi, chápeš?“

„Jak chceš být můj kamarád, když budeš můj manžel?“ vyvalila na něj Asťa oči.

Vážně nechápala, proč tak šílela.

V duchu si to přece vždycky přála, tak proč z toho dělala takové drámo?

Jasně, možná to bylo proto, že si to třeba vysnila úplně jinak, ale i tak věděla, že to, co Draco dělá, není správné.

Kdyby bez Hermiony, ale s ní?

S holkou, po které toužil tak dlouho?

To se jí nelíbilo.

„Jsi moje kamarádka a jsme málem zasnoubení, půjde to úplně jednoduše," ujistil ji pan Malfoy.

„Víš co, Draco? Tak si dělej co chceš, ale se mnou a mojí pomocí teda fakt nepočítej. Nejsem holka, která bude skákat jak ty pískáš, nejsem Daphné, abych to dělala.“

„Nejsi Daphné, já vím. Ale musím si tě vzít. Musím si tě vzít a pak se rozvedem. Stačí mi rok," žadonil Draco.

„Tak fajn, když po tom tak toužíš," přikývla Astorie.

„Slyším ale," řekl blonďák.

„Slyšíš správně. Vezmu si tě, ale když se pak rozvedeme, tak ať je to se vším všudy," pravila.

„A to znamená?“ zeptal se.

„Když se rozvedeme, už se spolu nikdy nebudeme bavit. Já se spakuju, odstěhuju a už mě nikdy neuvidíš," pokrčila rameny brunetka.

„To ale-"

„Vyber si, Draco," přerušila ho.
„Svatba a konec přátelství a nebo nic a pokračujem."

Draco chvíli koukala do prázdna a pak zalovil v kapse, vytáhl klíče, sundal jeden kroužek a trochu ho zmenšil.

Pak si klekl a podíval se na Asťu.

„Vem si mě, Asťo," požádal ji.

„Originální,“ přikývla zmiňovaná a setřela si slzu. „Tak si začni plánovat papíry, já jdu domů," řekla tiše a otočila se k němu zády.

Nemohla uvěřit tomu, že Draco zahodil něco - pro ní tak důležitého - a skoro bez zaváhání.

Udělal hned něco, co by ona neudělala nikdy.

A to bylo horší, než kdyby na ní použil Crucio.

Protože co bolí víc, než když vám někdo, komu bezmezně věříte, zlomí srdce?

I když Astorie věděla, že to bude ta nejdivnější a nejneslušnější věc, jakou kdy udělá, rozhodla se, že půjde za někým, komu už Draco srdce zlomil.

Za ženou, která byla její konkurencí, ale zároveň tou nejlepší možností.

Vyrazila za Hermionou Grangerovou.

Názory? 🥰