„Za čtyřicet vteřin je Nový rok!“ ozývalo se ze všech stran a v bytě panovala panika.

„Žížaláku, kde je to šampaňský?“ volal Draco.

„Věnuj se Hermioně, nebo bude poslední věta tohoto roku pro mě," řekla Asťa rychlomluvou a honem položila na stolek na balkoně šampaňské.

„Vždyť minulý rok byla poslední věta pro tebe," ušklíbl se Draco, ale chytil Hermionu za ruku a naklonil se k ní.
„Promiň, že se ti dneska moc nevěnuju," zašeptal. „Dneska je toho moc, ale hned jak vystřízlivíme, odjedeme spolu na nějakou pěknou dovolenou, co říkáš?“

„Tak jo," usmála se Hermiona.

„Patnáct!“

„Miluju tě, Draco," řekla.

„Miluju tě, Hermi," usmál se Draco.

„Osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna, ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!“

Draco se usmál na Hermionu a věnoval jí ten nejsladší polibek vůbec.

Charlie se sklonil k Daphné, Blaise k Abighail, Theo se sklonil k Pansy a všechny čtyři páry si vyměnili polibky.

A Asťa stála a objímala malou krysu, kterou si pořídila, hned jak se s Dracem pohádali a ona odešla k rodičům.

„Tak pojď sem," usmál se Draco a natáhl k Astě ruce.

Ta se na něj usmála a objala ho.

„Šťastný Nový rok, Draco," zašeptala.

„Tobě taky, Asťo," přikývl blonďák a pustil Astorii. „Pěkná krysa.“

„Díky," zasmála se brunetka.

Pak krysičku odložila na zem a nechala jí, aby se po bytě proběhla.

Pak vzala tácek s šampaňským a začala je rozdávat všem přítomným s přáním hezkého roku.

***

Ve dvě hodiny všichni odešli a Hermiona usnula, takže Draco přišel pomoct Astorii.

Ta ale byla celá divná.

Víc než normálně.

„Co tě žere?“ zeptal se Draco, když sklízeli po své návštěvě nádobí.

„Co mě žere? Ty sis toho všiml?“ zamračila se Astorie.

Rozhodně nechtěla, aby si Draco všímal, že je něco špatně.

„Řekni mi to," řekl Draco nesmlouvavě.

„Fajn," přikývla brunetka a uslzenýma zelenýma očima se podívala na Draca. „Pansy má Thea, Daphné má Charlieho, ty máš Hermionu, dokonce i šílenec Blaise má tu svojí malou Abi. Všichni někoho mají a já nemám nikoho. Nic a nikoho. Já jsem jen kamarádka bez kluka. Já chci taky k někomu patřit," řekla zoufale.

„Asťo," povzdechl si Draco a objal ji.

„A ten, kterého bych nejvíc chtěla nemá zájem, tak co mám dělat? Zničit mu vztah, protože to je přesně to, co mi poradila moje sestra? Ne, děkuju." 

„Kdo to je? Třeba bych ti to domluvil."

„Kdybych ti to řekla, ty bys se mnou už do konce života nepromluvil a ostatní by mě zabili. Nech to plavat, Draco, s tímhle si poradím sama," řekla a odnesla talíře do dřezu.

„Ale nemusíš si se vším vždycky poradit sama," řekl blonďák a šel za ní. „Od toho máš mě. Od toho máš nás všechny, abychom ty pomohli."

„Ale s tímhle mi nemůžete pomoct, chápeš to, Draco? Radši si to vyřeším sama, než aby lidi kolem mě trpěli."

„Od toho si říkáme kamarádi, abychom tu byli pro tebe a mohla jsi nám říct všechno, abychom s tebou sdíleli tvoje problémy, proč to prostě nedokážeš pochopit, Astorie?“

„Zas na sebe štěkáme," řekla Asťa. „Řekla bych ti všechno, ale tohle prostě nemůžu.“

„Za poslední měsíc mi toho nemůžeš říct docela dost," řekl Draco uraženě.
„Myslíš, že mě netrápí, že ti nemůžu pomoct?“

„Trápí," přikývla Asťa. „Ale silný lidi trpí potichu."

„Kecy," mávnul rukou mladý Malfoy. „Všechno jsou to kecy. Ty skoro každý  měsíc umíráš a vždycky se pak dva dny později usmíváš, každý týden se se mnou pohádáš, pak zase usmíříš, do toho stíháš radit všem svým kamarádům a kamarádkám, jsi smířená s tím, že prostě umřeš, v bitvě o Bradavice jsi bojovala proti svým rodičům a ty si myslíš, že nebudeš silná, když někomu řekneš, co tě trápí?“ řekl a položil Astorii ruce na ramena.

„Silný lidi trpí potichu," zopakovala.

„Jdi s tím do háje, jo?“ zamračil se.

„Řeknu ti cokoliv chceš. Cokoliv. Jen mi dej čas. Dej mi tolik času, kolik mi ho zbývá a až budu na smrtelný posteli, tak ti to řeknu."

Draco jí položil ruku na tvář a zadíval se jí svýma zaslzenýma očima to těch jejích.

„Dobře," přikývl a palcem jí setřel osamělou slzu. „Kolik času si budeš přát.“

„Kolik ho budu mít," opravila ho Asťa.

„Lepší nejlepší kámošku jsem si snad ani přát nemohl, Astí," usmál se.

Brunetka se usmála a přikývla.

„A teď mi dej to nádobí, jdi do koupelny a pak si běž lehnout."

„Tak jo," přikývl Draco.

„Dobrou," popřála mu Asťa.

„Dobrou," usmál se Draco a zmizel do koupelny.

Astorie pak použila jednoduché pulírexo na nádobí a na sebe a šla si lehnout k sobě.

Byl to opravdu dlouhý den.

Draco se zatím osprchoval a když zjistil, že si šla Asťa lehnout, zhasnul lampičku a šel k sobě do pokoje, kde na jeho obrovské posteli spala jeho Hermiona.

Jeho láska, co si jen pamatoval.

Nechápal, jak mu ty city mohly vydržet tak dlouho.

Přitom vlastně pomalu nezeslábly.

Jen v okamžiku, kdy si myslel, že už nemá žádnou šanci, si připustil, že k Astorii cítí víc, než jen přátelství, ale to ho zase po nějaké době přešlo.

Nevěděl, co ho to tenkrát napadlo, ale rozhodně tenkrát nechtěl, aby mu dělala nějakou náhradu za Hermionu.

To bylo naposledy, co o svých citech k Hermioně zapochyboval.

Potom už nikdy.

Čauky, čauky, čauky. 🥰😂
Vítejte u nové kapitoly. 😊
Doufám, že se vám líbila. ❤️
Užijte si zbytek dne. ⚡
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛