Slečna Greengrassová a slečna Grangerová v mžiku ztuhly, pak se na sebe pomalu podívaly a pak se jako jedna otočily s vytřeštěnýma očima na Draca a Astorii, kteří se podle všeho při jejich pošťuchování nachomýtli u těch dvou žen, které se spolu bavily a právě teď vypadaly, jako kdyby je někdo bacil koštětem po hlavě.

Aneb jak rychle se dokáží lvice a zmije sjednotit.

„Nikdo nikoho, probíraly jsme jednu tisíci stánkovou knihu," usmála se Hermiona nevinně.

„Hermiono, Daphné a kniha? To snad slyším prvně. A tlustá kniha? Buďto by to chtělo lepší lež, nebo tu pravdu," ušklíbla se Asťa.

V duchu se samozřejmě modlila, aby Hermiona zalhala, protože náhodou moc dobře slyšela, co Hermiona řekla a rozhodně nechtěla, aby to Draco věděl.

Akorát se začali s Dracem udobřovat a co by dělala, kdyby to všechno vyplulo na povrch?

Musela by se leda odstěhovat na druhý konec světa, nejlépe na nějakou cizí planetu a už by nikdy nesměla Draca vidět.

Třeba by jí v mudlovském světě vzali na cestu na Mars, a tak by nemusela s Dracem ani sdílet žádnou planetu.

Sice by od sebe byli jen 62 milionu kilometrů, ale Asťa se prostě soustředila na to, že by nebydleli na stejné planetě a to jí bohatě stačilo.

Nebo by možná mohla najít nějakou pěknou hvězdu, na které by pokojně žila.

To taky neznělo vůbec špatně.

Jediné, co by jí mohlo na té hvězdě vadit, by byla teplota.

Ale 1000...možná i o několik málo tisíc více stupňů by přece vůbec nevadilo.

Vždyť by přece ten teplotní rozdíl ani nepocítila...nebo jo?

„Ježiš, proč to nepřiznáš, Grangerová," povzdechla si Daphné s hranou otráveností.

„Co myslíš?" zamrkala Hermiona nechápavě.

„Stydíš se snad za to, že jsi zakoukaná do Draca?" ušklíbla se blondýnka.

„Vůbec ne!" bránila se Hermiona a Daphné měla co dělat, aby jí neukroutila krk.

A pak že blondýnky jsou blbý, řekla si v hlavě.

„Tak řekni, že jsem do něj zakoukaná," řekla Astorie, již smířená se svou budoucností na hvězdě.

Hermiona s Daphné a Dracem na ní vytřeštili oči.

„Nebudu po tobě papouškovat," řekla Hermiona. „Prostě jsem do Draca zabouchlá, no to je toho."

„No konečně," pleskla se Daphné do čela. „A ani to nebolelo," mrkla na ní a pak vzala Astorii za ruku a vedla jí do její ložnice.

„Tys to Grangerce řekla? Jak jsi mohla, Daphné? Vždyť i Pansy má pusu na špacír," rozčilovala se Asťa.

„Ty huso jedna," ulevila si blondýnka, „já jsem Grangerová neřekla ani ň o tom, že seš zabouchlá do jejího chlapa, to ona to nějakým způsobem zjistila. Takže Asťo, jestli chceš být zabuchlá do svýho nejlepšího kámoše, je mi to jedno, ale porušuješ hned několik ženských pravidel, to za prvé. A za druhé, moje milá sestro, trápíš se naprosto zbytečně a za třetí, není to správné. Není správné, že o tom Draco neví a není správné, že to necháváš jen tak a stejně tak není správné, že-"

„Celý můj život není správný a už nebude dlouho trvat," přerušila jí Asťa.

„A tím, že nebude trvat tak dlouho, jak si všichni přejeme, Astí, by sis měla užívat, ne se zabývat klukem, co nemá zájem," řekla Daphné.

„A možná má, jen se nechce s Grangerovou rozejít, aby jí znova nezlomil srdce," zašeptala Asťa.

„Jsi tak strašně...pitomá Asťo," řekla Daphné. „Sny jsou krásné, ale nejsou skutečné. Nepopírám, že jsem si nikdy nemyslela, že jsi s Dracem měla něco jako vztah, má tě rád, ale copak ty si myslíš, že by se vzdal Hermiony...pro svojí nejlepší kamarádku?"

„Říká, že udělá cokoliv, abych byla šťastná," pípla Asťa.

„Planá slova. To možná platilo, když neměl Hermionu, teď je na prvním místě ona. Budeš s Hermionou hladovět, komu jako první přinese jídlo? Hermioně. Budete s Hermionou chtít čaj, komu ho podá první? Jí. Voldemort bude chtít jednu z vás zabít, koho zachrání? Hermionu. Vždycky jenom ji, protože to je láska, Astorie. A ty si myslíš, že dá v něčem přednost tobě? Ano, vlastně dá. Pokud půjde o to, koho nechá jít. Pak to budeš ty, Asťo. To je realita. A i když vím, že se ti to nelíbí, tak to prostě je a nezmění se to, chápeš?"

„Vždycky jen jí," přikývla Asťa a všechny momenty se jí najednou vracely.

„Jsem strašně zlá," povzdechla si Daphné.

„Jsi upřímná. A já jsem ráda, že to tak je," usmála se Astorie.

„Tak co kdyby sis ze mě vzala příklad a přestala dělat falešný úsměvy," pousmála se Daphné a pohladila Asťu po vlasech.

„Já budu teď znít strašně sobecky," řekla potichu, „ale já nechci být navždycky jen kamarádka."

„Tak s tím něco dělej. Žijete spolu, pořád se škádlíte. A když skočí on, skočíš taky," zasmála se.

„To jsi použila ten Titanic, že jo?"

„Jo," přikývla Daphné. „Já vím, že ty to uděláš, ale když skočíš ty, skočí on za tebou?"

„Ano," přikývla Astorie téměř okamžitě.

„Věříš mu," vydechla Daphné překvapeně. „A i jako kamarádovi. Astorie, ty jsi fakt hrozně složitá na pochopení," zavrtěla hlavou.

„Jsem naprosto složitá, zároveň strašně jednoduchá."

„Ne, jsi úplně složitá. Jak můžeš být nejlepší kámoška, když jsi do něj zamilovaná?" zeptala se.

„Nemůžu. Pokud sis toho nevšimla, dneska jsem se sem vrátila," řekla Asťa.

„Ale teď se bavíte naprosto normálně," namítla Daphné.

„Teď," přikývla, „ale zapadne zámek a začneme na sebe štěkat. A zase to bude moje vina."

„A proto bys mu to měla říct," řekla blondýnka. „Buďto říct nebo ruce pryč. Neuděláš-li ani jedno, budeš nešťastná."

Dobré ráno všem. 🥰
Takže. 😂
Jak vidíte, stíhám. 😁
Takže super. 😅
Připravuju se do školy, neustále se učím a učím, ale mám čas i na vás. 😊
Tak doufám, že se vám kapitolka líbila a já se jdu teď převlíknout. 🙈
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛