Dalšího rána se Hermiona probudila v Dracově objetí a do nosu jí praštila příjemná vůně palačinek.

Hermioně došlo, že to asi vaří Astorie, a tak se sebrala a šla jí pomoct.

„Dobré ráno," usmála se Hermiona na Dracovu spolubydlící.

„Krásné ráno i vám," popřála Asťa Hermioně a hodila do misky další palačinku.

„Chcete s něčím pomoct?" zeptala se Hermiona.

„Ne, dobrý, tahle je stejně poslední," usmála se Astorie a dolila na pánev těsto.

„Od kolika jste vzhůru?" divila se ministryně.

„Od půl deváté," pokrčila Asťa rameny a Hermiona vyvalila oči.

„Kolik je hodin?"

„Devět. Ale nebojte, už jsem za vás psala na ministerstvo. Dneska je vám špatně. Nezlobte se, ale kdybych vás přišla vzbudit, Draco by mě zakousnul a já chci ještě žít," zasmála se Asťa a otočila palačinku.

„To nevadí, dneska bych stejně neměla co dělat," mávla Hermiona rukou a pak přemýšlela, jestli se má zeptat. „Je vám dobře? Včera jste působila trošku..."

„Nezdravě a smutně? Jo, já vím, to se mi občas stává," usmála se Asťa.

„Není v tom nic ohledně mě a Draca?" zeptala se Hermiona.

„Nebojte, přes to jsem se už dávno přenesla," zasmála se Astorie. „A jak se vám spalo?"

„Moc dobře," přikývla Hermiona.

„Teď tu budete často, že?"

„Asi jo," pokrčila Hermiona rameny.

„Já jsem Asťa," usmála se Dracova nejlepší kamarádka a natáhla k Dracově přítelkyni ruku.

„Hermiona," zasmála se slečna ministryně a potřásla si s Astorií rukou.

„Jíš k tomu jahody?" zeptala se Astorie.

„Palačinky s ovocem jsem neměla...dlouho. Jo, hodně dlouho," řekla Hermiona.

„Tak to nevadí, teď je budeš mít často, jestli tu budeš spát každý druhý pátek," zasmála se bývalá zmijozelka.

„To tu dodržujete rozvrh na jídlo?" divila se Hermiona.

„Ne, ale...něco podobného," přikývla Astorie. „Totiž," zasmála se. „První čtvrtek pečivo s něčím a druhý palačinky."

„Krása," usmála se starší z čarodějek a vyndala talířky.

Byly přesně tam, kde si myslela.

„Tak co, lesní jahody nebo ze zahrady?"

„Máte zahradu?" vyvalila Hermiona oči.

„Jo, mamka mi tam dává na jahůdky pozor," zasmála se Asťa.

„Tak ty ze zahrady," usmála se slečna Grangerová.

„Já si to myslela," přikývla s úsměvem Astorie a ukázala na mističku s jahodami.

„Draco povídal?" zasmála se Hermiona.

„A to i vím, že miluješ brambory, takže rozhodně počítej s tím, že až tu budeš na večeři, udělám ty nejlepší brambory ze všech nejlepších brambor."

„A to můžu potvrdit, Asťa vaří výborně," ozvalo se za nimi.

„Dobré ráno, zlato," usmála se Astorie a chystala palačinky.

„Dobré, kočko," řekl Draco a objal Hermionu, která byla pořád překvapená z toho, co slyší. „Dobré ráno, beruško moje."

„Dobré," usmála se Hermiona a nechala Draca, aby jí dal pusu do vlasů.

„Jak ses vyspala?"

„Skvěle," usmála se Hermiona a stoupla si na špičky, aby Draca mohla políbit.

„To jsem moc rád," přikývl blonďák a věnoval Hermioně polibek.

„Chceš na to borůvky?" zeptala se Astorie, čímž dokonale zkazila jejich kouzelnou chvilku.

„Nechci, díky," usmála se Hermiona a otočila se na Astorii.

„Dobře," přikývla Asťa.

„Mně hodně, Zelená," řekl Draco rychle.

„Však já vím," zasmála se Asťa a dala na palačinky borůvky.

„Co je k pití?"

„Nejsem ten, co to má na starosti, že ano, Draco," zašklebila se Asťa.

„Příšero, aspoň jednou," zkusil to Draco.

„Jaký čaj by slečna ministryně ráda?" zeptala se Asťa se škodolibým úšklebkem.

„Ovocný, miláčku," usmála se Hermiona sladce.

Draco se na Hermionu zašklebil a odešel do spíže pro čaj.

„Tohle mi pokaždé zvedne náladu," zasmála se Asťa.

„Takhle se ráno dohadujete často?" zeptala se Hermiona s úsměvem.

„Skoro vždycky," přikývla zmijozelka. „Taková tradice."

„Tradice," přikývla Hermiona.

„Holt jsem asi trochu mrcha, no," zasmála se mladší čarodějka.

„Každá holka musí být trochu mrcha," ušklíbla se Hermiona.

„V každém případě," přikývla Asťa a nesla talíře s palačinkami na stůl.