„Denní Věštec, slečno ministryně,“ řekl pan náměstek a položil mladé, drobné, štíhlounké čarodějce na stůl noviny.

„Díky moc, pane náměstku,“ zasmála se čarodějka a rozložila si noviny.

„Dneska ti to moc sluší,“ pochválil ji náměstek.

„No děkuju, dala jsem si záležet.“

„Někam po práci vyrážíš?“

„Ne po práci, ale během pracovní doby,“ namítla čarodějka a dala si za ucho pramínek kudrnatých vlasů.

„Ale podívejme, tak slečna se bude flinkat?“

„Nebude se flinkat, bude na velké schůzce s mudlovským ministerským předsedou, a nutně potřebuje povolení k...“ pak se čarodějka zarazila a skousla si ret, když si přečetla něco ze článku.

„Co se ti nelíbí?“

„Takhle jsem to vůbec neřekla,“ zamračila se ministryně a odhodila noviny zpátky na stůl.

„Co se ti nelíbí, Hermiono? Nenapsali o tobě jediné křivé slovo,“ řekl Percy.

„Ne křivé slovo, ale neřekla jsem, že...a víš co, ono je to vlastně jedno,“ pokrčila Hermiona rameny.

„Musíš si na to zvyknout, Věštec někdy píše blbosti a výmysli,“ řekl Percy.

„No nic, děkuju moc za toho Věštce,“ řekla Hermiona.

„Není zač, slečno ministryně,“ zasmál se Percy.

„Stejně děkuji, pane náměstku,“ řekla Hermiona s úsměvem a Percy za sebou zavřel dveře. Sotva je ale dovřel, zase je otevřel.

„Hermiono, máš -“

„Percy, kolikrát ti říkala, že mě nemusíš ohlašovat?“

„Pusť ji dál, Percy,“ řekla Hermiona s úsměvem, sundala si brýle a vstala od stolu.

„Slyšíš, Percy, pusť mě,“ řekla zrzavá mladá žena a obešla svého bratra.
„A nech nám taky trochu soukromí,“ řekla a zavřela dveře.

„Ahoj Ginny,“ usmála se Hermiona a objala Ginny, která ji políbila na tváře.

„Hermiško, co to znamená? Od kdy říkáš někomu o svém prvním vztahu?“ vypálila na ní hnedka Ginny.

„Sama ani nevím, že bych o tom mluvila,“ řekla Hermiona překvapeně.

„No samozřejmě mi to došlo, ale to tě přece musili nějak očarovat -“

„Nebo jsem to prostě jen vypustila z hlavy. Měla jsem toho moc, Ginny,“ řekla starší z čarodějek.

„No každopádně je tu ještě jeden větší problém,“ zamumlala Ginny.

„A tím je?"

„Míří sem zbytek Golden tria,“ zapěla zrzka.

„Co chtějí?“

„Chtějí vědět, proč jsi jim řekla o svých rodičích a od kdy se přiznáváš ke svému prvnímu vztahu.“

„Takže to co ty,“ přikývla Hermiona.

„V podstatě,“ pokrčila Ginny rameny.

„Hermiono, máš -“

„Nemusíš je ohlašovat, Percy,“ řekly Ginny s Hermionou nastejně.

Zrzka naštvaně, hnědovláska pobaveně.

„Ahoj,“ řekl zrzavý muž, objal Hermionu a políbil ji do vlasů.

„Čau Hermi,“ usmál se menší černovlasý a také Hermionu objal.

„Ahoj kluci,“ usmála se hnědovláska a políbila zrzka na tvář.

„Nazdar Ginny,“ řekl zrzek.

„No čus Rone,“ zasmála se Ginny.

„Ty jsi tu taky, zlato?“

„Samozřejmě, Harry. Z naprosto stejného důvodu, jako jste tady vy,“ řekla Ginny.

„Od kdy jim o tom říkáš?“ zeptal se Harry.

„Neříkala jsem jim žádné podrobnosti,“ bránila se Hermiona.

„Ano, ale řekla jsi jim, že jsi něco s někým měla v šestnácti. Co když to někomu dojde? Co potom budeš dělat? Budeš se doznávat, že jsi byla další, která se nechala zblbnout tím bastardem a pak jsi ho v klidu nechala odejít?“ řekl Ron.

„Rone, ale ty vůbec o ničem nevíš. Kdybys ho tenkrát viděl. I Ginny s Harrym si mysleli, že to myslí vážně. A pro tvou informaci, nenechala jsem ho odejít v klidu, vyřvala jsem si na něm hlasivky, a zabila kvůli němu tucet neživých věcí,“ řekla Hermiona a smutně se zadívala na květináč.

Kdysi jeden takový rozbila. Třeba to byl bratr tohohle.

„A dál dělala, že se nic nestalo,“ vyčetl jí Ron.

„Byl bys radši, kdybych tenkrát brečela ještě kvůli němu, když už jsem každou noc dusila do polštáře vzlyky kvůli rodičům?“

„Brečelas kvůli němu, Hermiono, jestli si nepamatuješ. Kvůli němu jsi brečela do polštáře.“

„A nezajímalo tě to, dál ses na mě jen koukal, jakoby se nic nedělo, jen jsi mě párkrát přišel obejmout. Proč jsi radši nešel za Levandulí?“

„Když jsi nic neříkala, tak jsem myslel, že o tom nechceš mluvit. A za ní jsem nechtěl,“ zamračil se Ron.

„Nechtěla jsem o tom mluvit, o tom to je,“ řekla Hermiona.

„A kdo se v tobě má u všech svatejch vyznat?“

„Kdokoliv.“

„Dobře, dobře, dobře, klid. Zas jste nám ukázali perfektní náhled do vašeho vztahu. Je to popravdě docela zajímavé, protože vaše hádky jsou fakt skvělé. Ale teď musíme řešit -“

„Kdo tady sekal trávu?“ řekla najednou Hermiona.

„Cože?“ divila se Ginny.

„Cítím čerstvě posečenou trávu,“ přiznala Hermiona.

„Mám tu nápoj lásky,“ řekl Ron a vytáhnul z kapsy lahvičku s růžovou tekutinou.

„Kytky,“ řekl Harry a díval se na Ginny.

„Máta,“ zasmála se Ginny. Ach ano, jistěže Harryho vůně.

Hermiona došla otevřít okno.

Cítila nejen čerstvě posekanou trávu, ale i gel na vlasy a peprmintovou zubní pastu. A taky vodu po holení a sladkosti.

Dlouho se s žádným nápojem lásky nesetkala, proto ji překvapily tyto vůně.

Dost divné, nevěděla, že se naučila milovat i gely na vlasy.

Samozřejmě jí nepřekvapily poslední dvě vůně, protože Ron.

„No nic, zpět k podstatnému. Proč jsi jim to říkala?“ zeptala se zrzečka.

„Já nevím,“ povzdechla si Hermiona.

„Hermiono, ale to bys rovnou mohla pořádat dny otevřených dveří, aby se tě na něco zeptali,“ řekla Ginny skoro rozčileně.

„Dny otevřených dveří? Dny otevřených dveří na ministerstvu kouzel. Ginny, to je úžasný nápad. Ti, kteří si nejsou jistí, jestli na ministerstvo chtějí si to tady mohou prohlédnout. Budou se moct podívat, jak to tady vlastně chodí. Geniální, že mě to hned nenapadlo,“ usmívala se Hermiona. „Percy!“

„Ano?“ ozval se Percy téměř okamžitě a strčil hlavu do dveří.

„Musíš rychle poslat sovu do Denního věštce. Příští týden ve čtvrtek uděláme den otevřených dveří. A taky prosím rozhlas všem vedoucím odborů, že se zítra ve dvě hodiny odpoledne mají dostavit do zasedací místnosti, abych to s nimi probrala. I když ne, nemůžeme po nich chtít, aby se připravovali o víkendu... Ne, rozhlas jim, aby se tam dostavili okamžitě. Díky,“ řekla Hermiona rychle.

„Jasně,“ přikývl Percy a zalezl k sobě do kanceláře.

„Všem vedoucím,“ ozvalo se okamžitě v rozhlase. „Dostavte se prosím okamžitě do zasedací místnosti. Opakuji, všichni vedoucí se okamžitě dostaví do zasedací místnosti,“ hlásal Percyho hlas.

„Super. Jdeme, Harry,“ usmála se Hermiona na vedoucího bystrozora. „Napíšem si, Ginny. Pá, Rone.“

„Ahoj," stihnul říct Harry, než ho Hermiona odtáhla.

„Ahoj Hermiono,“ ozvalo se vedle Hermiony.

„Lenko ahoj,“ usmála se Hermiona.

„Co je tak naléhavého? Právě jsem se chystala u svých zaměstnanců objevit Škrkny,“ řekla Lenka a zasněně se zadívala do prázdna.

„Nezdržím vás dlouho,“ slíbila Hermiona.

„Jen hodinu,“ zamumlal chlapec, který zůstal na živu. I když by byl přesnější výraz muž...

„Půl hodiny,“ řekla Hermiona a Harry se zasmál.

„Jak se má Rolf?“ zeptala se nejchytřejší čarodějka své doby.

„Rolf se má skvěle. O víkendu jedeme do Jižní Ameriky, abychom se pokusili najít -"

„Ach, Hermiono, jsi tady. Co se stalo, že jsme museli tak narychlo opustit kanceláře?“ zeptala se Hanah Abottová - vedoucí odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů -a zašklebila se na Lenku.

Všichni věděli, že Hannah nemá Lenku ráda proto, že po válce byl Neville s Lenkou.

Pak jim to spolu už ale nějak neklapalo, a tak se rozešli.

No a tak se dostala k šanci Hannah.

Hannah, která se už brzy chystala odejít z ministerstva, protože se jim s Nevillem podařilo početí.

Vypadalo to ale, že se Hannah nehodlá vrátit na ministerstvo po mateřské.

„Potřebuju vám něco sdělit,“ řekla Hermiona.

„Týká se to tvého rozhovoru ve Věštci?“

„Ne, k rozhovoru se nehodlám vyjadřovat,“ řekla Hermiona a vystoupila z výtahu. „Mimochodem, Hannah, už víš něco podrobnějšího? Jako kdy máme čekat tvůj odchod z ministerstva a tak?"

„Prosím tě, zatím to vypadá tak, že termín vychází někdy ke konci září,“ řekla Hannah.

„Jasně. Takže ti nebude vadit, když budu hledat už nějakou náhradu?“

„Ne, to víš, že ne. Já nějakého toho uchazeče pár týdnů zaučím a pak budu moct dat výpověď, je to tak?“

„Jo, je to tak,“ přikývla Hermiona. „No a nebude ti to tady chybět?“

„Hele, možná něco, ale jinak se popravdě moc těším, až odsud vypadnu,“ přiznala Hannah.

„Nedivím se, taky bych někdy šla. Hlavně ve středu,“ zívla Hermiona a Hannah se zasmála.

„Dobré dopoledne, slečno Grangerová.“

„Dobré, Kingsley,“ usmála se Hermiona.

***

„Takže souhlasí všichni?“ zeptala se Hermiona a vedoucí odborů zvedli ruce.

„A Hermiono?“

„Ano, Theo?“

„Máme si pro návštěvníky připravit nějaký speciální program?“

„Ne, nemusíte, prostě mějte normální pracovní den. Ale pokud chcete, můžete si udělat nějaký bonus. Vaše oddělení, vaše možnosti,“ usmála se slečna Grangerová.

„Dobře,“ přikývl Theo.

„Nějaké další dotazy?“ zeptala se Hermiona. Když se nic neozvalo, usmála se: „Skvělé. Tak vám děkuji za dnešní schůzku, uvidíme se brzy. Nashledanou."

„Nashledanou,“ ozvalo se sborově a všichni si sebrali své poznámky a ostatní věci. 

„Tedy, musím říct, Hermiono, že ministerstvo jen vzkvétá,“ pochválil Hermionu Kingsley, když už byli v zasedací místnosti sami.

„Děkuji, Kingsley,“ usmála se Hermiona.

„Myslím, že jsem udělal správně, když jsem vás usadil na ministerské křeslo,“ kývl Kingsley hlavou a odešel ze zasedačky.

„Super,“ usmála se pro sebe Hermiona, poskočila na místě a už si to štrádovala k sobě do kanceláře.

Ahoj. 🥰
Tak takhle asi vypadá každodenní život slečny ministryně Grangerové. ❤️
Den otevřených dveří...🤔
Co myslíte, jak to asi bude probíhat? 😏❤️😂
Jste zvědaví? 😂
Doufám, že jo, máte být proč. ❤️😂
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛