Po jejích slovech se na ni Draco chvíli díval, a pak se zvednul, zabouchnul za sebou dveře od koupelny a naštvaně se posadil ke stolu.

Pak ve vzteku mrskal na hrnek nalepené kousky, až z toho nakonec vzniklo něco, co opravdu připomínalo hrnek.

Tak jednoduché to bylo?

Naštvat se?

Nechat si ublížit?

„Draco, já jsem tě nechtěla..."

„Tak zoufale jako já?" zopakoval Draco.

„Omlouvám se, to jsem fakt neměla," šeptla Astorie.

„Tohle si o mně myslíš? Myslíš si, že jsem zoufalej?"

„Ne, to mi vyklouzlo."

„Tak vyklouzlo? Takže já se tady starám o tvoje zdraví, mám o tebe starost, a z tebe prostě vypadne, že jsem zoufalec?"

„Děláš z toho zbytečný drama."

„Ne, nedělám. Nemusel bych, kdyby ses nechovala jako... jako kráva posedlá dítětem."

„Jo, takže ty seš zoufalec, já jsem posedlá kráva, nemáme si co vyčítat," řekla Astorie naštvaně.

„Fajn,“ přikývl Draco naštvaně.

„Fajn,“ přikývla naštvaně Astorie.

„Jsi strašně sobecká, Astorie,“ řekl Draco.

„Jako kdybys ty nebyl,“ zamračila se Astorie.

„Takže už jsme si to teda vyjasnili,“ kývl Draco.

„Takže jsme v pohodě?"

„Fajn, odpouštím ti," řekl pak Draco.

„Ty mně odpouštíš?" usmála se kysele Astorie.

„Ale musíš mi slíbit, že s tímhle necháš."

„Musím, říkáš," povzdechla si Asťa a chytla se gauče. 

„Jo, musíš, protože jinak se zblázním," řekl Draco.

„Dobře, beru," kývla Asťa, která se radši sesunula na zem.

„Takže co jdeš dělat?" zeptal se Draco, a dál se věnoval lepení hrnku.

Jenže tentokrát se neozývala Astorie.

„Prosím tě, co tam děláš?" zasmál se blonďák, když slyšel sípání a otočil se.

Astorie tam ležela na zemi a snažila se dýchat.

„Asťo, co mám dělat?" zeptal se Draco rychle.

Astorie ukázala na svojí kabelku, kterou jí Draco podal, a ze které vyndala jeden lektvar, který rychle polkla a zase si lehla.

„Mungovi," zašeptala Astorie.

„K Mungovi," kývnul Draco, rychle jí chytil za zápěstí, a oba je přemístil.

Když se octli v nemocnici, ihned se k nim přihnal lékouzelník v zeleném.

Pak už se toho stalo najednou tolik, že to Draco ani nestačil postřehnout, a jedna ze sester ho posadila na židli.

„Co s ní budou dělat?" zeptal se Draco sestry.

„Slečnu Greengrassovou teď vezou na sál," řekla sestra.

„A proč, co se stalo?"

„Klid, pane, bude v pořádku, podle všeho se jí jen zase pokazily ty věcičky, které jí dali na plíce, o nic nejde," vysvětlila mu.

„Takže to není nic, co by nešlo nějak napravit?"

„Ne, řekla bych, že tak za hodinu už bude ležet na lůžku a vy za ní budete moct jít," usmála se sestra.

„Počkám tady," řekl Draco.

„Jak budu vědět, že skončili, dám vám vědět."

„Děkuju," zašeptal Draco, a opřel se do židle.

Cítil se hrozně.

Měl pocit, že za to mohl on.

Složil hlavu do dlaní a čekal.

A zrovna v tu chvíli vycházela ze dveří jedna brunetka, která ho okamžitě zahlédla a vyrazila k němu.

„Ahoj," pozdravila ho.

„Co ty tu?" divil se Draco.

„Spadla jsem na schodech," pokrčila Hermiona rameny a trošku pozvedla ruku v šátku. „Zítra prý už ale budu jako rybička."

„Tak to je fajn," usmál se Draco.

„A co ty tu?"

„Asťa. Pokazili se jí ty věci, které má na plicích, takže teď tu sedím, a čekám, kdy skončí s operací," řekl Draco.

Hermiona chvíli váhala. Opravdu nevěděla, jestli nebude vypadat blbě, když se zeptá, ale nakonec jí to nedalo.

„Draco, a co jí přesně je? Teda já nechci vypadat necitlivě, ale jen mi to pořád vrtá hlavou," řekla rychle hnědovláska.

„Jeden z jejích předků byl prokletý. A ukázalo se to právě na ní. Ona...no prostě je to složité na vysvětlení, ale ona prostě má problém s dýcháním, a její tělo má nějak problém s obnovováním krve, a nějaký další věci, já si na ně teď nevzpomenu. No prostě se nesmí namáhat, a to ona... ona se namáhá, protože je strašně pitomá."

„A mezi vámi vážně nic není?" Ujišťovala se Hermiona, když viděla, jak je Draco zničený.

Z nějakého neznámého důvodu jí myšlenka na to, že by byl Draco s Astorií zabolela u srdce.

„Jen bratr sestra vztah," kývl Draco.

„Ty fakt nemáš jednoduchý život," povzdechla si Hermiona.

„Já mám až moc jednoduchý život, Asťa má těžký život," povzdechl si Draco, a Hermiona si nemohla pomoct, a musela ho obejmout.

Draco se pousmál a objal ji nazpět.

Sice mu bylo líto, že ho objímá jen kvůli tomu, že je jí ho líto, ale nedalo se nic dělat.

Holt jí nemohl nutit, aby se do něj zamilovala znovu.

„Už mám složený ten hrnek," řekl Draco po chvilce.

„Opravdu?"

„Jo," přikývl.

„Takže co to znamená pro mě?" zeptala se Hermiona.

„Pro tebe to znamená...udělat si někdy večer čas," řekl Draco.

„V práci končívám v pět," řekla Hermiona.

„Tak si někdy někam vyrazíme v šest," řekl Draco a Hermiona se zasmála.

„Kdy bude to někdy?" zeptala se Hermiona.

„Třeba...co je dneska?"

„Čtvrtek," řekla čarodějka.

„Tak co příští týden, máš čas?"

„Mám," povzdechla si Hermiona.

„Tak už nemáš," rozhodl.

„Tak fajn, jedno rande ve čtvrtek, píšu si," řekla a vytáhla diář.

„Super," kývl Draco se smíchem.

„Pane Malfoyi, jsou hotoví," zavolala na Draca zdravotní sestra.

„Na které číslo?" zeptal se Draco hned.

„Na její," usmála se sestra a blonďák přikývl.

„Tak běž," usmála se Hermiona.

„Jo, jdu," řekl Draco a oba se zvedli.

„Tak ji ode mě pozdravuj," šeptla.

„Dobře, budu," usmál se na ni Draco a přišel k ní blíž.

„Co chceš dělat?" zamrkala překvapeně.

„Moc nic," řekl Draco a zabořil Hermioně obličej do vlasů.

Čarodějka ho objala.

„Tak za týden," řekla pak a odtáhla se od Draca.

„Za týden," přikývl.

„Tak...ahoj," řekla Hermiona. Pak ještě chvilku váhala, a nakonec Draca políbila na tvář. „Bude v pořádku," dodala a blonďák přikývl. „Tak ahoj," řekl a zmizela ve dveřích.

Draco se usmál, ač věděl, že vše, co právě teď udělala a řekla, bylo z lítosti.

Ale neměl čas nad tím přemýšlet, Asťa už byla na pokoji. Na jejím obvyklém.

A tak se vydal za Astorií.

Jak přišel, zaklepal na dveře, ze kterých se ozval tichý mužský hlas.

„Dobrý večer, doktore," pozdravil Draco lékouzelníka.

„Dobrý večer," přikývl lékouzelník.

„Co se s ní stalo?" zeptal se Draco.

„Přepnula svoje síly," povzdechl si lékouzelník. „Zase, žádná novinka, není to nic, co by nás mělo překvapit."

„Pane doktore, mohl bych s vámi mluvit?" zeptal se Draco, když si vzpomněl, proč se vlastně s Astorií pohádal.

„Prosím, mluvte."

„Možná to bude na dýl," řekl Draco.

„Tak pojďte ke mně do pracovny," usmál se lékouzelník.

„Díky," řekl Draco a vyrazil za lékouzelníkem.

„Tak povídejte," pobídl Draca lékouzelník, když se posadili.

„Půjdu asi rovnou k věci," povzdechl si Draco.

„Prosím," pokynul lékouzelník.

„Astorie se mi zmínila, že by chtěla dítě," řekl Draco.

„To není možné," řekl hned.

„Já vím, ale kdyby dítě odnosila jen pár měsíců, než byste jí ho mohli vzít a mohli ho dát do té...krabičky...na...mimina. Prostředky na to má, já jí klidně i pomůžu, kdyby to bylo málo, jen to prostě zkusit, aby měla pro co žít -"

„Já vám rozumím, pane Malfoyi, a jsem si vědom toho, že slečna Greengrassová stojí o dítě, ale jestli to půjde tímhle způsobem, a jestli se bude často opakovat to, co se stalo dneska, pak nemá ani nejmenší šanci," řekl Dracovi lékouzelník.

„Tak mi řekněte, kdyby se teď šetřila, za jak dlouho by mohla mít dítě a kolik by s ním strávila času?"

„Kdyby se teď celý rok šetřila, mohli bychom to zkusit do pěti let, a možná by se vám -"

„Jí," opravil Draco rychle lékouzelníka.

„Pardon, možná by se jí podařilo mít dítě, a možná by se jí to mohlo povést přirozenou cestou," řekl lékouzelník.

„Jak dlouho by mohlo trvat, než by se to povedlo?"

„U každého je to jinak, ale troufám si říct, že v případě slečny Greengrassové by se to mohlo povést téměř okamžitě, kdyby si našla vhodného partnera," vysvětlil lékouzelník. „Kdyby si našla jednoho vhodného stálého partnera, myslím, že by mohla do pětadvaceti otěhotnět."

„A těhotenství by jí ubralo nějaké roky života?" zeptal se Draco.

„Víte, nemoc...spíš prokletí vaší kamarádky je dost vzácné. Tímhle trpí dva lidé z miliardy, my nevíme přesně ani teď, kolik má času," řekl lékouzelník.

„Má někdo z těch čtrnácti dítě?" zeptal se Draco. Pokud dobře počítal, čtrnáct jich bylo.

„Ano, ale převážně touto nemocí trpí muži, takže -"

„Nezajímají mě chlapi, mě zajímá, jestli už nějaká ženská s touhle nemocí porodila zdravé dítě, jestli přežila, a jestli jsou teď s tím dítětem živé, a víceméně zdravě,“ utrhnul se Draco na lékouzelníka.

Ten ho očividně chápal.

„Ano, jedna z těch čtrnácti se rozhodla, že to zkusí. Odnosila zdravé miminko, a to miminko teď žije, ale ona o pět let později zemřela,“ řekl lékouzelník.

„A myslíte, že by byla Astorie schopná to zvládnout?“ zeptal se blonďák.

„Ve své podstatě by to šlo, ale až po delším klidu,“ nezapomněl lékouzelník dodat. „Ale já si myslím, že ano, že třeba za dva roky by se jí mohlo povést otěhotnět. Jestli o to miminko tak stojí, rizika zná."

A tahle věta Draca jaksi nakopla k tomu, aby se začal víc snažit o Hermionu.

Kdyby si s Hermionou zase začal, mohli by tak být takoví pomocní rodiče Astoriina miminka a pak by se rozhodli, jestli chtějí vlastní.

A jeho představivost začala pracovat na plné obrátky.

Ani nevěděl, co ho napadá.

„Děkuju za váš čas,“ řekl Draco a lékouzelník kývl.

Taková rychle sesmolená kapitolka. 🙈😂
Ale i tak doufám, že se líbila. 🥰
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛