Hermiona dorazila na ministerstvo kouzel jen tak tak.

A když přišla do kanceláře, čekalo jí překvapení ve formě -

„Dobré ráno, Hermiono," řekl její přítel a oslovená nadskočila.

„Ahoj, lásko," řekla nervózně a přeběhla ke skříni.

„Kde jsi večer byla?" zeptal se Ron.

„Kde? No u Ginny," řekla Hermiona.

„Kdy ses vrátila?"

„Přespala jsem u ní," vysvětlila hnědovláska a přezula se z balerínek do lodiček.

„Zajímavé, ještě včera jsem byl u Harryho," řekl Ron. „Nebylas tam."

„Rone, ale Ginny byla včera u sebe,"zasmála se Hermiona.

„V tom bytě s jednou místností?" zamračil se zrzek.

„Se dvěma, čistě vzato," řekla čarodějka.

„Co jste dělaly?"

„Povídaly jsme si. A nech už toho, chováš se jak žárlivej pitomec," odsekla Hermiona.

„Jo, to jsme celej já. Ron Weasley, pitomej přítel Hermiony Grangerový," zabrblal Ron.

Jak obvyklá byla u něj tahle věta, když se zlobil.

„Ale prosím tebe, tě chytnul nerv. Dáš si čaj? Mám tu zelený se zklidňujícími účinky, miláčku," řekla Hermiona se sladkým, až provokativním úsměvem.

„Ne, děkuju," zamračil se zrzek.

„Tvoje smůla, je vážně vynikající."

„Hele, Hermiono, nehraj to na mě, s kým jsi byla?"

„Když partner podezřívá toho druhého z nevěry, byl sám nevěrný, tak kdy to bylo, Rone?" zeptala se.

„Spala jsi s někým?"

„A ty?" pípla Hermiona a napila se čaje.

„No to snad není pravda! Tys mi byla nevěrná!" vyvalil Ron oči a praštil pěstmi do stolu, až se milý stůl otřásl.

„Jakobys mi ty byl věrný, když jsem chodila do posledního ročníku v Bradavicích, co?" odsekla hnědovláska.

„Jako tom víš?" zamračil se Ron.

„Jednak nejsem blbá," řekla Hermiona. „A druhak to bylo docela jasně poznat."

„Fajn, ale to bylo dřív, to nám bylo osmnáct, ještě to nebyl úplně vážný vztah -"

„Nebyl to vážný vztah?! Vážný vztah není to, když spolu dva lidi spí? Tak mi prosím tě řekni, jak by měl podle tvých představ vypadat vážnej vztah?!" vykřikla naštvaně Hermiona.

„Máme řešit tvojí nevěru, ne mojí!" rozkřikl se Ron.

„Jenže to nebyla nevěra, ještě to nebyl úplně vážný vztah," zaimitovala Hermiona.

„Hermiono!"

„Ronalde!"

„Jak jsi mohla?"

„Já? Já jsem byla opilá -"

„No to určitě," odfrknul si zrzek.

„Nechej mě domluvit. Já jsem byla opilá. Prostě jsem vypila půl flašky ohnivé whisky, pak jsem v opilosti nepřemýšlela a stalo se to. Ale ráno jsem odešla s tím, že miluju jenom tebe a nikoho jiného, přísahám, Rone."

„Na tvou duši?"

„Na mnou duši, na psí uši, na kočičí svědomí," přikývla Hermiona.

„Na svědomí tý nesmrtelný bestie?" zamračil se Ron a v jeho mysli se okamžitě objevil ten příšerný chlupatý zrzavý kocour, který mu bezmála deset let otravoval život.

„Cože?"

„Toho příšernýho kocoura máš už deset let, a to sis ho kupovala jako dospělého," řekl zrzek.

„Já ti dám, urážet mýho kocourka! Ty sis dvanáct let choval a vykrmoval zrádce."

„Prašivej potkan to byl," pokrčil Ron rameny.

„Byla to krysa, nebo-li Rattus rattus. Střední hlodavec z čeledi myšovitých, jež si lidé často pletou s potkanem, kterému se říká Rattus norvegicus. Naproti potkanovi má krysa špičatější čenich, větší oči, štíhlejší tělo, větší uši a ocas, který je delší než její samotné tělo. Rattus norvegicus se -"

„Klid, já vím, že to byla krysa," přerušil Ron Hermionu, jakmile mu za pět vteřin stihla říct tolik věcí o Rattus rattusech a Rattus norvegicusech, či co to vlastně bylo zač.

„Dobře," přikývla Hermiona a usmála se.

„Co děláš dneska po práci?“

„Nic,“ zasmála se hnědovláska.

„A můžu se k tomu tvému nic přidat?“ usmál se Ron a chytil Hermionu za ruku.

„Jestli chceš,“ usmála se ministryně.

„To chci,“ přikývl zrzek.

„Pak klidně."

„Miluju tě, víš to?“ řekl Ron.

„Já tebe taky, neboj" usmála se hnědovláska.

„Tak to řekni celé," zasmál se.

„Taky tě miluju, neboj se," řekla Hermiona se smíchem a Ron ji políbil do vlasů.

„Jak vám mohu pomoct?" zeptal se Percy ve vedlejší místnosti nově příchozího.

„Chci mluvit s ministryní," řekl blonďák.

„A máte domluvenou schůzku?" zeptal se Percy.

„Domluvenou?"

„Kdyby si sem každý přišel jen tak, dovedete si představit, jak by to vypadalo?"

„To si myslíš, že chce ministryni vidět tolik lidí, Weasley?"

„To byste se divil, Malfoyi," přikývl Percy.

„Co všichni máte s tím vykáním?"

„Ministryně chce na ministerstvu profesionální chování. Ale nemyslete si, kdybyste mě oslovil někde na ulici, rozhodně bych se nechoval tak profesionálně."

„Fajn, profíku, ale já chci za Grangerovou," zamračil se Draco.

„Jestli chcete, vyřídím jí od vás vzkaz, jinak se budete muset objednat," řekl Percy a protivně sladce se usmál, až měl Draco chuť rozbít mu klapačku.

„Fajn, tak jí ode mě vyřiď vzkaz," přikývl blonďák, a zrzek teda taky přikývl, vzal si poznámkový blok a do ruky pero.

„Tak diktujte," řekl.

„Grangerová-"

„Tak teda večer v Doupěti?" zeptal se někdo těsně u dveří.

„Jasně, budu se těšit," řekl druhý hlas a dveře se otevřely.

„Malfoy?" divil se nově příchozí zrzek a podíval se na svého bratra sedícího za stolem.

Ten jen pokrčil rameny, ale dál to radši nekomentoval.

„Co tady děláte, pane Malfoyi?" zamračila se jediná čarodějka v místnosti.

„Potřebuju s vámi něco probrat, slečno ministryně," rozhodl se Draco hrát s ní její hru.

„Měl jste si domluvit schůzku," zabrblala Hermiona.

„Jo, ale tohle nepočká, Grangerová," řekl Draco a Hermionu to zjakéhosi neznámého důvodu zabolelo u srdce.

„Tak co s vámi mám dělat, pojďte dál," pokrčila Hermiona ramenya kousek odstoupila, aby mohl Draco vejít do dveří. „A dejte mi prosím minutku," dodala a dveře za sebou zase zavřela.

„Tak fajn," přikývl Draco, a rozhodl se, že si udělá prohlídku její kanceláře.

A tak se sebral a šel za stůl, na němž byly dvě fotky, hrneček s čajem, srovnané papíry, kabelka, na rychlo odložený kabát a pohozené brýle.

Nechápal, proč zrovna brýle, když Hermiona žádné neměla, ale to bylo jedno, stejně ho nejvíc zajímaly ty fotky.

Na jedné byl celý Wealeyovský klan, plus zjizvenec a Hermiona a pár dalších děvčat, které Draco neznal, takže jistojistě přítelkyně bratrů Weasleyových.

A na druhé byla jen Hermiona a zatím nejmladší mužský potomek Weasleyových.

No jo, zatím... nejstarší Weasley čekal s tou proklatě krásnou Francouzkou dítě, to nebylo žádným tajemstvím.

A jestli bylo, tak to bylo pěkně veřejné tajemství.

No zkrátka a dobře William, nebo jak mu to říkali jinak... Bill Weasley čekal dítě s Fleur Weasleyovou, rozenou Delacourovou.

„Tak pá, lásko," ozvalo se ode dveří a Draco viděl Hermionu, která posílala vzdušné polibky.

„Baví tě to?" zamračil se Draco, jakmile Hermiona zavřela dveře.

„Co myslíš?"

„Tohle. Hrát si s Weasleym na zamilovaný pár přede mnou."

„Na nic si nehrajem, ale podle sebe soudím tebe, co?" odsekla Hermiona, a sedla si za stůl.

„Nemůžeš se se mnou prostě jen tak vyspat a pak odejít za Weasleym, kterýmu o tom nic neřekneš," řekl blonďák.

„Taky jsi se se mnou vyspal a odešel jsi. A Ron to ví, abys věděl," zamračila se Hermiona.

„To byla úplně jiná situace," namítl Draco.

„Ne, byla to úplně stejná situace," řekla Hermiona a vzala do ruky jeden z papírů.

„Grangerová," zavrčel blonďák.

„Dej mi hůlku," řekla Hermiona.

„Cože?" nechápal Draco.

„Dej mi tvojí hůlku," zopakovala.

„Na co?"

„Jestli mi věříš, dej mi ji," řekla, a Draco jí teda položil hůlku do nastavené ruky. „Teď si vezmi tohle."

Draco si od ní teda vzal prázdný hrníček.

„A co s ním?" zeptal se.

„Hoď s ním o zem," řekla Hermiona lhostejně.

Blonďák přikývl, a hodil hrnek o zem.

„No, a teď ho dej dohromady," řekla brunetka.

„To bys mi musela dát hůlku," řekl Draco a díval se na svou hůlku, se kterou si Hermiona pohrávala.

„Ne všechno jde napravit mávnutím hůlky, už to chápeš?"

„Hermiono," zavrtěl Draco hlavou a čarodějka si povzdechla.

„Zkus ho dát dohromady," zašeptala Hermiona, a Draco si povzdechl, ale klekl si, a začal k sobě nějak skládat dílek po dílku.

„Tak mi dej tu hůlku alespoň na lepení," zamračil se Draco.

„Zkoušej to bez ní," namítla. „A když to budeš zkoušet... možná se to jednoho dne přece podaří."

„To je krutý, Hermiono," řekl bývalý Smrtijed.

„Sám život je krutý, to bys měl sám vědět nejlíp," řekla čarodějka.

„Jo, to já vím," přikývl.

„Tak to je dobře, že to víš. A teď musím pracovat, takže padej," řekla Hermiona, hodila Dracovi hůlku, a jako předtím se posadila za stůl.

„To mě zase odháníš?" řekl překvapeně Draco.

„Mou odpověď jsi snad už dostal, ne? Tu jsi chtěl," pokrčila rameny čarodějka.

„Já...máš pravdu. Ale Hermiono, já nechtěl takovouhle odpověď. Já klidně budu tvůj milenec, tvoje druhá možnost, osobní strážce, nosič tašek, klidně i věšák na hadry, nebo tvoje uklízečka, když ti to udělá radost, a budeš mě mít ráda," řekl Draco zoufale.

„Myslíš si, že bych byla schopná Rona podvést?" vykulila Hermiona oči.„Znovu," dodala, když si uvědomila, co prováděla minulou noc, a s kým to něco prováděla.

„Normálně ne, ale já jsem výjimka," řekl Draco, a samolibě se usmál.

„Tak fajn, ty výjimko, ale já fakt potřebuju pracovat, a nechci se s tebou bavit, takže pápá," řekla Hermiona.

„Když bez hůlky složím ten hrnek, můžu se vrátit?" zeptal se Draco.

„Jen bez kouzel. Sežeň si lepidlo, to mají v každém mudlovském papírnictví," usmála se Hermiona sladce, a představovala si Draca, jak bloudí po mudlovském Londýně.

Kouzelná představa mimochodem.

„A můžu použít i něco jiného?" zeptal se Draco.

„Například?"

„Astoriinu pomoc," řekl blonďák, a Hermiona si málem vypíchla oči brýlemi, které si nasazovala.

„A ven," řekla z ostra, když se zmínil o Astorii, a hodila s brýlemi na papír.

„Co je?" zamračil se Draco.

„Já jsem slyšela, co pro tebe Astorie všechno dělala, nedivím se, že s tím už sekla," řekla Hermiona.

„Vy jste na tom kafi fakt byly?" divil se Draco.

„Ano. A řekla mi všechno," řekla Hermiona.

„Ale to už není. Už to neberu," řekl Draco rychle. „Mně bude stačit jen když mě budeš mít ráda, já ti potom dokážu, že není chyba, že se do mě zamiluješ."

„Draco...milovat tě je předem prohraná hra," povzdechla si Hermiona.

„Jak to?" zamračil se Draco.

„Kolik holek tě milovalo?" zeptala se čarodějka.

„Hodně," řekl Draco popravdě.

„S kolika jsi spal?" zeptala se Hermiona.

„S patnácti, ale -"

„Takže po mně fakt žádné nebyly?" zeptala se Hermiona a Draco zamrkal.

„To bylo kvůli Astorii, snažila se mi nějakou dohodit," vysvětloval Draco.

„No a vidíš to. Tak mi teď řekni, s kolika z těch patnácti holek teď jsi?"

„S žádnou," povzdechl si blonďák.

„A to je přesně to, o čem mluvím. Pro tebe je to všechno jako hra, a jestliže se do té hry zapojily, tak nemají šanci na výhru," vysvětlila mu Hermiona.

„Ano, ony nemají šanci na výhru, protože výhru, teda mě, jsi už dávno vyhrála ty, chápeš?"

„Ale já o tu výhru nestojím, chápeš? Protože jestli jsme každý pro někoho výhra, pak já jsem ta Ronova," řekla slečna ministryně, a Draca zabolelo u srdce.

„Weasleyho," povzdechl si Draco.

„A nikoho jiného," přikývla Hermiona.

„Zkus mi dát šanci," řekl Draco.

„Zkus poskládat ten hrnek," řekla čarodějka.

„Fajn, tak mě tu čekej. Pěkně o mně řekni brejlatýmu Weasleymu, aby nedělal drama," zašklebil se pan Malfoy.

„Nedělá drama, ale jen postupuje tak, jak má," namítla Hermiona.

„To ale nemá," zamračil se Draco.

„Zaklepej na dveře mojí kanceláře," řekla pak Hermiona jednoduše.

„Ty jdou přes Weasleyho," řekl Draco.

„A co ty dveře, kterými jsi přišel poprvé, ty byly přes Percyho?" poťukala si čarodějka prstem na spánek.

„Fajn, to mě asi mělo napadnout hned poprvé," připustil bývalý Smrtijed.

„Ale já jsem ráda, že tě to nenapadlo," řekla Hermiona.

„To se ti asi nedivím," přikývl Draco.

„Dej ten hrnek do pořádku, pak se budeme moct o něčem bavit," usmála se Hermiona.

„Jen mi řekni, když to složím, půjdeš se mnou na rande?" zeptal se Draco.

„Když to složíš, půjdu s tebou na rande," přikývla hnědovláska.

„Tak to mám vyhráno," řekl Draco.

„Ale musíš ho mít složený tak, aby se z něj dalo pít," řekla pak ještě.

„Easy jak dva špízy," odfrknul si blonďák.

„Dobře," přikývla.

„Tak já půjdu," řekl Draco.

„Jak myslíš," pokrčila Hermiona rameny, sedla si za stůl, nasadila si brýle a zadívala se do papírů.

„Počkej," zarazil se Draco u dveří.

„Já následujících osm hodin nikam nepůjdu," řekla Hermiona a pobaveně se na Draca ušklíbla.

„Co když to nesložím?"

„Pochybuješ o sobě?" zasmála se Hermiona a sundala si svoje druhé oči.

„Ne, ale co kdyby?"

„Tak mi dáš pokoj a už nikdy za mnou nepůjdeš," řekla Hermiona.

„To zní docela rozumně," přikývl Draco.

„Jo, já vím. Však jsem řekla jen jednu opravdu nerozumnou věc," ušklíbla se Hermiona.

„Jaká to byla?" zeptal se blonďák se zájmem.

„Kupodivu jsem tu věc řekla tobě," řekla slečna ministryně.

„Jaká to byla?"

„Že tě miluju, to byla ta věc."

„Nerozumná," povzdechl si Draco.

„Nikdo nečekal, že bych udělala takovou kolosální pitomost, ale stalo se. Někdy se divím sama sobě, že jsem nic nepoznala," přiznala.

„Já se někdy divím sám sobě, že jsem ti to fakt dokázal udělat," řekl Draco.

„Jo, to já jsem nepochopila dodnes, věř mi," řekla čarodějka.

„Nosíš brýle," řekl pak Draco.

„Na blízko. Říkali mi, abych nečetla po tmě, že si zkazím oči," pokrčila Hermiona rameny.

„Kolik let jsi ještě četla po tmě?" zeptal se Draco a Hermiona pokrčila rameny.

„Řekla bych, že tři," řekla. „Teď je mám čtyři roky. Většinou je nechávám tady, nemám je ráda."

„Ale sluší ti to i v nich," řekl Draco.

„Vážně? Ještě poměrně nedávno jsem byla ošklivá mudlovská šmejdka," řekla Hermiona.

„Ne, nedávno jsi byla krásná mudlorozená princezna, teď jsi krásná mudlorozená královna," řekl Draco.

„Ach bože, běž už," zasmála se čarodějka.

„Něco na povzbuzení mi napíšeš?" zeptal se Draco.

Hermiona se uchechtla, vzala ze stolu malý papírek a napsala na něj: Hodně štěstí, xoxo Grangerová.

„Čekej mě," řekl Draco a Hermiona si povzdechla.

„Čekám tě," přikývla, a jak to dořekla, rozběhl se Draco k sobě domů, aby mohl Hermionu pozvat na rande co nejdřív. 

Ahoj. 🥰
Tak je tu další kapitola. 😂
Doufám, že jste s ní jakž takž spokojeni. 🥰
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛