„Vstávej, nevěsto, dneska máš svůj den," budila Daphné svou sestru.

„Svůj den?" zamumlala Asťa rozespale.

„Vdáváš se," usmála se blondýnka.

„Ale to bude omyl," řekla brunetka.

„Jasně," povzdechla si Daphné.

„A koho si to beru?"

„Draca Malfoye."

„Toho ze sedmého ročníku?!" vypískla Asťa.

„Přesně toho," přikývla blondýnka a pohladila svou sestru po vlasech.

„Cool! Jak se to stalo?"

„Asťo, kolik je ti let?"

„Patnáct."

„A znáš se s Dracem dobře?"

„Kdyby jo, hned bych ti to přece hlásila. Zatím jsme u ahoj, ale stejně."

„Jasně. Astí, pamatuješ si na ten den, kdy ti doktoři řekli, že jsi hodně nemocná?"

„Jasně," přikývla Asťa a zvědavě se rozhlížela po pokoji.

Vypadal úplně jinak.

Už už se chtěla zeptat, kde jsou její plakáty a fotky.

„Řekli ti, že až se to bude horšit, můžeš ztrácet paměť, nebo se vracet v čase, je to tak?"

„Je to se mnou zlé?" zamrkala.

„To bude dobrý. Brzy přijdou na to, jak to zastavit. A pak budeš zdravá," usmála se Daphné.

„Kolik mi je?"

„Jednadvacet. A příští týden budeš mít dvaadvacet."

„To je...panenko skákavá, to je hustý," vyjekla Astorie. „A vrátím se do normálu?"

„Jasně."

„A pamatuju si tyhle stavy?"

„Ne."

„Tak to abych se dala do pořádku. Asi bych se zabila, kdybych zmeškala vlastní svatbu," zachechtala se Asťa a oči se jí rozsvítily. „To je whiska?"

„Alkoholiku," zasmála se Daphné. „Na lektvary tohle nemůžeš."

„Já beru lektvary? To je to se mnou- Ty píčo, co to je?!" vyjekla, když se postavila a přepadla jí bolest zad, na kterou byla sice zvyklá, ale jejímu patnáctiletému já se o něčem takovém ani nesnilo.

„Asťo," napomenula Daphné svou sestru. Pomalu zapomněla, že i její sestra zná nějaká sprostá slova. „Je to s tebou trochu horší než jsi byla v patnácti zvyklá."

„Tak asi jdeme provést tu obvyklou ranní rutinu," přikývla Asťa a začala se belhat ke stolu. 

„Nechtěla bys přijít o svatební ráno," namítla Daphné.

„Ale najím se tak jako tak, ne?" zasmála se a byla překvapená, jak to jde těžce.

„Bolí to všechno?"

„Celý tělo. Ale asi si nestěžuju, že jo?"

„Nestěžuješ. Říkáš, že silný-"

„Silný lidi trpí potichu. To jsem začala používat minulej tejden."

„Co máš za datum?"

„Sedmadvacátýho listopadu devadesát sedm," usmála se.

„To seš pěkně opožděná," zasmála se Daphné.

„No když vezmu v potaz, že je asi rok dva tisíce čtyři, je to zvláštní," řekla.

A najednou jak když utne.

„Daphné, kolik je?" zeptala se.

„Jedenáct, máš akorát čas se naobědvat a pak tradá na svatbu," řekla Daph.

„Tradá," řekla smutně.

„Kdyby ti to někdo řekl v patnácti, určitě by ses zbláznila radostí."

„Jo, to asi jo," zasmála se Asťa.

„Tak jdeme na česání!" vypískla Daphné.

„Super," usmála se brunetka a s povzdechem se pustila do jídla, zatímco se její sestra pustila do česání.

***

„Draco," zašeptala Astorie, a vlezla k Dracovi do stanu, který stál na zahradě Malfoy manoru.

„Co tu děláš? Ženich a nevěsta se ve svatební den nemají vidět dřív jak před oltářem, přináší to přece smůlu," řekl Draco.

„Já tomu nevěřím, a ty to víš," řekla Asťa s úšklebkem. 

„No dobře. Tak povídej, co se děje?"

„Je tady," řekla Asťa.

„Kdo?"

„Hermiona," usmála se.

„Přišla?" divil se Draco.

„Přišla," přikývla Astorie.

„A kde je?" zeptal se Draco a Astorie sklopila zrak a skousla si ret.

„Čeká."

„No a kde?"

„Před tímhle stanem," řekla.

„Já si ji vyzvednu," řekl Draco a Astorie s lehkým úsměvem přikývla. „Nemáš radost ze svatby?"

„Je to trochu moc," řekla Asťa a ukázala si na vlasy. „Tohle je jen jedna setina procenta z celé přeplácanosti," postěžovala si. „Rozhodně mám na hlavě snad jednu tunu. Ale já..."

„Copak?" zeptal se Draco a něžně Asťu pohladil po tváři.

„Mrzí mě, že vždycky budu jen ta druhá," pošeptala Asťa.

„Jak jako?"

„Nikdy nebudu Hermiona, nikdy nebudu první, vždycky budu ta, kterou sis vzal jen proto, žes musel," řekla.

„Budeš svým způsobem první," řekl Draco a políbil ji do vlasů.

„Ale ne tím způsobem, jakým bych být chtěla. Prostě nikdy nebudu jako Hermiona, kterou tak miluješ. Mě možná miluješ taky, ale ne tak. Jen jako sestru. Tohle bych chtěla, víš? Znamenat pro tebe víc než sestra. Chtěla bych být pro tebe prostě manželka, kterou budeš milovat jako ženu."

„To jednou přijde."

„Přijde, já vím. Ale ty sám dobře víš, že pro tebe vždycky bude existovat ona, co se týče toho všeho."

„Máš pravdu. Ale láska nemusí být určena jen pro jednoho člověka, víš?"

„Jak to myslíš?"

„Možná miluju Hermionu, ale začínám milovat i tebe. Sice to začíná jen pomalu, ale věř mi, Asťo, brzy to bude úplně," řekl Draco a políbil Asťu na rty.

„Tak to je moc hezké, Draco, ale já mám pocit, že se venku upeču, a nutně ti potřebuju něco říct," ozvalo se za nimi a Draco s Astorií od sebe bleskurychle uskočili, jak kdyby je Hermiona přistihla při něčem, co se nedělá.

„Už...už jdu," řekla Astorie a usmála se na Draca. „Tak u oltáře."

„Těším se," řekl Draco potichu.

„Nemusíš se cítit provinile, Draco, budete manželé, můžete se líbat," zasmála se Hermiona a Draco se na ni podíval.

Vlasy měla vyžehlené a vyčesané do vysokého culíku, na krku jednoduchý stříbrný přívěsek, na sobě světlounce růžové šaty a bílé boty na nízkém podpatku.

„Jsi...jsi... strašně ti to sluší," řekl Draco a usmál se na Hermionu.

„Děkuju. No...nečekal jsi, že přijdu, že?"

„Ne, nečekal," přikývl Draco.

„Došlo mi, žes měl pravdu. Se mnou, tebou a s Ronem," řekla Hermiona.

„V čem přesně?"

„Včera ráno jsem se probudila. Probudila jsem se ve svý posteli, vedle sebe horký kafe, na talíři koláč a vedle mě seděl Ron a usmíval se. A já jsem si uvědomila, že miluju jeho. Jak jsi říkal svojí nastávající, láska nemusí být jen pro jednoho člověka. Miluju Rona, miluju tebe," řekla Hermiona, „Ale tebe už do života nechci."

Draco přikývl.

„Přišla jsem sem proto, abych ti ukázala, že tě v tom, co děláš podporuju," řekla Hermiona.

„Děkuju," usmál se Draco a Hermiona přikývla.

„A budu vás oddávat," zašeptala Hermiona.

„Jsi úžasná, beruško," řekl Draco.

„Já vím."

„Stejně bych tam radši viděl tebe," zašeptal Draco.

„Ale já bych tam stát nechtěla. Je mi to líto, ale jak jsem řekla, už tě ve svém životě nechci," řekla Hermiona.

„Já to chápu."

„A stejně tě miluju, ty debile," zašeptala.

„Taky tě miluju, Hermiono," zašeptal Draco a ač věděl, že by neměl, políbil ji...

***

„Draco Luciusi Malfoyi, bereš si zde přítomnou Astorii Greengrassovou ze svobodné vůle? Budeš ji milovat a ctít, v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, dokud budeš žít?" zeptala se Hermiona Draca a povzbudivě se na něj usmála.

„Ano," přikývl Draco.

„Astorie...Asťo Greengrassová, bereš si zde přítomného Draca Luciuse Malfoye ze svobodné vůle? Budeš jej milovat a ctít, v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, dokud budeš žít?" otočila se Hermiona na Astorii.

„Asi bych měla říct ne," zamrkala Asťa.

„Cože?" vyvalila Hermiona oči.

„Se vším souhlasím, ale ze svobodné vůle si ho neberu," řekla.

„Takže?"

„Ne," zavrtěla hlavou.

„Asťo."

„Ne ze svobodné-"

A pak bylo ticho.

„Ano!"

„Bereš si Draca Malfoye?"

„Ano," přikývla Asťa.

„Super. Tak vás prohlašuji za manžele Malfoyovi, můžete se políbit," řekla Hermiona s úsměvem.

„A jak se to dělá?" zamrkala Astorie.

„Ale ne," vydechla Daphné.

Draco nad tím jen zakroutil hlavou a věnoval jí polibek.

„Ty vole," vydechla Asťa. „Takže jsme manželé?"

„No jo," přikývl blonďák.

„Pojďte mi podepsat papíry," usmála se Hermiona.

A tak se Draco s Astorií pustili do podepisování.

„Co to je?" zděsila se Asťa.

„Co je co?" divil se Draco, který neměl ani tušení, co se s Astorií děje.

Kdyby jen tušili, že to bude už jenom horší...