„Daph. Daphné, potřebuju okamžitě mluvit s Astorií," řekl Draco, když mu Daphné otevřela velké těžké dveře Greengrass manoru.

„Ona tě teď nechce vidět," namítla blondýnka.

„Já to vím."

„Co víš?“

„Vím že mě miluje," řekl jí blonďák.

„Já vím, že to víš, ale to na věci nic nemění,“ řekla Daphné.

„Na téhle věci možná, ale mění to všechno, co se stalo v mým životě."

„A to jako v čem?“

„Ve všem,“ odpověděl Draco na její otázku. „Já vím, že jsem -"

„Co jsi? Jsi bezohlednej sobeckej kretén, to jsi. Víš, jak důležitej pro ni jsi? I přes to všechno? Ne. Tak proč nejdeš za Hermionou a nepřestaneš plést mojí sestřičce hlavu. Proč jí tolik ubližuješ?“

„Já to nedělal schválně," zamračil se.

„Ovšemže ne, ale dělal jsi to. A děláš a budeš dělat, protože... seš to prostě ty," povzdechla si Astoriina sestra.

„Chci být s ní. Ne kvůli nějaký blbý smlouvě,“ řekl Draco.

„A co pak? Draco, to říkáš teď, při tíze okamžiku, protože jsi se dozvěděl, že jsem do tebe zabouchlá,“ řekla Asťa, která se zčista jasna objevila v okně. „Co bude pak, až to odpadne? Půjdeš za mnou a řekneš mi: ‚Hele, Asťo, promiň, to předtím jsem řekl proto, že jsem zjistil, že jsi do mě blázen a bylo mi blbý nic neudělat. Miluju Hermionu, můžeme být zase kamarádi?‘ A pojedeme zase od začátku. Zase nejlepší kamarádi, zase Hermiona, zase žádost o ruku, zase hádky. Včera to byl skrat, dneska to byl omyl. Neměla jsem jít za Hermionou, neměla jsem to prozradit Weasleymu, neměla jsem ti říkat, jak to je, ale už to víš. Víš to a já...já vlastně nevím, co jsem si myslela. Že když ti to řeknu, rozejdeš se s Hermionou?“

„Chci být s Hermionou, ale ne na úkor našeho přátelství-“

„Přátelství," řekla Astorie se zoufalým smíchem. „Přátelství, který pro tebe nic neznamená.“

„Znamená pro mě všechno," namítl Draco.

„Neznamená pro tebe nic. A já pro tebe neznamenám nic, je ti to všechno ukradený," vyčetla mu.

„Kdybys mi byla ukradená, myslíš, že by se stalo to všechno, co jsme spolu zažili?“

„Ne, to si nemyslím. Ale teď pro tebe-"

„Zklapni,“ přerušil ji Draco. „Zklapni a vylez ven, ať si to můžem pořádně a dospěle vyříkat."

„Pořádně a dospěle," zopakovala po něm slova, která kdysi dávno použila.
„Fajn, tak pojď," řekla a za chvíli obcházela Daphné stojící u dveří a vedla Draca do zahrad.

„Díky, že jdeš," řekl Draco, aby přerušil ticho. 

I když jí chtěl říct tolik věcí, chtěl, aby o tom Asťa začala sama, až se na to bude cítit.

Posadili se na krásně zelený vyhřátý trávník a Draco koukal, jak oškubává trávu.

„Když jsem pro tebe byla pár let zpátky víc než kamarádka, proč jsi mi to neřekl?“ zeptala se po chvilce.

„Asťo... hledal jsem štěstí a našel jsem tebe, říct ti to a ztratit tě by bylo to nejhorší, co se mi mohlo stát, nemohl jsem ti to říct, protože jsem sobec.“

Astorie si povzdechla a zadívala se na travinu ve svých rukou.

„Tak jím být přestaň," zašeptala.

„Já se snažím. Snažím se jak to jde.“

„Abys byl lepším člověkem kvůli Hermioně,“ řekla téměř neslyšně a Draco přikývl, neboť jí nechtěl lhát. „Víš, co je náš problém? Problém nás obou?“

„Ne," zavrtěl blonďatou hlavou.

„Neumíme se vymáčknout, co se důležitých věcí týče. A když nevíme, jak dál, prostě odejdeme. Tak proč jsi přišel, když já už nevím, jak dál?“

„Prostě se vrať," řekl Draco.

„Já už nevím, jak s tebou mám být kamarádka, natož jak bych s tebou dokázala bydlet, Draco," řekla Asťa.

„Občas je to víc než přátelství ale míň než vztah,“ povzdechl si blonďák.

„Aby to platilo, muselo by to být oboustranný," namítla.

„Co když to je oboustranný?“

„A co když si to myslíš, protože si to chceš myslet?"

„A proč bych tě jinak žádal o ruku?“ zeptal se Draco.

„Nechceš přijít o věno," přikývla Asťa.

„Nebo nechci přijít o tebe."

„Nepřišel bys," zavrtěla hlavou, ale to už dostala do ruky sešité papíry.

„Strana tři odstavec pět."

„Strana tři odstavec pět?“ vylítlo Astorii obočí vzhůru.

„Jo," přikývl Draco. „Čti."

„Pokud svatba neproběhne do Astoriiných dvaadvacátých narozenin, nebude se smět rodina Malfoyových a rodina Greengrassových stýkat a přátelit," přečetla Asťa.

„A já o tebe nechci přijít, protože už nejsi jen sestra," řekl.

„Cože," zamrkala brunetka.

„Znamenáš pro mě víc. Mnohem víc než si dokážeš představit," řekl Draco.

„Ale máš Hermionu. Máš Hermionu, Dracouši, máš tu, po který jsi tak dlouho toužil, to nezahodíš kvůli mně."

„Nezahodím," zavrtěl hlavou. „Protože ať tě miluju jakkoliv, Astí -"

„Ji budeš milovat vždycky víc," zašeptala a prohrávala si s pramínkem vlasů.

Blonďák nemohl nic namítnout, a tak prostě jenom přikývl.

„A já to chápu. Vždycky budu ta druhá, já se s tím smířila," řekla.

„Ale to-"

„To je něco s čím nic nenaděláš. Ty to víš, já to vím, všichni to ví. I ta Hermiona to zjistila dřív než ty. Jak jsem řekla, k čemu je všechna ta snaha, když já miluju tebe, ale ty miluješ ji?“

„K ničemu," zašeptal Draco.

„K ničemu," přikývla Asťa.

„Nemuselo to tak být, kdybys něco řekla-"

„Já si to uvědomila, když jsi začal chodit s Hermionou -"

„Ne, ty sis to uvědomila před tím, než jsem začal chodit s Hermionou. V šestnácti. Bylo ti šestnáct. A já byl do tebe blázen v úplně tu samou dobu. Kdybys něco řekla, tohle jsme vůbec řešit nemuseli. Podívej se, kde teď jsem. Mám si vybrat mezi láskou mýho života a mezi svojí nejlepší kamarádkou, která mě miluje, co mám tak asi dělat?“

„Víš, Draco, ty seš vlastně strašně sobeckej. Řešíš tu, jak si musíš vybírat, ale aspoň máš na výběr. Co já? Musím to každý den snášet. Každý den musím snášet tu bolest, kterou mi způsobuje to, že jsi s ní. A nemůžu nic udělat, protože tě miluju. A teď? Obviňujeme se tady navzájem, zase po sobě štěkáme, znova a znova. A co myslíš, že dělá ta, která je tak jedinečná a jenom tvoje? Je s Weasleym a určitě se tam cukrujou jak nikdy předtím! Nepoznávám tě. Dřív by na ni někdo jen šmátnul a byl mrtvej a teď? Teď se o ní s naprostým klidem v duši dělíš?“

„Je to ta nejnesobečtější věc, jakou můžu dělat, Astorie," řekl blonďák.

„To jsou žvásty," zasmála se Asťa a postavila se. „Bojíš se něco říct, abys jí náhodou neztratil. Ale to je možná důvod, proč to hraje na obě strany, proč jí hraješ druhý housle. Protože už nejsi ten Draco, který ji brával ke Třem košťatům, co se s ní schovával v KNP, co se nebál ji jen tak políbit. A to bude ono. Teď jsi naprosto vyměknul,“ řekla a vydala se pryč.

Dracovy modré oči se při jejích slovech rozohnily a on se vydal za ní a chytl jí za loket.

A ne zrovna jemně.

„Já jsem nevyměknul," zavrčel skrze zuby.

„Vyměknul," řekla brunetka s naprostým klidem.

Blonďák si ji přísně změřil a pak ji zase pustil.

„Taky už nejsi ta Astorie, kterou jsem znával. Ta byla lepší."

„Ta byla lepší, protože ještě nebyla tak moc ovlivňovaná tebou," řekla jedovatě a z očí jí šlehaly blesky.

„Nechápu, co to způsobilo. Co na mě vlastně vidíš. Co já vidím na tobě.“

„Taky nevím, co na tobě vlastně vidím," procedila skrz zuby.

„Tak jo," přikývl Draco.

„Tak jo," přikývla Astorie.

„Neklapalo by nám to, Asťo," zamračil se blonďák.

„Neklapalo by nám to, Draco, já vím," zavrtěla hlavou. „A stejně tu teď jsme. Tak proč?“

„Protože jsem zkaženej vyměklej sobec, co se dělí o holku," zavrčel Draco.

„Jo. Jo tím možná bude," přikývla.

„Čau," povzdechl si.

„Čau," řekla mu Asťa a každý se vydal svým vlastním směrem.

Zdravím. 😃
To se nám to ale pěkně hroutí, co? 😁
Co na to říkáte? 🥰
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛