Víkend byl pryč a Astorie se vracela zpátky domů se zvláštním pocitem v žaludku.

Nikdy za celý svůj život nebyla tak nervózní jako teď.

Jak se teď měla s Dracem normálně bavit, když jí ty dvě mrchy, které byly její nejlepší kamarádky a jedna z nich dokonce její sestra, donutily říct to, čemu se po celé roky hrozně bránila?

Klid, Asťo, ty to zvládneš, při nejhorším prostě nafilmuješ zástavu srdce a necháš se pohřbít zaživa, abys už Draca nikdy nemusela vidět, bude to dobrý, povzbuzovala se.

Jakmile však překročila práh, dopadlo to na ní ještě víc a ona se zhroutila na gauč, kde byla složená její deka, kterou mohla skládat jedině ona.

Zamračila se, ale kvůli schodům se nemohla pořádně rozčilovat.

„Už jsi tady?" ozvalo se za ní. Hermiona, jistě.

„Evidentně," řekla co nejpřátelštějším tónem.

„Poklidila jsem i kuchyň," usmála se Hermiona.

„Já jsem si všimla, díky," usmála se Astorie na oplátku.

„Budu muset zase jít, práce ministryně volá," řekla Hermiona a vydala se ke dveřím.

Tam se obula a zavolala do koupelny: „Draco, já už jdu."

„Počkej ještě," řekl Draco a v mžiku stál u ní, s ručníkem omotaným kolem pasu a políbil jí na rty. „Užij si to," usmál se.

„Díky," řekla Hermiona a políbila ho nazpátek. „Měj se," rozloučila se a zmizela z bytu.

Astorie seděla na gauči a čekala,kdy jí Draco s nadšeným úsměvem pozdraví a zeptá se, jaký měla víkend a pak si poslechne všechny její stížnosti, jako tomu bývalo vždycky.

Ale Draco na ní jen kývl hlavou a zmizel zpátky do koupelny.

Astorie vyvalila oči a vztekle mrskla s polštářem o gauč.

Tohle přece není její nejlepší kamarád, no ne?

Zvedla se a vyrazila si do kuchyně pro něco k snědku.

Sice snídala, ale měla neuvěřitelnou chuť na kakao.

Když ale otevřela skříňku, kde měla hrnce, vyvalila oči na skleničky a hrnky, které tam teď byly.

Zamrkala a vydala se hledat hrnce.

Když ale postupně zotvírala další skříňky, zjistila, že má celou kuchyň vzhůru nohama.

No, hrnce totiž pořád nenašla.

„Draco?!" zakřičela.

„Ano Asťulko?" zeptal se Draco a byl vedle ní.

Na sobě už neměl ručník, měl už kalhoty i černé tričko.

„Kde jsou sakra hrnce?" zeptala se.

„Dole vpravo," řekl blonďák.

„A co do hajzlu dělají dole?!" vyjekla Astorie.

„Hermioně to v horních poličkách přišlo nepraktický," usmál se.

Astorie se opřela o linku a natáhla se na konec linky pro houbičku, aby měla co stisknout, ale houbička tam nebyla.

„Jestli hledáš houbičku, je na dřezu," řekl Draco a Astorie se na něj s děsivě vyvalenýma očima otočila.

„Chceš mi říct," začala, „že mi Grangerová přeházela kuchyň?"

„Vlastně jo. A teď je to tu prý super a naprosto bez chybičky," řekl Draco a Astorie rozmáčkla rohlík, který byl v košíčku, kam si dávala svojí sbírku špuntů od vína. „Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě blonďák a koukal se na nebohý rozmačkaný rohlík.

„V pořádku? Grangerová mi mění život od základů a ty se mě zeptáš, jestli je to v pořádku?! Není to v pořádku, Draco, není," zakřičela a pak šla k sobě, kde naštěstí žádná změna neproběhla.

„Život od základů, vždyť jen poklidila kuchyň," povzdechl si Draco a zlehka zaklepal na dveře do jejího pokoje.

„Můžu dál, Asťo?" zeptal se.

Astorie chvíli hypnotizovala dveře a snažila se uklidnit.

Rozhodně se jí nelíbilo, co právě předváděla, ale měla vztek na Hermionu, že jí otočila byt vzhůru nohama, takže tím pádem i na Draca, protože to on jí to dovolil.

„No pojď," svolila nakonec.

„Co se stalo?" zeptal se Draco hned.

„Co se mělo stát?" zeptala se Astorie.

„Takhle se nikdy nechováš, když přijdeš od rodičů," řekl blonďák a sedl si za Asťou na postel.

„Nechovám," přikývla Asťa.

„Tak co se stalo? Co ti Pansy s Daphné provedly, zlato?" zeptal se starostlivě a pohladil Asťu po vlasech, jako tomu bylo vždycky, když se mu zdálo něco v nepořádku.

„Donutily mě říct nahlas něco...co jsem nikdy říct nechtěla a vlastně jsem si to pořádně ani neuvědomila, ale když jsem to pak řekla, tak mi došlo, jak moc je to pravda a teď se to všechno určitě pokazí," řekla Astorie jedním dechem. 

„A co přesně jsi řekla?" zeptal se Draco starostlivě a hladil jí po zádech.

„Něco strašnýho," zašeptala Astorie.

„Co přesně?" zopakoval Draco svou otázku.

„Konečně jsem se vyjádřila," pokrčila rameny.

„A to, co jsi řekla, by mohlo úplně všechno překopat, že?" řekl Draco a celá zoufalá Astorie přikývla.

„Všechno, úplně všechno," řekla pak se rozplakala.

Za poslední tři dny toho na ní bylo zkrátka moc.

Až příliš.

„Asťo, klid," řekl Draco a objal ji. „Prostě se nadechni, vydechni, uklidni a jedeme dál."

„Jedeme dál?" zavzlykala Asťa.

„No jasný. Podívej, ať tě trápí cokoliv, já se pokusím ti pomoct, nějak to vyřešíme" slíbil jí.

„Ale tohle s tebou probírat nechci," přiznala Asťa.

„Zkus to. Jak ti můžu pomoct, když nebudu vědět, co tě trápí?" zašeptal blonďák a dál jí konejšil.

„Nemůžu o tom mluvit. O tomhle ne. Ne s tebou," řekla brunetka tiše.

Draco tedy přikývl a otevřel šuplík u jejího nočního stolku, ze kterého vyndal desky a tužku.

Věci dal Astorii na klín a pohladil ji po tváři.

„Kdyby sis to rozmyslela, jsem tu pro tebe, jo?" usmál se na ní.

„Díky," řekla Astorie.

„Vždy k službám, moje nejmilejší sestřičko," přikývl Draco a vstal.

„Díky," zopakovala brunetka, „bráško," povzdechla si a zamávala Dracovi, který za sebou zavřel dveře.

To byla jedna menší výhoda její nemoci.

Když si povzdechla, neznamenalo to nutně to, že jí něco nudí nebo tak, mohlo to znamenat i to, že se potřebuje pořádně nadechnout.

„Díky Merlinovi za to," vydechla a pak se usmála.

Netušila, že je na tom tak špatně, že si musí povídat sama se sebou.

Ačkoliv...někdy si sama pro sebe opravdu povídala.

Třeba ráno.

Pak otevřela svoje desky, vzala do ruky tužku a chtěla se pustit do kreslení.

Dneska se jí ale ani tak moc nechtělo kreslit tužkou, a tak se zvedla, šla ke stolu, na který položila papír, ze zásuvky vytáhla vodovky a vydala se pro vodu.

Draco sedící na gauči se na ni usmál, a tak mu Asťa úsměv oplatila.

Pak se s vodou spokojeně pustila do malování, když jí po chvíli vyrušilo tiché zaklepání na dveře.

„Dále," řekla Astorie.

Do jejího pokoje vstoupil Draco - překvapení - s její dekou a tu jí dal kolem ramen.

„To bude asi hodně špatná věc, co mi jí nechceš říct, že jo?" řekl Draco, když viděl na papíře tmavé čmáranice.

„Hrozně moc," přikývla brunetka.

„Tak maluj," řekl a opustil pokoj.

Astorie se usmála a natáhla se po rudé, kterou do vší té temnoty dala.

Nakonec to přesně odpovídalo tomu, co cítila.

Jako vždycky.

Bohužel to tentokrát bylo úplně něco jiného...

Dneska je to krásných 1111 slov. 🥰
Doufám, že  se vám kapitolka líbila. 😉
Konečně se začínám dostávat do formy, tak mám radost. 😃
Takže bych tomu dala dvě tři kapitoly a všechno bude super. 😅
Doufám teda. 🙈
No nic, mám vás moc ráda. ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛