Jak šly dny, blížilo se Dracovo a Hermionino rande.

Astorie už byla konečně doma a měla přísný zákaz pohybovat se venku, který ale poctivě dodržovala.

Jediná cesta ven, kterou měla povolenou, byla cesta na balkón.

A kdo že jí ty zákazy vlastně dával?

„Draco, můžu se zvednou a dojít si pro čaj?"

Blonďák se na ní podíval a zamyslel se.

„Fajn," přikývl nakonec.

„Taky bych docela ráda něco upekla, nejsem přece nemocná. Teda jsem nemocná, ale ne takhle, to mě teprve čeká," řekla Asťa.

„A to jsi zas vzala kde?" zeptal se Draco a přísně se na ní podíval.

„To jsem vzala ze svých vlastních zkušeností. Před třemi lety by mě nikdy nenapadlo, že pro mě bude vyčerpávající vyjít schody. Teda napadlo, ale rozhodně jsem si nemyslela, že až tak moc."

„A proto tady lítáš?"

„Jo," přikývla Asťa.

„Jako na just?" zasmál se.

„Přesně."

„Asťunko, ale všechna ta opatření jsou pouze a jenom pro tvé dobro," poznamenal blonďák.

„No jistě," zasmála se.

„No já si to uvědomuju," přikývla Asťa. „A taky jsem ti za to moc vděčná."

„To mám radost," usmál se Draco.

„Ale myslím, že se nic nestane, když se zvednu a dojdu si uvařit čaj," ušklíbla se Astorie a vstala. „A ty se koukej začít připravovat, nepůjdeš na tak důležité rande v teplákách," zhodnotila Astorie Dracův outfit.

„To se neboj," ujistil ji Draco.

„Já mám z jedné strany takovou radost a z druhé mám takovou radost, Draco. Hermiona je úžasná a to všechno, jedním slovem by neměla chybu, ale...nejsem si jistá, jestli...jestli jsi zrovna ty...jestli by bylo správně, kdybyste se zase dali dohromady," řekla.

„To znamená co?"

„Draco, já ti to strašně přeju," řekla Asťa. „Ale zároveň si myslím, že druhá šance je něco co-"

„Vím, co si myslíš o druhých šancích a tvůj názor rozhodně nesdílím," řekl Draco a vyrazil k sobě do pokoje.

„Nebuď uraženej!" zavolala za ním Asťa.

„Nejsem!" zakřičel blonďák nazpátek a začal se přehrabovat ve skříni.

Asťa se pro sebe zasmála a zalila si čaj vodou.

„Tak ukaž, co jsi vybral," řekla Astorie, když si s čajem sedala zpátky na gauč a přikrývala se dečkou.

„Prosim tebe, ty ze mě normálně děláš sebe," povzdechl si Draco.

„Nutno zmínit, že je to spíš naopak," zamumlala Astorie pro sebe.

„Říkala jsi něco?" zeptal se Draco.

„Nic," zavrtěla Astorie hlavou a pokračovala v kreslení.

„Co kreslíš tentokrát?" zeptal se blonďák a snažil se podívat přes její ruku.

„To ti jako vždycky neřeknu," zašklebila se Asťa a pokračovala ve vylívání svých pocitů.

„Já to nechápu. Máš mě, Daphné, Pansy, mamku a další lidi, kterým se můžeš svěřit a ty se s věcma, který tě trápí, radši svěřuješ papíru tím, že na něj kreslíš nesrozumitelný čáranice, proč?"

„Víš, že jsem spíš člověk, co raději tiše trpí, než aby se svěřoval ostatním. A někdy...někdy nejsou tak nesmyslný," povzdechla si Asťa a prstem rozmazala čárku, kterou tužkou nakreslila, aby vytvořila stín.

„Tahle je nesmyslná?" zeptal se Draco.

„Ne, tahle je právě až moc srozumitelná," přiznala brunetka a zaklapla svoje desky, které položila vedle sebe.

„Ukážeš mi je někdy?"

„Možná tak v den, kdy se my dva vezmeme," ušklíbla se Asťa.

„Ale to nebude nikdy," postěžoval si Draco.

„Přesně," přikývla jeho nejlepší kamarádka a znovu si vzala do ruky tužku.

„No ani tohle nechápu. Proč na jednu stranu kreslíš a na druhou píšeš, když tvrdíš, že se v těch tvých čárách vyznáš?"

„Teď se v nich vyznám, ale až budu zhruba za patnáct let ležet na smrtelný posteli, kdo ví, jestli si vzpomenu," řekla Asťa a Draco přimhouřil oči.

„Ale tak fajn, v tomhle máš pravdu. Jen jsi mohla vynechat to číslo," řekl.

„Nemohla," řekla Astorie.

„No a co je v tom tvém prvním výkresu?" zeptal se Draco.

„Ten ti klidně půjčím, vydrž," řekla a zalistovala v deskách, ze kterých vytáhla jeden papír.

„Opravdu?" zasmál se Draco a otočil papír, na kterém bylo dětským kostrbatým písmem napsáno několik vět, které měly v sobě obrácené „e", samá velká tiskací písmena a nahoře otočená šestka.

„Bylo mi šest," přiznala potichu.

„Dneska se mi ve škole nelíbilo. Moje spolužački a spolužáci zase béhali, jen já jsem musela sedét, protože jsem se nemhla nadíchnout. Taki chci cvičit. A přížtě budu," přečetl Draco i s těmi příšernými chybami.

„I dítě může doufat, no," pokrčila rameny.

„Vždyť ti bylo šest," řekl blonďák. „Nemáš tyhle trable až od třinácti?"

„Ne, ve třinácti se to zhoršilo, s takovými problémy jsem se potýkala už malička," pokrčila Asťa rameny. „Vlastně až od doby, co jsem začala chodit, ale...počítalo se s tím."

„Víš, jak rád bych byl, kdybys byla v pořádku?" povzdechl si Draco a podal jí papír, který založila k dalším sedmi stům.

„To všichni. Ale kdybych nebyla nemocná, tak se spolu vlastně nikdy nezačneme bavit, takže všechno zlé je pro něco dobré," řekla Asťa.

„No to bys ani nebyla ty, kdybys tohle neřekla, a nehledala na příšerných věcech hezké věci," protočil Draco oči

„Vždyť mě znáš," usmála se Astorie a pokračovala v psaní.

„Tak já asi jdu," řekl Draco a podíval se na hodinky.

„Tak jo," přikývla Asťa a podávala Dracovi kabát.

„Díky," usmál se Draco a zapnul si knoflíky na kabátu.

„Tak si to užij," řekla.

„Běž spát brzy," řekl blonďák.

„Půjdu, jsem unavená," usmála se Asťa a objala Draca.

„Měj se," zamával jí Draco a vyšel z bytu.

Hehehe, tak jsem to stihla. 🙈❤️
Přeji všem čtenářům krásné jednoroční výročí! 💖🥰😂
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛