Jenže jak pan Malfoy zjistil, opravovat rozbitý hrneček by se dalo přirovnat hledání jehly v kupce sena.

A to byla pravda, protože ta lepivá věc, kterou mu doporučila Hermiona se na něj každou chvíli vylívala, lepila, a kazila mu jeho mistrovské dílo už třetí týden.

Ale odolával nutkání vzít do ruky hůlku.

Jak tu vševědku znal, určitě si bude ověřovat, jestli nepoužil magii.

A tak se Draco snažil seskládat hrnek, a jak už bylo zmíněno, pokračoval se skládáním už třetí týden.

A možná by to tak šlo dál, kdyby jednoho dne v devět hodin večer nezazvonila jedna mladá slečna s hnědými vlasy, které Draco došel ihned otevřít.

„Co ty tu?" divil se Draco, a prohlédl si slečnu.

„Přece nebudu s někým, kdo nemá rád blonďáky," povzdechla si mladá žena, a Draco se usmál na Astorii.

„Tak pojď," řekl, a odstoupil kousek ke straně.

„Díky," šeptla Astorie, a slabě se usmála.

„Neděkuj, já se omlouvám," povzdechl si Draco.

„Taky se omlouvám," řekla tiše Asťa a rozhlédla se po bytě, kde byly zatažené žaluzie, po zemi papírky od nějakých tyčinek, na stole střepy z rozbitého hrnku, a všude byly roztahané nedopalky od cigaret.

To se Astorie pak na Draca zoufale podívala.

„Zase?" povzdechla si.

„Jen kouřím a piju," zašeptal Draco.

„Draco, ale to není dobrý, kolik kleteb jsi na sebe zase zkoušel?"

„Hermiona nechce, abych používal kouzla," řekl Draco.

„Draco, ta ženská tě zničí, jestli na ní budeš pořád takhle závislej," zamračila se Asťa a začala sbírat flašky od ohnivé whisky nahoru.

„Netahej do toho Hermionu," zamračil se Draco.

„Jo, máš pravdu, ona rozhodně nemůže za to, že jsi idiot, promiň," ušklíbla se Asťa.

„Právě jsem ti chtěl říct, žes mi chyběla, ale teď jsem si to rozmyslel," zašklebil se na ní Draco.

„Dobrý, jsi v pořádku," oddechla si Astorie.

„No jistě, kravko," řekl Draco, a Asťa k němu přiťapkala, stoupnula si na špička, a obejmula ho kolem krku.

„Stýskalo se mi po tobě," řekla Asťa a povzdechla si.

„Mně po tobě, zlato," usmál se Draco a pevněji ji objal.

Chvíli se tam ještě objímali, ale pak se Astorie odtáhla a rukou si zamávala před nosem.

„Běž se vykoupat," řekla pak, a podle jejího hlasu bylo poznat, že nebude možné smlouvat.

„Milerád," přikývl Draco.

„Jak dlouho jsi nebyl ve sprše?"

„Týden," řekl Draco.

„Je to znát," přikývla Asťa, zalovila u sebe v kufru a hodila po Dracovi ručník. „A padej," přikázala.

„Kvapím," přikývl zmijozel a zmizel v koupelně.

„Tak vyfič," usmála se Astorie a otočila se na tu spoušť. „Tak do práce," povzdechla si a přivolala si k sobě mop a kýbl s vodou, na které opět použila kouzlo, a tak se začalo vytírat, a věci, které na zemi neměly být, skákaly do pytle na odpadky.

A Astorie, aby nezakrněla, se pustila do úklidu stolu.

Jen žasla nad takovým množstvím nedopalků a střepů.

Hodně štěstí, xoxo Grangerová.

„Xoxo Grangerová?" vyslovila Astorie nahlas a s povzdechnutím zamrkala. „No, tak pěkný."

Papír dala Dracovi na stranu a otočila se na pár slepených střepů a lepidlo.

„Zkus to dát dohromady, to chápu," přikývla Asťa, sundala ze stolu zbytečné obaly, sklenky a nedopalky.

Pak ještě poklidila gauč, kuchyň, chodbu a konečně se podívala k sobě do pokoje, kde se nic nezměnilo.

Přenesla si tam kufry a kytky, a zamířila ke koupelně, kde zaklepala na dveře.

„Draco?"

„Co je?"ozvalo se z druhé strany dveří.

„Můžu ti jít uklidit do pokoje?" zeptala se Asťa.

„Jestli se ti chce," řekl Draco z druhé strany.

„A nebudou tam věci jako použitý kondomy, nějaký cácory, pouta, řetězy, zvířata, nebo co za další šílený věci vlastně existuje?"

„Zelená trávo, jsi to nejúchylnější stvoření, jaké znám," řekl Draco.

„Ale i tak mě máš rád. Tak odpověď na mou otázku?"

„Ne, nenajdeš tam nic, co by tě strašilo až do konce života," odpověděl jí Draco.

„Tak to by mě ale moc dlouho nestrašilo," odfrkla si Asťa a počkala chvíli, aby jí Draco něco řekl.

Ale bylo ticho.

Asťa chvíli ještě čekala, a pak zaklepala na dveře.

„Draco, jsi v pořádku?" zeptala se.

Nic.

„Draco, jsi v pořádku?" zeptala se znovu a hlasitěji.

A zase nic.

„Já jdu dovnitř," řekla Asťa a pomalu otevřela dveře do koupelny. „Tos jako někam šel, nebo jak?" zamumlala a podívala se za dveře.

Tam byl Draco opřený o zeď, a vypadal smutně.

„Co se stalo?" zeptala se.

Blonďák se na ní podíval.

„Co jsi to zas řekla?" zeptal se šeptem.

Astorie chvíli přemýšlela, co vlastně řekla.

A pak si uvědomila...

„Oba to víme, Draco, a oba s tím počítáme," řekla Asťa.

„Ne. Ne, to teda nepočítáme! Jak to můžeš vůbec říct, Astorie? Jak můžeš říct, že s tím oba počítáme? Já ne, já teda rozhodně ne," řekl Draco naštvaně.

„Tak jsi tu sázku s Blaisem tenkrát nemusel uzavírat, a já jsem mohla být dodneška panna, a nic takového jsme teď nemuseli řešit," utrhla se na něj Astorie.

„Jak jsem měl vědět, že to postihlo zrovna tebe?" zamračil se Draco.

„Nijak, ale bylo mi třináct. Je to zvrácený. Je to ta největší zvrácenost jakou jsem kdy udělala, chápeš to?"

„Tak jsi to neměla chtít."

„Já to nechtěla," připomněla mu Astorie.

„Ale nechala ses," řekl Draco.

„Protože Dracu Malfoyovi neodolala ani ta, která má všech pět pohromadě, tak jak pak já?"

„Grangerovou jsem miloval, to bylo něco jiného," řekl Draco.

„Jo, všechny jsi nás přefiknul jen tak pro zábavu. Ale uvědomuješ si, že kudy jsi šel, tudy jsi lámal srdce?" zeptala se ho Asťa.

„Vybraly si to samy," řekl Draco.

„Víš, možná že kdybys jim dal možnost výběru, neseděl nad nima jen ve spodním prádle, nelíbal je tak skvěle, jak to umíš, a nedával jim vlasy za ucho, vybraly by si jinak," řekla Astorie kysele.

„A co děláš ty teď? Střídáš chlapy jak ponožky a pak přijdeš s tím, že s nimi nebudeš, protože tamten nemá rád vegetariány, tenhle nemá rád kytky, tamten zase zelenou, ale já můžu za to, že seš nemocná," zamračil se Draco.

„Když je už teď jasný, že se maximálně dožiju šedesátky, a to jen v případě, že se budu šetřit. A já se nešetřím, takže co kdyby sis prostě jen vážil toho, že jsem ještě tady, a přestal na mě ječet?"

„Fajn, máš pravdu," přikývl Draco. „Ale nemluv prosím tě už nikdy o tom, jak málo času máš, dobře?"

„Ale jsi si vědom, že mám málo času, že jo?" zašeptala Asťa.

„Já vím, ale... už o tom nikdy nemluv, ano?"

„A vždyť ty to víš, Draco," povzdechla si Astorie.

„Vím, ale to mi prosím nikdy neříkej," řekl Draco.

„Takže až budu vědět, že mi zbývá rok života, nemám ti to říkat?"

„Ne, tak to mi teda řekneš," řekl blonďák.

„A kdo mě donutí?"

„Já."

„Okouzlíš mě snad svým nekonečným šarmem?" zasmála se Asťa.

„Jo, přesně to udělám," kývl Draco.

„Vždyť mě tu stejně nic nedrží, a nikdy držet nebude," povzdechla si brunetka.

„No počkej, a co já a Daphné?" zamračil se Astoriin nejlepší přítel.

Asťa na něj chvíli smutně koukala, a pak se posadila na zem a složila si hlavu do dlaní.

Teď to byl Draco, kdo přemýšlel.

Pak si uvědomil, co zase Astorie myslela.

„Asťo, ale je ti jednadvacet, máš ještě tak čtyřicet let života, třeba se najde něco, nebo někdo, kdo by ti třeba pomohl. Třeba si budeš moct dítě adoptovat, nebo se jim třeba podaří vymyslet něco, abys mohla mít svoje, nebo něco, ale pamatuj si, že to nesmíš vzdát," řekl Draco, a sesunul se za Astorií, kterou objal.

„Já to vím, ale chápej, Draco, Smrt už na mě čeká s otevřenou náručí, tys byl u toho, když mi lékouzelníci říkali, že je na mně, jestli budu, nebo nebudu žít, a všichni tak nějak počítají s tím, že to jednoho dne už neunesu, a prostě se vzdám. Jen ty si stavíš vzdušné zámky. Ale copak ty víš, co to je, když se každý ráno probudíš, a víš, že to ještě nesmíš vzdát, protože tu jsou lidi, kterým na tobě záleží, a že jsou tu ještě věci, který chceš udělat. Já chci mít manžela, co mě bude milovat, chci dítě, které mi bude říkat maminko, chci si s ním hrát na schovávanou, vidět ho dospívat, pomáhat mu s holkama, nebo klukama, pak s ním slavit, až dokončí Bradavice, slavit plnoletost, pak jít na svatbu, a pak se prostě radovat z toho, že budu babička, a pak v šedesáti umřít v zábavním parku, a to je prostě důvod, proč zůstávám na živu. Je to, že doufám, že jednou třeba ten okamžik přijde, a já budu kapku omezená máma, ale pořád máma. A já prostě vím, že tohle nikdy nezažiju, ale i tak je ve mně ta malá naděje, že třeba jednou. Ale ty víš, že tohle zažít můžeš, ale nevyužíváš toho, místo toho lpíš jen na holce s přítelem, a ztrácíš vzácný čas skládáním hrnečků, já už fakt nevím, co mám dělat, abys to pochopil, ale...já chci žít s dcerou nebo synem, já chci svojí vlastní rodinu," dokončila Astorie svůj dlouhý uplakaný monolog.

„Asťo, já chápu, proč tohle všechno chceš, ale stavíš se k tomu strašně zoufale. Sama přece víš nejlíp, jak se cítíš, když se pak ráno vracíš z některých užitých večerů, copak si neuvědomuješ, že těhotenství a porod je náročný i pro holky, který jsou v pořádku, natož pak pro tebe, která má...potíže s dýcháním, bolí jí celé tělo jen když se půlku dne hýbeš, je ti špatně jen po jednom chlebu, zvracíš i normálně...pochop to, ty bys to prostě nezvládla, a i kdybys to zvládla, nemusela by ses pak dožít ani čtyřicítky. A ten, kdo tě bude mít skutečně rád, ten ti tohle neudělá," řekl Draco.

„Co kdyby o tom nevěděl?" zeptala se Astorie potichu.

„Že neděláš to, co si myslím?" zašeptal Draco.

„A proč myslíš, že je takhle střídám?" zeptala se Asťa.

„Astorie, tohle nemyslíš vážně, že ne?"

„A co mám asi dělat? Já chci dítě, a chci tu s ním být co nejdýl, tak -"

„Nejsi...?"

„Ne, testy si dělám každý měsíc, a...a nic," zašeptala Asťa.

„Greengrassová, ty fakt potřebuješ mermomocí umřít, co?" zamračil se Draco.

„Ne, ale já...já chci miminko."

„Asťo, proč mi tohle děláš? Proč se snažíš zabít!"

„Draco, ale -"

„Ne, nic neříkej, jak mi tohle můžeš udělat?"

„Nikdo ti neubližuje -"

„Ale ano, ty mi ubližuješ tím, že ubližuješ sobě," řekl blonďák.

„Ale ty to nechápeš, já ti nechci ubližovat, ale já chci být máma," zašeptala Astorie.

„A to je právě to! Ty si umřeš, a co pak bude s dítětem?! To skončí v sirotčinci, protože jeho otec bude nějakej neschopnej ochlasta?" zakřičel na ní Draco.

„Neříkal jsi před chvílí, že na mě nebudeš křičet?" zašeptala brunetka.

„Křičím na tebe proto, že mi na tobě záleží, Astorie. Copak jsi vážně tak pitomá?"

„Ale-"

„Asťo, slib mi, že s tím přestaneš," zašeptal Draco.

„Víš, proč to dělám?"

„Protože chceš dítě," přikývl blonďák.

„Ne, protože nechci dopadnout tak zoufale jako ty," šeptla brunetka se slzami v očích.

Tak tu další kapitolka je na světě. 🥰
Co si o tom myslíte? 💖
Budu ráda za vaše názory v komentářích. 😘
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛