,,Můžu tě políbit?" zeptám se.

,,Neptej se a udělej to." zašeptá a já poté položím svoje rty na ty její.

-

Od té doby co se Denis ukázal v nemocnici a já mu všechno řekla se určité věci změnily. Jako první je to, že jsme to s Denisem zkusili znovu a znovu jsme byli pár, ale i Ben a Lena se dali dohromady a ostatní si z nás, tak mohli utahovat, že spolu můžeme chodit na dvojité rande nemluvně o čtyřce v posteli. Další věc, která se změnila byla taková, že můj zdravotní stav se den co den zlepšoval a ani sami doktoři nevěřili, že tohle se doopravdy děje a že je to možné, ale přece jen všechno nemohlo být jenom OK a já začala zjišťovat, že pomalu, ale jistě moje vlasy mizí a já za nedlouho budu nucena nosit paruku.

,,Utopil se mi v hajzlu telefon." přiběhne do kuchyně Ben a my se na něho s Denisem překvapivě podíváme.

,,Tak ho dej přes noc do rýže." promluví Denis a zakroutí nevěřícně hlavou.

,,Jo rýže přes noc přivolá Asiaty, který ti mobil opraví nebo v tom lepším případě ti dají rovnou nový." odpovím a protočím přitom svýma hnědýma očima.

,,No já ho asi nechám v tom hajzlu." poví Ben a pokrčí rameny.

,,Cože?" vyjeknu a přesměruju na něho svůj pohled.

,,Přece nebudu sahat do záchodu." odpoví a protočí očima.

,,To si tam teda sáhneš!" řeknu a on zakroutí nesouhlasně hlavou.

,,Dělej! Běž si vylovit svůj telefon z našeho záchodu." dodám a on se na mě znechuceně podívá.

,,Tak mi teda dej nějaký rukavice." poví a přivře oční víčka k sobě. 

,,Nebuď padavka Bene." promluví Denis, který byl celou dobu ticho.

,,Jo? Tak si pro ten telefon sáhni sám!" řekne Ben a Denis protočí očima a rozejde se do koupelny.

Během chvilky se ocitne zpátky v kuchyni a dvěma prsty drží hranu telefonu a hodí ho po Benovi, který překvapivě vykřikne a odskočí čímž způsobí, že telefon spadne na plovoucí podlahu. 

,,Můj telefon!" vykřikne Ben a klekne si k němu a zvedne ho ze země.

,,Nic se ti doufám nestalo lásko moje." dodá a poté telefon políbí. Znechuceně otevřu pusu do O a odvrátím od něho pohled.

,,Přemýšlel jsem, že bych si ke jméno Denis dal ještě nějaký římský číslo jako to bylo dřív." poví a já se na něho podívám.

,,Jako třeba Denis II?" zeptám se a on souhlasně kývne.

,,Co třeba Denis IV." poví najednou Ben, který se do teď věnoval svému telefonu, který očividně nepřestal fungovat.

,,Nebo Denis HIV." řeknu a společně s Benem se rozesmějeme, jen Denisovi nějak do smíchu nebylo.

,,Tak pokud mi tajíš, že máš HIV, tak to jsem rád, že už to vím." poví Denis a já se na něho zašklebím.

,,To si měl, ale zjistit za déle." odvětím a protočím očima.

,,Dobře, budu dělat, že o ničem nevím." řekne a poté mi dá polibek do vlasů a přitiskne si mě k sobě.

Pravda je taková, že přes to všechno jsem nemohla být šťastnější. Přece jen mám sice rakovinu, ale nevzdávám se a bojuju. Můj milostný život jenom kvete a já se cítím po delší době zase šťastná a plná života - v rámci možností tedy. I přesto, že mi doktoři nedávají naději a mně údajně zbývá pár roků života nechci nad tím přemýšlet, ale užívat si života. Ale až teď si uvědomuju, že užívat jsem si měla už dřív než jsem zjistila, že mám rakovinu. Přece jen, na to už bývá trochu pozdě, a kdybych mohla vrátit čas pravděpodobně bych si minulost víc užila a snažila se víc prožít, abych to teď nemusela dohánět. A proto, až se mě někdo zeptá, jak tohle všechno zvládám odpovím pouze to, že se člověk musí naučit užívat si a nebát se. Splnit si sen a dělat věci, který si přeje ať jsou sebevíc divné. Žijeme pouze jednou, přece celý svůj život neobětujeme tím, že se budeme učit, utápět se v depresích a přemýšlet nad tím "co by bylo kdyby" žijme přítomností ne minulostí či budoucností. 

/Menší odstavec na zamyšlení.. :)))/

,,Amie?" zatřese se mnou Denis a já zatřepu hlavou a podívám se do jeho hnědých očí.

,,Jsi v pohodě?" optá se vyděšeně a já pouze přikývnu a levou rukou si prohrábnu vlasy, které mi padaly do očí.

,,Jo jsem." povím, abych ho uklidnila víc.

,,Nevypadalo to tak." řekne a já protočím očima nad jeho starostí.

,,Je mi fajn Deny, jen jsem se zamyslela." povím a on souhlasně zakývá hlavou.

,,Dobře, půjdeme se tedy projít?" zeptá se.

,,Jo můžeme." odpovím a usměju se na něho.

-

,,Kam mě to vedeš?" zeptám se, když už 20 minut v kuse jdeme po zalidněném chodníku a já se snažila identifikovat směr cesty.

,,To bude překvapení." odpoví Denis a rukou v ruce pokračujeme dál. 

Bylo to příjemné jenom já a on ruku v ruce procházejíc večerní Londýn. Po pár minutách další chůze jsem konečně spatřila cíl naší cesty. A v obličeji jsem neskrývala úžas.

,,Takže tohle je tvoje překvapení?" zeptám se, když stojíme pod Londýnským okem. 

,,No pouze jedna část." poví a kývne na jednoho ze zaměstnanců, který nám uvolní cestu a my, tak mohli do Londýnského oka, co bylo ještě lepší, že jsme ho měli pouze pro sebe.

,,Sice žiju v Londýně už 3 roky, ale zatím se mi nikdy nepoštěstilo jít na Londýnský oko." řeknu s úsměvem na rtech a sleduji večerní Londýn. 

Denis obtočí svoje ruce kolem mého pasu a přitiskne si mě k sobě a já si svojí hlavu položím na jeho hruď. 

,,Je to nádherný." promluvím po chvilce ticha.

,,Ty jsi nádherná." poví Denis a já se na něho podívám.

,,Chtěl bych se tě na něco zeptat." dodá a já se k němu otočím čelem.

,,Od té doby, co jsme spolu jsem konečně šťastný a důvodem jsi ty. Ty mě děláš šťastným a jsem si jist, že žádná jiná by tohle nikdy nedokázala, že se žádnou jinou bych nikdy necítil to co s tebou. Když si mě opustila cítil jsem se hrozně. Jako, kdyby odešel kus mě, což zní šíleně vždyť jsem měl ani né 2 měsíce na to, abych tě poznal. Ale stačilo mi to a já se do tebe zamiloval. Zkurveně moc tě miluju a i přesto, že to nebyla láska na první pohled, ale něčím si mě tehdy ve Starbucks zaujala možná tím tetováním, protože miluju tvoje tetování, umějí upoutat vždycky mojí pozornost. Nemůžu se jich nabažit. Chci vědět co znamenají a jaká bolest se za nimi skrývá. Jsi jako moje droga - moje osobní dávka, kterou už nechci nikdy nechat odejít." dopoví a mně se oči začnou okamžitě zaplňovat slzy.

,,A proto se tě chci zeptat na jednu šílenou otázku."

,,Vezmeš si mě Amie Black?" poví a mě vynechá srdce úder.