,,Nesnáším tě. Fakt tě nesnáším." řeknu směrem k Maye, která se na mě celou dobu usmívá jako sluníčko.

,,Jasně, jasně. Hrozně ti věřím kočko." odvětí a já protočím očima.

-

15.8.2014

Bílé dveře se prudce otevřou a v nich stojí on. Oblečen tak jako obvykle. Černé boty, černé jeansy, černé triko a černá kožená bunda. Hnědé husté vlasy padající mu do ještě tmavších hnědých očí. Ostře řezaná tvář, dva plné růžové polštářky který jsem měla chuť políbit, malý nos ve kterém byl ten známý stříbrný kroužek a pak jeho husté obočí. Byl to zkrátka on. Ten do kterého jsem se i přes všechen odpor zamilovala a pomalu, ale jistě do toho celá spadla.

Denis vešel do pokoje a tiše za sebou zavřel bílé dveře a opřel se o ně a usmál se na mě tím známým klukovským úsměvem, kterým i mě nutil usmát se. Jenže teď to tak nebylo. Teď bylo něco jinak a i přesto, že bych se nejradši rozeběhla do jeho náruče a políbila bych ho jsem nemohla. Moje nohy mi to nechtěli dovolit a já stála jako zdřevěnělá u kraje postele a sledovala jeho mohutnou postavu, která se ležérně opírala o už zmiňované bílé dveře.

,,Nezavolala si."promluví po delším tichu, když zřejmě usoudil, že já se ke slovům zrovna dvakrát nemám.

,,Neměla jsem čas." odbydu ho a v duchu si dám facku.

,,2 týdny?" zeptá se a v jeho hlase jde slyšet ironie. Neodpověděla jsem mu, jen jsem na něho stále hleděla.

,,2 týdny jsi neměla čas mi zavolat? Poslat smsku? Anebo mi nějak odpovědět?" dodá.

,,Ne neměla." odpovím.

,,Měl jsem o tebe strach." řekne a odrazí se ode dveří a přejde až ke mně.

,,Děje se něco?" poví po chvilce a jeho konečky prstů se dotknou mojí tváře.

,,Proč si mi neřekl, že si chodil s Mayou?" vyřknu tu otázku, co už mi 2 týdny ležela v hlavě. Denis sebou škubne při vyslovení jejího jména a jeho úsměv mu zmizí z tváře.

,,Jak to víš?" zeptá se překvapeně.

,,No tak to víš jsme kamarádky a navíc jsme spolu pracovaly. Takže kamarádky se většinou svěřují." odpovím a založím si ruce na prsou.

,,Myslím, že ona je teď poslední o kom by jsme se měli bavit." řekne a já se na něho lehce zamračím.

,,Vážně? No tak tím pádem je náš rozhovor u konce a ty můžeš jít." povím a on se na mě zaraženě podívá.

,,Co se děje?" zašeptá zraněně.

,,Nic, co by se mělo dít?" odpovím s otázkou v hlase.

,,Tak já nevím chováš se divně. Chceš, abych odešel. 2 týdny si nebyla schopná se mi ozvat. A ještě mi nechceš říct co se děje, když vidím, že s tebou evidentně něco je." řekne pevným hlasem a chytne mě za ruce, ale já se okamžitě odtáhnu a ustoupím pár kroků dozadu.

,,Aha, takže teď na tebe nesmím ani šáhnout. Proč?!" zvýší nepatrně hlas a já sebou cuknu.

,,Měl by si jít." promluvím po chvilce a on se na mě zamračí.

,,Ani mě nehne, odejdu, až mi vysvětlíš co se děje!" řekne a založí si ruce na prsou.

,,Musíme to ukončit." vydechnu a sleduju jeho překvapený pohled.

,,Cože?" poví nechápavě.

,,Nemůžeme spolu dál být." odpovím a sleduju jeho zraněný výraz.

,,Ty-"

,,Ty se se mnou rozcházíš?" vykoktá a já přesměruji svůj pohled na svoje špičky.

,,Tak mluv!" vykřikne a zatřese se mnou.

,,Ano, rozcházím se s tebou." řeknu pevným hlasem a podívám se mu do jeho očí.

,,Ale proč?" zeptá se.

,,Odjíždím." odpovím.

,,Ty odjíždíš? A kdy si mi to chtěla říct?" zvýší znovu hlas.

,,Ty si mi taky neřekl, že si chodil s Mayou, tak co já bych ti říkala, že odjíždím." povím a ušklíbnu se na něho.

,,Děláš si prdel?! Ale to, že jsem chodil s Mayou je úplně jiná situace!" zakřičí a vjede si rukama do vlasů.

,,Jestli na mě chceš řvát, tak se seber a vypadni!" zvýším hlas.

,,Proč odjíždíš." zašeptá, už klidným hlasem.

,,Protože musím, nikdy jsem neřekla, že se sem stěhuju. Jela jsem sem jenom na prázdniny. Můj domov je v Anglii." odpovím.

,,Nemůžeš odjet." zamumlá a spadne na kolena.

,,Proč bych nemohla?" zeptám se.

,,Protože tě doprdele miluju!" zvýší znovu hlas a ruce si dá před obličej.

,,Copak to nechápeš?" dodá a poté vzlykne.

Měla jsem silné nutkání k němu dojít a obejmout ho. Utišit ho a poté ho políbit, ale nemohla jsem a hlavně jsem nechtěla, nesměla jsem chtít. Odtrhla jsem od něho pohled a podívala se na kufr v rohu místnosti.

,,Jenže já tě nemiluju, nikdy jsem tě nemilovala Denisi." zalžu a vydechnu všechen přebytečný vzduch.

,,Cože?" podívá se na mě svýma hnědýma ubrečenýma očima.

,,Nemiluju tě, odjíždím pryč, tak to nedělej ještě horší než je to teď a běž." odpovím a rychle zamrkám, abych zahnala slzy.

Svůj pohled přesměruju na svůj prstýnek na levém prsteníčku a začnu ho pomalu sundavat, Denis stojí už u mě a sleduje moje pohyby.

,,Podívej se na mě." zašeptá, ale já se stále snažím s vyklepanýma rukama sundat onen prstýnek.

,,Podívej se na mě Amie." řekne nahlas a já pomalu zvednu svůj pohled na něho.

,,Koukni se mi do očí." dodá, ale já se stále dívám na tetování, co mu vykukovala zpod trička.

,,Prosím podívej se mi do očí." zašeptá zlomeně a já se podívám do jeho ubrečených očí.

,,A teď mi to řekni a koukej mi přitom stále do očí." poví a já se zhluboka nadechnu a vydechnu.

,,Nemiluji tě." zamumlám a nespouštím pohled z jeho tmavých očí.

,,Je konec." zašeptám potichu.

,,Nahlas! Zakřič to!" zvýší hlas a jeho oči se vpíjí do těch mých.

,,Je konec." řeknu a začnu mrkat, abych zahnala slzy.

,,Nemiluji tě Denisi, tak se seber a běž pryč a zapomeň na mě." povím a jedna neposlušná slza mi sklouzne po tváři.

Denis jí pohotově zachytí a utře jí a poté moje tváře chytne do svých dlaní a donutí mě se mu znovu dívat do jeho čokoládových očí.

,,Nevěřím ti, nevěřím ti ani jedno zasraný slovo, co jsi právě řekla. Nevím proč chceš, abych odešel, ale vyhovím ti. Odcházím." zašeptá a poté svoje suché rty přiloží na ty mé. Na pouhou malou chvilku, kterou jsem pomalu ani nezachytila.

,,Sbohem Amie." poví a odejde z mého pokoje, ale nikdy neodejde z mého srdce.