
Kapitola dvacátá osmá.
Pokud mám zemřít, tak ať zemřu hned. Bude zbytečné, abych si přidávala pár měsíců života, který jsou tak či tak už ztracený.
-
o mě konečně pustili z nemocnice a já musela slíbit, že budu pravidelně docházet na chemoterapie i přesto, že to nemá už smysl, když stejně umírám jsem si uvědomila jedno a to, že ten krátký život, který ještě mám nechci strávit s tím, že se budu litovat a přát, aby se to nestalo. Nepomůže mi to a nikdo nahoře se nesmiluje a já nebudu zdravá. Chci si užít svůj život do poslední minuty. Nechci se vzdát hned na začátku a začnu bojovat dokud nepadnu. Nejspíš mě i motivovalo to, že se za ten týden u mé postele vystřídalo nespočet osob, který brečeli a vzpomínali na to jaká jsem byla a vůbec je nezajímalo, že jsem ještě neumřela a stále jsem mezi nimi. Kromě toho, že se v nemocnici objevila Sarah, tak mě více překvapilo moji rodiče se kterými nemám zrovna dobrý vztah. Řekli mi, že postarají o to, abych měla tu nejlepší péči a je jim jedno kolik to bude stát nebo jak daleko to bude. Nevím co je naštvalo víc jestli to, že nechci, aby za mě utrácely peníze nebo to, že jsem jejich pomoc odmítla a vyhnala je se slovy, že si chci poslední kus života užít podle sebe a nestrávit to na smrtelné posteli a čekat. Nebyli šťastný, ale s tím jsem počítala v mé přítomnosti nikdy nebyli šťastný. Zkrátka a jistě je čas si užít svůj život do poslední chvíle!
,,Nazdar budoucí pleško." poví Ben a já se na něho usměju, když zapínám poslední kufr v mém nemocničním pokoji.
,,Bene!" okřikne ho okamžitě Lena.
,,To je v pohodě, on je jediný člověk, co mě nelituje a to je něco co teď doopravdy potřebuju." odpovím a usměju se na ní.
,,Včera jsem byl u tebe v pokoji a viděl jsem tu tvojí nejnovější PS4, tak mě napadlo jestli by jsi mi jí nechtěla nechat, když už tu dlouho nebudeš a neužiješ si jí tolik jako já." poví a zaculí se na mě.
,,Benjamine!" zvýší hlas Lena.
,,Co je?! Neříkej, že jí jako mrtvá využije." poví a ona mu okamžitě vlepí pohlavek.
,,Ještě jsem živá a dokud to tak bude PS4 je moje." odpovím a on kývne.
,,No vždyť jo, ale až nebudeš, tak si jí nechám ok?" zeptá se a já si povzdechnu a pokrčím rameny.
,,Normálně mě napadlo." začne Ben, když jdeme směrem k jeho autu.
,,Že až nebudeš mít vlasy můžeš si nabarvit hlavu na zeleno." dodá a já na něho překvapivě zvednu jedno obočí.
,,Jak jako na zeleno?" zeptá se Lena a obě ho sledujeme.
,,No když bude mít zelenou hlavu a vezme si něco oranžový bude z ní mrkev." řekne a začne se smát.
,,Děláš si prdel?! S tímhle tím já chodím?! Není vtipný dělat si prdel z rakoviny debile." zakřičí na něho a on se okamžitě přestane smát.
,,Promiň." zamumlá.
,,Mně se neomlouvej, omluv se Amie!" řekne naštvaně a já mávnu rukou.
,,To je v pohodě Bene." odpovím.
,,Něco mě napadlo." promluvím, když jedeme domů.
,,A co?" zeptá se Lena a otočí se na mě z místa spolujezdce.
,,Chtěla bych skočit padákem." povím a Lena na mě okamžitě vykulí oči a Ben se rozesměje.
,,Taky bych chtěl!" řekne Ben a já se usměje.
,,Můžeš, skočíme spolu." povím a Benovi zmizí úsměv z tváře a jde poznat, že o tom přemýšlí.
,,Proč ne." odpoví a pokrčí přitom rameny.
,,A kdy?" dodá.
,,Klidně teď, na internetu jsem si našla, že kousek odtud se to nachází mohli by jsme tam jet." povím.
,,Vy jste se zbláznili ne?" vykřikne Helen a zamračí se na nás.
,,Proč?" odpovím s otázkou v hlase.
,,Je to šílený." řekne a já protočím očima.
,,A přesně to teď potřebuju, cěco šílenýho a adrenalinovýho." povím a ona zakroutí nevěřícně hlavou.
,,Dobře, takže jdeme skočit padákem." řekne Ben a prudce zatočí doprava.
-
,,Já myslím, že by bylo lepší, kdyby sis skočila sama." poví Ben, když se vrtulníkem vznášíme 2000 metrů nad zemí.
,,Z toho se už nevykroutíš Bene, nemáš jak odejít." řekne a on vyděšeně polkne.
,,Amie." zaskučí a urovná si svojí výzbroj.
,,Neboj to dáme." řeknu a s úsměvem na rtech mu stisknu ruku.
,,Připraveni?" zeptají se nás naši instruktoři. Ben začne rychle kroutit nesouhlasně hlavou.
,,Samozřejmě, že jsme povím." a zpražím Bena pohledem.
,,Uklidni se, nic to není." povím a on zavře oči.
,,3."
,,2."
,,1."
,,Teď!" zakřičí instruktoři a vyskočí s námi z helikoptéry. Ben začne okamžitě křičet a já se pouze usmívám.
Po pár minutách otevřou padák a my se volně vznášíme ve vzduchu.
,,Wohoo!" zakřičí Ben a já se na něho podívám.
,,Já lítám!" dodá a já se zasměju.
,,My lítáme!" odpovím a za nedlouho se ocitneme na tvrdé zemi.
,,To bylo skvělý!" zaječí Ben, když nás instruktoři odepnou.
,,Jste fakt blázni." promluví Lena, která celou dobu stále u našeho auta a natáčela nás.
,,Jaký to bylo?" zeptá se, když k ní dojdu.
,,Úžasný." odpovím a plácnu si s Benem.
,,Říkejte mi král nebe." poví Ben a prohrábne si vlasy.
,,Spíš král posera." řeknu a zašklebím se na něho.
,,Ticho." zabručí Ben s úsměvem na tváři.
,,Kam teď?" zeptá se Helen.
,,Asi domu ne?" odpovím a všichni kývnou na souhlas.
-
Ležím v posteli a v ruce držím ovladač od PS4, když ke mně vtrhne Ben pouze v trenkách.
,,Nechceš se tak náhodou obléct?" zeptám se, když ho přejedu pohledem.
,,Můžu si s tebou zahrát?" odpoví a já na něho zvednu překvapivě obočí.
,,Cože? Nemáš být náhodou s Lenou?" zeptám se a on zakývá hlavou.
,,Nemám chuť na sex, radši bych si zahrál PS4 a musel jsem jí utéct." poví a já protočím očima a podám mu druhý ovladač.
,,Co si zahrajem pleško?" zeptá se a svalí se vedle mě do postele.
,,Třeba NHL buřtíku." odpovím a píchnu ho do břicha.
,,Nejsem tlustej, to je optický klam." poví a já se ušklíbnu.
,,Určitě, jo a opovaž se tu usnout. Jestli by nás takhle našla Helen tebe by pravděpodobně zabila a mě by vyhodila z domu a já potřebuju někde bydlet." řeknu a on si odfrkne.
,,No jo furt." mávne rukou a já zapnu NHL.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro