Do půlnoci jsme se sestrou seděly v obýváku a probíraly snad všechno a všechny. Postupně mi docházelo, jak mi tenhle člen rodiny neskutečně chyběl. Usmála jsem se nad fotkou, kde byla ona a její manžel, která vysela nad krbem. Hned po ní byly malý rámečky a v nich též fotky. Zvedla jsem se z pohovky a přešla k nim. Očima jsem přejížděla všechny fotky a usmívala se nad tím na kolika jsem byla já.

,,Tak mi řekni proč jsi vlastně přijela." poví moje sestra a ve své ruce svírá skleničku červeného vína.

,,Dostala jsem tu práci v jedné firmě. Měla bych dělat tlumočnici." odpovím a usměju se.

,,Vážně? To je skvělý! A kdy máš mít pohovor?" zeptá se a víc se usadí na bílé kožené pohovce.

,,Přesně za 8 hodin." odpovím a povzdechnu si.

,,Tak to by jsme měly jít už spát. Stejně zítra musím do práce a odcházím dřív než ty a Maxim též. Pokud budeš chtít auto na věšáku jsou nějaký klíče a garáž jsi už viděla." řekne rychle a skleničky s dopitým vínem a láhví odnese do prostorné kuchyně.

,,Dobře děkuju a budeš chtít s něčím pomoct?" zeptám se a následuju jí do kuchyně.

,,Ne to je dobrý Amie. Musíš se dobře vyspat, ať si na zítřejší pohovor čilá!" řekne nadšeně a usměje se.

,,Fajn, tak já si půjdu lehnout. Dobrou." odpovím a lehce jí obejmu.

,,Dobrou Ami." řekne a já se poté odeberu do své ložnice pro hosty, která se nacházela v prvním patře.

Přešla jsem ke svému telefonu, který byl položený na nočním stolku a který taky zběsile svítil pod příchodem zprávy. Palcem jsem přejela přes displej a okamžitě se mi objevila zpráva od mé spolubydlící.

Lena: Žiješ?

Lena: ťuk, ťuk.

Lena: Kdo tam?

Lena: No ty ne.

Lena: Vím moc dobře, že to letadlo s tebou nespadlo. Na internetu nic nepíšou, takže koukej odepsat!

Lena: Amieee!!!!

Lena: Začnu ti říkat Ameriko jestli neodepíšeš!

Lena: Dobře máš to mít Ameriko.

Musela jsem se zasmát nad tím jakou má o mně starost.

Já: Neboj jsem živá, takže zruš všechny párty. Jenom jsem si až do teď povídala se Sarah. První dojem z Ukrajiny? Vypadá to jako hezčí Londýn a to bez prdele. A taky chci vidět Černobyl. Mám tě ráda o víkendu si zavoláme teď jdu spát. A dodatek nebudeš mi říkat Ameriko jinak ti začnu říkat Helly! Pá <3

Stisknu tlačítko odeslat a telefon vrátím zpátky na noční stolek. Z kufru, který jsem stále nestihla vybalit jsem si vzala věci na spaní a odešla si dát rychlou sprchu, abych měla co nejvíc času na spaní.

Ráno:

Nebyla bych to samozřejmě já, kdybych nevstala později než jsem měla v plánu a teď nelítala po celým domě jako největší kráva. Na sobě jsem měla černou sukni a bílou košili. Popadla jsem klíčky z věšáku a na podpatkách jsem běžela do garáže. Na kličkách jsem stiskla tlačítko k tomu, aby se mi auto samo otevřelo a zároveň na sebe upozornilo a já, tak mohla vědět kam si sednout. Auto, který zablikalo byla AUDI R8 a já měla co dělat, abych se při ní neroztekla. V rychlostním čase jsem auto nastartovala a vyjela z garáže a následně z pozemku na silnici.

Miluju člověka, který vymyslel GPS bez něho bych byla v tomhle městě naprosto ztracená a musela zastavovat, každých 5 minut, abych se ptala někoho na cestu.

3 minuty před 8 jsem už parkovala v podzemní garáži oné firmy. Zamknula jsem auto a běžela jsem k výtahům, kde jsem rázem stiskla první poschodí.

,,Dobrý den, můžu vám pomoct?" zeptá se černovláska za recepcí s naučeným úsměvem.

,,Měla bych tu mít domluvený pohovor na pozici tlumočnice." odpovím zadýchaným hlasem.

,,Aha, tak to jste vy." řekne černovláska a já nakrčím nechápavě jedno obočí.

,,Zapomněla jsem vám zavolat, tu práci už dostal někdo před vámi." poví a já na ní vykulím svoje hnědé oči.

,,Cože?" vykřiknu poměrně nahlas.

,,Tu práci dostal už někdo jiný." zopakuje a já se na ní zamračím.

,,Navíc s vaším vzhledem by jste tu práci stejně nedostala." dodá a já stisknu ruce v pěst.

,,Takže o tohle jde. Viděla jsi, že mám tetování, takže proto mě nepustíš na ten pohovor?" zeptám se naštvaným hlasem.

,,Tamhle jde právě šéf klidně se ho zeptej. Pokud si myslíš, že ti bráním v pohovoru." odpoví a já se k ní otočím zády a vydám se ke staršímu chlapovi oděným v obleku a kravatě.

,,Dobrý den jmenuji se Amie Black a měla bych tu mít s vámi pohovor." odříkám a on mě sjede pohledem.

,,Ano to jste měla. Recepční vám neřekla, ale že tu práci dostal někdo jiný?" odpoví a já zakývám záporně hlavou. Věděla jsem o tom, že lžu, ale pokud tu práci nedostanu nic jinýho mi nezbývá.

,,Vždyť jsme si volali! Říkal jste, že mám předpoklady stát se vaší novou tlumočnicí!" povím zaraženě.

,,To sice ano, ale po té se ozvala další a ta měla lepší výsledky než vy. Omlouvám se." řekne a já se k němu otočím zády a vydám se do podzemní garáže.

O několik hodin později.

Seděla jsem v místní pobočce Starbucks a upíjela ze svýho kafe. Přemýšlela jsem nad tím, co asi teď budu dělat, když mi moje pozice tlumočnice nevyšla. Byla jsem smutná a naštvaná zároveň. Mohli mi aspoň zavolat a já bych si v tu chvíli našla něco jiného. Znovu si povzdechnu a napiju se kafe. Rozhlížela jsem se po obchodě a mojí pozornost hned upoutala velká cedule s tím, že hledají brigádníka na tuhle prodejnu. Na chvíli jsem se usmála, ale poté mi úsměv zmizel z tváře. Nemůžu přece pracovat ve Starbucks ozve se mi hlas okamžitě v hlavě, ale pokud si nenajdu něco jiného moji rodiče budou zuřit i přesto, že jsem už dospělá a o svém životě si rozhoduju sama. Povzdechnu si a vstanu ze stříbrné židle a dojdu k pokladně.

,,Přejete si?" poví dívka v mém věku s tmavými vlasy a modrýma očima a piercingem v nosu.

,,Ta cedule. Pořád to platí?" zeptám se a nervózně se usměju.

,,Samozřejmě máš zájem?" poví a přejde tak na tykání.

,,Měla bych." odpovím.

,,Dobře, zavedu tě za šéfkou." řekne a já jí následuju do zadní místnosti.

,,Měla by zájem o brigádu." poví hned ta dívka směrem k zrzavé starší ženě a ta se na mě okamžitě podívá.

,,Jmenuju se Irina Michalovič a jsem šéfová téhle pobočky." řekne mile a natáhne ke mně svojí ruku.

,,Amie Black." odpovím a potřesu si s ní rukou.

,,Takže by jsi měla zájem o brigádu?" zeptá se hned a já kývnu na souhlas.

,,Dobře, kdy můžeš nastoupit?" řekne.

,,Klidně hned." odpovím a usměju se.

,,Líbí se mi tvoje pracovní nasazení. Řekni Maye, ať ti dá zástěru a vyzkouší si tě." poví.

,,Dobře děkuji." odpovím a vydám se najít onou " Mayu."

,,Tak co?" zeptá se tmavovláska a usměje se na mě.

,,Tu práci mám. Jen musím najít nějakou Mayu, aby mi dala zástěru." odpovím a usměju se na ní.

,,Tak už jí nehledej, protože si jí už našla. Já se jmenuju Maya." řekne a též se na mě usměje a natáhne ke mně svojí ruku.

,,Amie." odpovím a přijmu její nabízenou ruku.

,,Dobře, takže já ti dám zástěru a poté tě zaškolím." řekne a sáhne do nejvyšší poličky a vytáhne z ní zelenou zástěru se znakem Starbucks.

O hodinu později.

Zaškolení trvalo asi půl hodinu během toho jsem zjistila, že Maya je vážně v pohodě holka. Další uběhlou půl hodinu jsem stála už za pultem a přijímala objednávky na kafe. Stála jsem otočená k pultu a dělala si tajně svoje kafe. Podle Mayi to prý absolutně nevadí pokud tedy nemáme dlouhé fronty.

,,Hej holka, jedno perníkový latte." křikne na mě rychle někdo se silným přízvukem a já mám, co dělat, abych si onu větu stačila přeložit. Nepovedlo se mi to a já s nakrčeným obočí a nechápavým výrazem na tváři jsem se na dotyčného otočila.

,,Řekněte mi to prosím ještě jednou a nejsem žádný hej ani počkej." povím a zarazím se, když spatřím hnědovlasýho kluka s hnědýma očima a pobaveným úsměvem na tváři.