„Lily! Zastav se, prosím!" volal James na rudovlasou dívku, která si to umanutě šlapala do schodů neznámo kam.

James si nebyl jistý, co rudovlásku popudilo víc. Jestli to že jí o tom, co se stalo mezi Rachel a Srabusem na Astronomické věži neřekli, nebo to že to Srabus nepřišel říct rovnou jí. James osobně doufal, že se zlobí kvůli prvnímu důvodu. I když by samozřejmě bylo nejlepší, kdyby se nezlobila vůbec.

„Nemusíš za mnou chodit!" křikla nazpátek.

A on v jejím hlase znovu zaslechl bolest. Takže nejspíš to je ta druhá možnost. Potichu zaklel.

„Fajn. Tak já teda jdu do společenky." Dělal, že jde dolů.

„Jamesi?" zavolala za ním tenkým hláskem – hádal, že se za ním úzkostně kouká.

„Ano, Lily?" zeptal se, jakoby už ztratil zájem o to jí nadbíhat.

„Počkej, prosím."

James tušil, že tahle metoda zabere. Jindy by si připadal jako král manipulátorů, ale teď byl prostě jen rád, že se s ním rozhodla bavit. Od té doby, co se jí svěřil, že ji miluje, se spolu viděli jen párkrát a ani jednou neměli příležitost si pořádně promluvit.

Sednul si tedy do okenního výklenku, který byl v mezipatře tohoto schodiště do neznáma, a čekal na Lily, až k němu sestoupí a sedne si vedle něj.

„Jsi v pořádku?" zeptal se, když tak učinila.

„Měla bych být." Usmála se smutně a přišoupla se blíž k němu. Kdyby se k ní jen malinko naklonil, mohl by ji políbit.

Neudělal to. „Já se ale ptal, jestli jsi doopravdy v pořádku."

„Nejsem." Koukala se na něj, jako by žádala o odpuštění za to, že není. V jejích zelenkavých očích se mísil smutek s vinou.

„Proč?" řekl jednoduše.

„Je mi to líto, víš? Byli jsme si se Severusem moc blízký. A teď je to prostě pryč. Vím, že už to budou dva roky, co jsme se pohádali, ale když si na to vzpomenu, bolí to pořád stejně."

Jamesovi vyschlo v ústech. Doufal, že Lily aspoň zmíní slovo kamarád v kontextu se Snapem, ale to neudělala. „Cítíš k němu něco?" zeptal se a zadržel dech.

Lily vykulila oči a ve tváři se jí mihl výraz naprostého překvapení. „Proboha to ne. Ani teď, ani předtím. Byl něco jako můj bratr."

Pořád by byl James radši, kdyby místo bratr použila slovo kamarád. To bylo míň svazující. Ale to, s jakou upřímností to vyslovila, ho odzbrojilo. Někdy se jen tak v průběhu hovorů s ní pozastavoval nad tou skutečností, že se s ním Lily skutečně baví. Nehází po něm knihy, nekřičí na něj, ať táhne do pekel a tak. Podivil se nad tím i teď a znovu začal děkovat všem mudlovským bohům, na který si vzpomněl, že to tak je. Už by si nedokázal představit normální Bradavický večer, bez jejich tichých rozmluv u hřejivého krbu. A ten krb nebyl jediný, co ho vždycky hřálo. Její studená barva očí se při pohledu na něj změnila a začala plát tak jasně, až se bál, že ho její oči tvaru mandlí spálí na popel. Mimochodem on by proti tomu v těch chvílích rozhodně nic neměl.

„Jamesi?" zamávala mu rukou před obličejem. „Jsi v pohodě?"

„Co? Já? Jo..." vykoktal a uchechtnul se jejímu nevěřícímu výrazu. Zřejmě se jí mockrát ještě nepoštěstilo, že by ho někdy slyšela koktat. „Promiň." Omluvil se jí s malým úsměvem. „Jen jsem přemýšlel nad tím, jak moc tě miluju."

„Já..." začala vystrašeně.

„To je dobrý. Nemusíš nic říkat." Uklidnil ji.

„Jenže já bych něco chtěla říct." Polkla. „Jen nevím jak."

„Až budeš vědět, tak mi to řekneš, Lily. Já tady pro tebe budu vždycky."

Usmála se na něj a zřejmě úplně zapomněla na Snapea. „Já vím."

***

Leigh se od Nebelvírské koleje a od malinko vykolejeného Siriuse Blacka rozešla zpět po schodech do Velké síně. Ty dvě housky, co pro ni Casanova vzal, byly tvrdé a bez másla i suché. A ta brusinková marmeláda na nich prostě nechutnala tak, jak měla. Ještě před pořádnou snídaní ale chtěla zajít do umýváren, kde by ze sebe konečně smyla ten rozmazaný make-up. Jak podotkl Black, tvářenku měla i na nose, a rozhodně nechtěla, aby ji takhle ostatní viděli. Předtím, když si ji u stolů odchytil se moc lidem nekoukala do tváří, takže pochybovala, že někdo se koukal na ní. Nyní by to ale bylo jiné. Všichni jasně viděli, že odchází ve společnosti Blacka, takže teď by byla hlavní atrakcí. Což neměla zapotřebí.

Vešla do umýváren a začala si oplachovat obličej, když v tom uslyšela, jak někdo vzal za kliku a šel sem do koupelny taky. Instinktivně se rychle zavřela do jedné z kabinek a zadržovala dech. Ani nevěděla, proč to dělá. Měla stejné právo tady být, jako jakákoliv jiná holka. Jen co ale návštěvnice promluvila na svou kamarádku, bylo jí jasné, že udělala jen dobře.

„Proč mě sem sleduješ Karen?" podle hlasu poznala Kate. S tou kamarádkou se Leigh prostě spletla. Nebylo možné tak nazvat ty dvě.

„Jen jsme s tebou chtěla mluvit." Odpověděla jí vznešeně jmenovaná.

Legh byla i nadále zticha. Docela jí zajímalo, o čem může chtít Karen s Kate mluvit. Bylo o ní známé, že už od pátýho ročníku jede po Blackovi a je úplně levá na Obranu proti černé magii. Naproti tomu byla ale mistryně v lektvarech a bylinkách a taky v drbání. Opravdu. Pokud chtěl někdo o někom informace, stačilo jít za ní. Za dané informace si nechávala platit nějakou drobnou laskavostí, kterou si podle všeho může vybrat kdykoliv. Sama Leigh se za ní chtěla nejednou vydat, ale její dobrá kamarádka – ne nejlepší – jí od toho odrazovala. Ona sama prý jednou za Karen byla, když se s ní rozešel ošklivě její kluk a ona na něj chtěla vytáhnout něco hnusného z jeho minulosti. Prý to ale za to nestojí. Bylo to totiž už před rokem a Karen si od ní laskavost ještě pořád nevybrala. Není ale možné, že by na Grace zapomněla. Prý si vede sešit, kde si všechny „obchody" zaznamenává. Grace se prý každým dnem obává, že jí Karen požádá o něco strašného. A podle ní ten strach z toho, co někdy bude muset udělat, za to nestojí. A Leigh se jí rozhodla věřit. Sice Grace nevěděla, proč by ona sama měla chtít jít za Karen (neví o Jonasovi), ale stejně se ji rozhodla poslechnout.

„O čem? Nejsme žádný velký kámošky. Vyklop to." Ostrý hlas Kate ji vrátil do reality.

„O Siriusovi přece. Je to tak naše jediný společný téma. A nebuď tak nepříjemná. Zatím jsem nic neprovedla."

Leigh zatrnulo při slově zatím. Za to, že Kate něco jako chodí s Jonasem přece ona sama nemůže. A nikdy jí nic neprovedla. Leigh si připravila do ruky hůlku, protože byla připravená Kate bránit. Už alespoň trošku kvůli Jonasovi. Možná by si jí pak začal zas všímat, kdyby mu Kate pověděla, že ji zachránila.

„Pokračuj." Vyzvala Karen Kate. Leigh ji obdivovala jen za to, jak klidným hlasem to řekla.

„Viděla jsem tě před chvílí ve Velké síni."

„No a? Vidělo mě tam docela hodně lidí. Byla jsem se napít."

„Já vím." Ze způsobu, jakým ty dvě slova Karen řekla, se jí začalo dělat špatně. Cítila v břiše podivné mrazení. Jako by to, co se stane v příštích chvílích mělo být špatné. „Viděla jsem tě, jakými kukadly se koukáš na Jonase. Zároveň tě ale vídám, jakými se zas koukáš na Siriuse. A podle mě se ty pohledy dost liší."

„Co tím myslíš?" Kate zněla, jako by jí to teprve nyní začalo pořádně zajímat.

„Dala jsem ti do tvého džusu jed. Protilék mám v kapse. Pokud nebudeš mluvit pravdu, nedám ti ho. A pokud ti ho nedám, tak se ti stane něco moc zlého." Leigh vycítila, že se Karen zákeřně usmála. Byla v tu chvíli neskonale šťastná, že jí žádnou laskavost nedluží.

„Ty mrcho." Zavrčela Kate.

„Říkali mi i hůř."

„Jak jsi věděla, který džus si vezmu?"

„Informace jsou leckdy mocnější než hrubá síla. Ta tvoje hůlka je ti proti mému jedu k ničemu."

„Ale můžu tě prostě omráčit a vzít si od tebe ten lék."

„Ne, nemůžeš. Lhala jsem. Protilék mám schovaný v pokoji v Havraspáru. A být tebou, tak to už moc nenatahuju. Taky bych pro ten protilék pak nemusela stihnout dojít."

Kate se prudce nadechla. Na takovou dávku zla jistě nebyla připravená. Leigh jen ještě blesklo hlavou, jestli Karen získává všechny informace takhle. Dá někomu jed a dokud jí neřekne co chce, nedá mu lék. Ta mrcha. Jiný dostačující výraz pro to snad ani neexistoval.

„Ptej se." Rezignovala Kate, ale bylo poznat, jak je napjatá.

„Co cítíš k Jonasovi?" začala Karen s otázkami. Snad jich bude málo a budou rychlé.

„Přátelství." Odpověděla bez zaváhání Kate.

„Proč s ním chodíš?"

„Protože to tak chtěl."

„To nestačí." Sykla Karen.

„Miluje mě a já mu nechci zlomit srdce. Mám ho moc ráda."

Karen se zdála spokojená, zatímco se Leighino srdce lámalo na malé kousíčky. Přesně jak řekla Kate. Jen silou vůle potlačila vzlyky, které se jí draly z hrudi a zůstala potichu.

„Koho miluješ ty?" nemilosrdně pokračovala Karen a Leigh ji v tu chvíli začala nenávidět. Tahle koza zlomila srdce jistě už mnoha lidem, a přece se nepozastavovala nad tím, že právě láme další.

„Karen..." zazoufala Kate.

„To je poslední otázka. Klid. Jed začne účinkovat až za celých pět minut." Prohlašovala uklidňujícím hlasem.

„Siriuse." Vydechla nakonec.

„No vidíš. Přece jsme se nakonec k němu dobrali. Jdu pro protilék. Zůstaň tady." Přikázala a opustila umývárnu.

***

Kate se sesunula k zemi u jednoho z umyvadel. Bylo jí do pláče. Jak mohl mít někdo jako Karen takovou moc? To, že ji Jonas miluje si vymyslela – sám jí řekl, že ne. Ale vysvětlovat té čubce, jakou dohodu uzavřeli, by bylo mnohem horší. I tak jí toho řekla moc. To, že miluje Siriuse... Ani si nepamatovala, kdy si to konečně připustila. Ale byla to pravda. Smutný bylo, že to všichni ostatní věděli mnohem dřív než ona sama.

Najednou slyšela, jak se otevírají dveře. Otočila hlavu k východu z umývárek – myslela, že se Karen vrátila – ale nikdo tam nebyl. Místo toho se před ní objevila Leigh Cortezová. Její sněhové vlasy byly známé po celé škole, protože nikdo jiný takové neměl. Nikdo jiný ani nebyl tak obyčejný a zároveň tak krásný jako tahle dívenka z pátého ročníku. Všichni kluci si o ní šeptali, jak je půvabná a křehká. Kate si to o té křehkosti přestala myslet právě ve chvíli, kdy k ní natáhla pevnou pomocnou ruku.

Jistě musela být schovaná v jedné z kabinek, blesklo jí hlavou.

S ochotou ruku přijala. Vstala a utřela si rukou oči, načež zjistila, že je nemá mokré. Neplakala. To se ale nedalo říct o Leigh.

„Díky." Poděkovala za tu ruku. „Leigh, jsi v pořádku?"

Popotáhla a koukla se na ní spod svých řas. Pohled měla pevný stejně jako ruku. „Jsem."

„Fakt? Pláčeš." Zapochybovala.

„Jo, jenom... Jonas tě opravdu miluje?"

Tak proto pláče? Má Jonase ráda? Měla by ji nakrmit stejnou lží jako Karen, ale nedokázala se k tomu přimět.

„Ne. Ale je moc důležitý, aby si to Karen myslela." Vyhrkla v okamžiku.

„Nemiluje tě?" zopakovala Leigh udiveně.

„Ne, ale jak jsem řekla, nikdo se to" chtěla říct nesmí dozvědět, ale Leigh jí skočila do řeči.

„A proč spolu teda jste? Ty miluješ Siriuse Blacka a Jonas..." zlomil se jí hlas.

„Jonas tebe?" doplnila se zvednutým obočím Kate.

„Já nevím." Rozhodila nerozhodně rukama. „Rozešel se se mnou skoro před měsícem a já nevím proč."

Kate se na ní zadívala očima plnýma smutku. Došlo jí, proč Jonas Leigh opustil. Tohle ona udělala Siriusovi – i když ten o tom, že ho opustila, ještě asi neví.

Chtěla se jí začít omlouvat a říkat jí, jak je jí to líto, ale nějak se k tomu nemohla dokopat. Kdyby jí začalo být líto téhle malé milující osůbky, začala by pak litovat toho, jak se rozhodla. Naštěstí jejich oboustranné mlčení přerušilo lomcování klikou. S Leigh se na sebe podívali a ona na ní kývla hlavou, že bude mlčet, a pak bleskově vběhla do nejbližší kabinky.

„Tak už se to nese." Zavrkala posměšně blondýna Karen.

Kate ani nepoděkovala a se vztyčenou hlavou si od ní převzala malou lahvičku a lokem ji vyzunkla. Už jí začínalo tepat v hlavě a zdálo se jí, že se jí žaludek obrací naruby, takže neřešila, že by to mohl být klidně jen další jed.

Nicméně nebyl. Bolesti ustoupily dřív, než hodila prázdnou lahvičku Karen k nohám. Byla ze skla, takže se roztříštila na padrť. Ta královna informací a všech mrch na světě vyjekla a uskočila metr dozadu, čímž Kate otevřela cestu z umývárek.

„Ty děvko." Zakřičela za ní Karen, když už byla skoro u dveří. Nechtěla se zastavovat, protože už chtěla být dál od smutných očí Leigh a od zlobných pohledů Karen, ale zastavila jí hned Karenina další věta. „Copak nevidíš, jak moc Siriusovi ubližuješ?" Kate strnula uprostřed pohybu. „To nevidíš, jaké zamilované pohledy na tebe hází? Já kdybych měla jeho lásku, tak bych mu takhle nelámala srdce. Tebe to snad i těší!"

Její slova jí vyrazila dech. Chtělo se na ní vykřičet pravdu o tom, proč to dělá. Chtělo se jí křičet jen tak a ze všeho nejvíc teď chtěla zrušit tu pitomou dohodu, která každému jen ubližovala.

Zadusila ten křik v sobě a znovu se rozešla. A nehodlala se zastavit. Ona ubližuje, protože chce své přátele chránit. Karen proto, že ji to baví. V tom se lišily.

Docela jsem se překonala, bych řekla. Je to delší ze dvou důvodů. Ten první je, že jsem se vám tím zas chtěla omluvit za to, že už dlouho nebyly nové kapitoly. Tem druhý důvod je ten, že už se to všechno doopravdy blíží ke konci a já to chci mít na co nejmenší počet kapitol. Řekla bych, že teď budou už všechny takové.

Lucy