Rachel se na pokoj Pobertů těšila asi stejně, jako se těšila na příští úplněk. Nechtěla se koukat jak Kate flirtuje se Siriusem a on s ní. Nechtěla pozorovat Lily, která se bude usmívat na Jamese a on na ní. A už vůbec se nechtěla vidět s Remusem, se kterým jí asi čeká rozhovor o tom, co se na párty mezi nimi stalo. Nemůže mu říct, že ta pusa byla omylem, protože to nebyla pusa – docela hodně se líbali, takže to by jí neprošlo a na alkohol se jí to svádět nechtělo, protože neměla víc než dvě skleničky whiskey a trochu džusu, takže se ještě jakž takž kontrolovala. Zatím prostě vůbec nevěděla, co mu poví.

„Kdo se těší?“ zeptala se Lily, když začali po schodech stoupat do klučičích ubytoven.

„Já ne.“ Odpověděly sborově Kate a Rachel.

„Já už vlastně asi taky ne.“ Polkla Lily.

„Nechápu proč. James tě má rád.“ Podotkla pichlavě Rachel.

„Remus tebe taky.“ Oplatila jí stejnou mincí rudovláska.

„Holky a musíme tam? Právě jsme se shodli, že se nám tam nechce, takže co kdybychom z toho vycouvaly?“ zeptala se Kate a Rachel jí chtěla přizvukovat, jenže než stihla něco říct, Lily zaklepala.

Otevřel jim James. Rachel viděla, že Lily se viditelně uvolnila, když spatřila jak se na ní usmívá. Ona i Kate byly nicméně pořád jak na trní.

„Máte vstupenky?“ ptal se legračně hlubokým hlasem.

„Jamesi neblbni a pusť je sem!“ zakřičel někdo z pokoje. Rachel typovala na Siriuse.

„Tak pojďte no.“ Odfrknul si James, ale hned se zase začal usmívat.

Rachel kolem něj prošla a nestíhala se divit. V jedné půlce pokoje byl svinčík jako v chlévě a v té druhé bylo naprosto uklizeno. Jako kdyby někdo pořádal poloviční vánoční úklid.

„Ehm, co to?“ ptala se se zdviženým obočím Kate, když stanula před černým kufrem, který zřejmě musela přeskočit, aby se dostala na čistou půlku ložnice.

„Té špinavé části si nevšímej. Pro vás jsme vyklidili tuhle.“ Ušklíbl se na Kate Sirius, který vyskočil ze své postele a podal Kate ruku, aby mohla kufr překročit.

Rachel se začala malinko usmívat, když viděla, že její kámošky jsou už v pohodě a taky se smějí. Úsměv jí z tváře nespadl ani tehdy, když uviděla Remuse. Četl si v jednom křesle v rohu místnosti a zřejmě nevěděl o světě. Připadalo jí strašně milé, jak se jeho obličej měnil, podle emocí, které se v knize zřejmě střídaly. Když jim Sirius ukázal, že budou sedět na kobercích na zemi opření o postele, tak se Remus zrovna tiše něčemu zasmál a Rachel popadlo nutkání mu tu knížku vzít a kouknout se, co ho rozesmálo.

Ale nebyl na to čas. Když už chtěl Remus zase obrátit stránku, tak mu ji vytrhl z ruky James a se smíchem mu ukázal na návštěvu.

Rachel se snažila tvářit neutrálně, když jeho pohled ulpěl na ní, ale když jí věnoval široký úsměv, tak se také začala nekontrolovatelně usmívat.

„No, jsme tu. Co budeme dělat?“ zeptala se Lily, ale vůbec to neznělo znuděně.

„Můžeme hrát nějaký hry.“ Řekl James, ale znělo to jako otázka.

„Jako třeba Člověče nezlob se?!“ vyhrkla Lily, které se ta představa asi nelíbila.

„Co to?“ divil se Sirius.

„Mudlovská nudná hra. Nic pro tebe.“ Odmávla ho Kate ze srandy.

„Myslel jsem třeba flašku.“ Řekl James a natáhnul se přes postel do šuplíku, ze které vytáhl láhev od máslového ležáku. „Kdo to nezná?“

„Ehm, já.“ Přiznala Rachel a když se na ní James a Sirius koukly, jako by byla mimozemšťan, tak zčervenala.

„Ne každej zná všechno, Pottere.“ Zachránila ji rudovláska.

„Včera jsem byl James.“ Ohradil se.

„Včera bylo včera.“

„A proč nemůže být včera dneska?“ domáhal se James odpovědi od Lily.

„Protože proto. Dneska je prostě dneska. A dneska nemůže být včera.“

„Hm. Může být dneska zítra? Nebo zítra včera?“ otravoval dál.

„Jsem jedinej komu se začala motat hlava?“ zeptal se tak obecně Sirius, zatímco kroutil hlavou nad Lily a Jamesem.

„Mě se taky motá.“ Přizvukovala Kate, ale pak se jala do vysvětlování pravidel hry. „Rachel, budeme se střídat v tom, kdo točí flaškou. Ten někdo ji roztočí a pak dá otázku tomu, na koho ukáže hrdlo láhve. Chápeš?“

„Jo. To je lehký.“ Přikývla.

Pravidla jí připadala snadná. Horší bude pak odpovídat na ty otázky, pomyslela si.

Sirius okřiknul hádající se dvojici – Lily a Jamese – a začal hru. Flaška ukázala na Jamese.

„Tak na začátek něco lehkého.“ Zašklebil se Sirius. „Kolik básniček si kdy pro Lily složil?“

James se zamračil a pak odpověděl: „A mám ti říct číslo všech, nebo jenom těch, které se pak ve výsledku daly použít?“

„Všech.“

„Čtyřicet sedm.“ Odpověděl ledabyle, zatímco Lily na něj kulila oči.

„Takže teď točím já.“ Oznámil James.

Flaška se zastavila po pár otočkách a ukázala na Rachel. Super, pomyslela si ironicky.

„Naše malá hnědovlasá a hnědooká Rachel.“ Začal James zeširoka. „Jestlipak jsi už někdy chodila s nějakým klukem?“

Rachel si domyslela, že to asi mohlo být ještě horší, ale ani tohle se jí nelíbilo. Hlavně proto, že už kluka měla - a to v každém slova smyslu.

„Jo, chodila.“ Řekla rychle, aby to už bylo za ní.

Ještě v Krásnohůlkách byla asi tři měsíce s jedním klukem z vyššího ročníku. Pohádali se pak kvůli nějaké pitomosti, kterou už si ani teď nepamatovala, a vztah šel do kytek.

Její odpověď naštěstí nikdo neokomentoval. Lily s Kate to už věděly a Remus se Siriusem a Jamesem se na ní jen udiveně koukali, neschopní slova.

Zase zrudla a rychle od sebe odvrátila pozornost tím, že plácla první, co jí napadlo:„Vy jste nikdy s nikým nechodily, nebo co?“

„Já jo.“ Brouknul Sirius.

„Na rozdíl zřejmě od někoho čekám na svou celoživotní lásku.“ Odpověděl jí se zamračením James.

Remus jen zavrtěl hlavou.

Na to začal James prosazovat to, že odpovídal jako poslední, a že teď nutně musí točit on. Všichni mu to radši odkývaly, aby se to už hnulo, a tak hra pokračovala.

Flaška dopadla na Kate. James se vítězoslavně usmál a vypálil na Kate svou otázku: „Co cítíš k Siriusovi?“

„To není lehká otázka na začátek.“ Brblala Kate a Sirius se na Jamese začal mračit.

„Povídej.“

„Mám ho ráda, no.“

„Ale má se říkat pravda, ne?“ drcla do ní Rachel, které se Kateina odpověď vůbec nelíbila. Zvlášť když bylo snad každýmu jasný, že je lživá.

„Je to pravda.“ Trvala na svém Kate.

„Řekni pravdu, Kate. My tě za ni neukousnem.“ Zkusil ji popohnat James.

„Jasně že ne. Klidně to řekni.“ Povzbudila ji i Lily.

Rachel viděla, že Remus se zkoumavě kouká na Siriuse, a tak se na něj taky kouknula. Hleděl na Kate s nedočkavostí pětiletého dítěte, ale zájmem dospělého člověka. Za tím vším se ale skrývala tvář, která čekala na odmítnutí.

Kate mezitím dál vrtěla hlavou.

„Nenuťte ji, když nechce.“ Řekl nakonec Sirius a koukal se u toho do země.

Kate se na něj vyplašeně koukla a vykulila oči, když zahlédla záblesk ublížení v jeho očích.

„Siriusi ty to nechápeš.“

„Co by neměl chápat?“ byla už Rachel zvědavá.

Kate jí ale nevěnovala ani jediný pohled a zamířila pryč z ložnice. Všechny hlavy byly otočené k ní, až na jednu – Siriusovu.

„Já to nevím.“ Oznámila jím pološeptem, a pak vyšla ven a nechala za sebou otevřený dveře.

Teď se pro změnu všichni otočily na Siriuse.

„Nekoukejte na mě tak.“ Ohradil se.

„Měl bys za ní jít.“ Řekl mu Remus.

„Neměl. Řekla, že to neví. Takže tečka.“

„Já to nechápu, co neví?“ ozval se pisklavý hlásek ze špinavé půlky místnosti.

„Neví, jestli ho miluje, Péťo.“ Poradil mu James.

Rachel připadalo divné, jak mohly Petra Petigrewa přehlédnout, ale nakonec to přestala řešit. To teď nebylo zrovna důležité.

„Hrajeme ještě?“ zeptala se poté Lily.

„Už se mi nechce.“ Odpověděl Sirius a ostatní pokývaly hlavou.

„My půjdeme.“ Prohlásila za obě Rachel a zvedla se k odchodu, když jí Remus chytil za zápěstí.

„Nemůžeme si promluvit?“ zašeptal tak, aby to neslyšeli kluci, kteří pořád seděli na kobercích.

„Fajn. Ve společence?“

„Jo. Přijdu za chvilku.“ Věnoval jí poslední úsměv a pustil jí ruku.

Rachel se sice děsila chvíle, kdy ho bude muset odmítnout, ale zároveň se těšila na chvíli strávenou s ním.

Bylo to komplikovaný