V Londýně na nádřaží King's Cross u nástupiště 9 a 10 právě postával hnědovlasý chlapec. Netrpělivě čekal na své přátele. Zvláštní na něm bylo, že se opíral o vozík, na němž bylo naloženo spoustu knih, a jeho obličej byl celý pokryt hlubokými jizvami. Zelenohnědýma očima prozkoumával nádraží. Najednou začal zuřivě mávat a vyskakovat do vzduchu. Za pár vteřin už se k němu hnali dva černovlasí kluci. Jeden z nich, je měl dlouhé až po ramena a ten druhý zase rozcuchané tak, že mu trčeli snad na všechny světové strany.

„Reme!"„Náměsíčníku!" křičeli ti kluci jeden přes druhého. Spoustu lidí se za nimi otáčelo a koukalo na ně, jako na největší blázny světa.

„Jamesi, Siriusi!" volal zase jmenovaný Remus.

Přiběhli k sobě a krátce se objali a chlapácky poplácali po ramenou. Rozcuchaný James něco zavolal na své rodiče a pak společně se svými přáteli stanuli před přepážkou. Rošťácky se na sebe podívali a prohlásili.

„Jsme připraveni ke každé špatnosti." Nato se rozeběhli, a i se svými kufry proběhli přepážkou. Octli se na nádherném nádraží, před velkou červenou lokomotivou.

„Už se těším do Bradavic." Prohlásil hnědovlasý Remus Lupin.

„Hlavně na knihovnu, co?" popichoval ho James Potter. „Ale já se tam taky těším." pokračoval.

„Hlavně na Evansovou, viď?" rýpnul si pro změnu Sirius Black, mezitím co mrkal na pár hihňajících se dívek. „Koneckonců, támhle ji máš."

A opravdu. Poblíž červené lokomotivy se o kufr opírala jedna zcela rudovlasá dívka. James si automaticky prohrábl rukou vlasy, čímž docílil jen toho, že je měl ještě rozcuchanější.

„Hej, Evansová!" energicky na ní zavolal.

„Co je Pottere!" odpověděla otráveným hlasem, přičemž se pokoušela svýma jasně zelenýma očima vraždit.

„Co bys řekla na rande?"

„Že, ne."

„Ne, jakože ne, nebo ne jakože ne?"

„Pottere, neštvi." dívka protočila očima a zastrčila si za ucho jeden zbloudilý pramínek rudých vlasů - pak pokračovala: "Nikam s tebou nejdu a navíc tohle ne zrovna žádnej dvojsmysl nemá." Nato se otočila na podpatku a zkoprnělého Jamese nechala stát daleko za sebou. Ten se ale otočil na své přátele, kteří se na něj soucitně dívali, a prohlásil: „Stejně mě miluje."

***

Rudovlasá dívka zatím zamířila do volného kupé a rozhodla se, že na své kamarádky počká tam. Otevřela svou tlustou knížku a začala do ní koukat. Místo čtení totiž přemýšlela o tom pablbovi Pottrovi. Doufala, že toho věčného pokřikování tenhle rok nechá. No ale jak se zdá tak ne, takže o něm radši nepřemýšlej. radilo jí podvědomí. Místo čtení se ale zase pustila do přemýšlení. Myslela na svou kamarádku Rachel Faukeovou. Na to, co ji v životě potkalo, a také na to, že jí s jejím tajemstvím pomůže a ochrání ho, protože tenhle rok se Rachel rozhodla přestoupit z Krásnohůlek sem – do Bradavic. Lily věděla, že ji Moudrý klobouk zařadí do Nebelvíru tak, jako do něj jednou dal i jí. Rachel byla jedna z nejstatečnějších lidí, co znala a ve Zmijozelu nebo dokonce Havraspáru nebo Mrzimoru si ji fakt představit nedokázala.

Dveře do kupé se najednou otevřeli a vstoupila krásná hnědovlasá dívka. Rovné vlasy si přehodila na ramena a odhalila tak své čokoládové oči a také své drobné jizvičky, které jaksi kazily dojem šik slečny. Měla je totiž úplně všude. Jedna jí zasahovala až do koutku úst, a jiná se zase táhla od oka až k jejím narůžovělím lícím.

„Rachel! Tak ráda tě vidím." Lily skoro plakala štěstím, protože ji naposledy viděla před rokem. To ještě tohle tajemství neměla. Napsala o tom Lily na začátku prázdnin.

„Lily!" plakala zase hnědovláska.

„Jak sis užila prázdniny?" ptala se hned rudovláska. Rachel se na na ni v odpověď ale jen smutně koukla. „Ježiš, promiň. Já... promiň." Začala se rychle omlouvat Lily.

„To nic, Lily. Ale kromě mého setkání s Fenrirem Šedohřbetem a těch dvou úplňků, to bylo fajn."

Lily se zase rozplakala, protože tohle jí fakt nepřišlo fér, a nebo fajn. Vlastně když takhle viděla ty její drobné jizvy, tak jí někoho připomínala.

Nezávazně si začali povídat a asi za deset minut k nim do kupé přispěchala ještě jedna dívka. Ta měla vlasy černé jako uhlíky a v dlouhých pramíncích se jí stáčeli na ramenou. Bouřkově modrýma očima se koukala z Lily na Rachel. Pak se vzpamatovala a uvědomila si, že to bude ta nová, jak jí Lily psala. Ladně k nim tedy přispěchala a obě je sevřela v obětí.

Rachel se chvíli divila co se děje a Lily se zase naplno rozesmála.

„Kate, už dost, vždyť nás udusíš." Tentokrát jí tekly slzy smíchu.

„A vadí ti to moc?" konečně je pustila a nevině se na ně usmála černovláska.

„Kate, tohle je Rachel. Rachel, tohle neohrabaný stvoření je Kate."

„Ahoj, moc ráda tě poznávám. Víš o tom, že vypadáš úplně stejně jako Remus? Asi mi ho připomínaj ty jizvy." Začala Kate.

„Máš pravdu, taky jsem si říkala, že mi někoho připomíná." Rozpomněla se Lily.

„Kdo je Remus?" ptala se zase zvědavá Rachel.

„Ale, jeden kluk od nás z ročníku." Odbila ji černovlasá holka.

„Náhodou je strašně milý a pozorný." Rozvyprávěla se naopak rudovláska. „Jen škoda, že se kamarádí s těma dvěma tupcema."

„No jo, Potter se musel zbláznit. Celý prázdniny tě neviděl. Chudáček."

Lily po ní hodila knížku a nepěkně se na ni zašklebila. „Je to totiž naprosto arogantí a egoistický debil, kterej neví co to je hřeben. A ten Black je jetě horší."

Rachel asi vypadala dost zmateně, protože se k ní černovlasá Kate naklonila a pustila se do vypravování o všem možnym. Taky jí řekla, že Potter se už od prvního ročníku snaží Lily sbalit. „Ovšem má trochu špatnou taktiku. Myslí se, že když na ní bude pokřikovat samý: „Co takhle rande Evansová?" a „Dáme rande, Evansko?", tak mu snad sama padne k nohám. Možná by to nebylo tak marný, kdyby těch řečiček nechal. Je totiž strašně pohledný, on i Black, a..."

Kate chtěla pokračovat, ale byla přerušena další letící knížkou. Rychle se sehla, a tak knížka Stmívání bouchla Rachel. A pak začala bitva. Věčně vzorná rudovláska rezignovala na morálku a mlátila černovlasou kámošku hlava nehlava.

„No počkej." Zavrčela Kate, když se jí podařilo mezi ní a Lily vklínit kufr. Pozvedla svou hůlku a použila na ni lechtací kouzlo. Lily se začala svíjet smíchy a přes to ještě stihla vytáhnout svou hůlku. Namířila, a tancovací kouzlo mířené na Kate zasáhlo Rachel. Kate už se smála taky, ale ne kvůli kouzlu.

„Moc ti to míření nejde." Posmívala se.

„Kate. Já jsme – cha cha – tvoje kámoška." Naříkala skrz salvy smíchu Lily.

„A já za nic nemůžu." Supěla tancující Rachel.

Nakonec se mučitelka smilovala a obě kouzla odvolala.

Po pár dalších hodinkách smíchu přešla Lily na vážnější téma. „Ehm, trénovala jsi Kate?"

„Jo, už mi to jde dost dobře. Přeměním se za necelou minutu." Chvástala se. „I když mě trochu znervózňuje, že McGonagalka se přemění za sekundu. No nic, tobě to už jde?"

„V porovnání s naší učitelkou na přeměňování – ne. Ale, jinak jo. Zvládam to za třicet vteřin a měním se v laň. A ty v co?" rudovláska povytáhla zvědavě obočí a snažila se ignorovat zděšenou brunetku.

„V bílou fenku." Nato se rozhodla Rachel zasvětit. „Lily mi řekla tvé tajemství. Prý jsi jí řekla, že mě může, a tak jsme hledali, jak to vlkodlakům o úplňku usnadnit. Zjistili jsme, že jedniný způsob, jak to udělat, je být s tebou. Jenže jako lidi nemůžeme, tak jsme se přes prázdniny cvičily v zvěromágy."

Rachel vypadala, že neví, jestli na ně má křičet, jak jsou nezodpovědné, nebo jim skočit kolem krku. I když Kate zná teprve pár hodin, už teď jí připadá jako nejlepší kmoška - spolu s Lily.

„A co když vám na to příjdou? Mimochodem já myslela, že trvá roky se to naučit." zeptala se teda radši.

„Budem to řešit, až to příjde. Ale my to zvládneme, neboj. Budeme s tebou." Uklidňovala ji Lily.

„Já se ale bojím o vás." Bědovala Rachel dál.

„No tak se neboj. Vždyť to říkam. Zvládneme to."