Zdravím!

Dnes přidávám pár obálek, které jsou již staršího data, a které jsem nějak zapomněla publikovat. Zároveň to taky bude jediná tvorba, kterou v nejbližší době publikuji, protože nálada, čas a inspirace se rozhodly zajet na hromadnou dovolenou...

Zbývá mi sice ještě jeden rest v grafické dílně, ale to nějak doklepu a pak si dost pravděpodobně dám pauzu. Uf, poslední dobou toho je nějak moc...

Jako první tu mám obálku, u které mi galerie hlásí, že byla uložena 26. července - tudíž už to je docela doba. I tak to je jeden z těch kousků, které shledávám v mé dřívější tvorbě povedenými. Miluju takové malé detaily a tady to zodpovědně zastává král společně se šachovnicí. A pak taky krev, na kterou si u podobně laděných obálek potrpím. 

Asi jediným negativem, který zde viditelně vyčnívá, je fotomontáž a zasazení daného ječmenu (který může dost možná být i oves, haha v tomhle se nevyznám). 

. . .

Další obálkou je kousek do výzvy na Sorčině profilu, konkrétně do podzimní části. No a vzhledem k tomu, že bych se nerada opakovala, dovolím si vložit můj popis z výzvy samotné. Mimochodem, téma bylo paleta.

Masakr byl obálkou nejjednodušší, (ne jen kvůli tomu, že sestává pouze ze dvou fotek), která byla vytvořena do pár minutek. A nápad na její vytvoření přišel naprosto stejně kvapně, totiž následovně: Projížděla jsem stažené fotky ve snaze nabrat trošku ztracené inspirace a jako zázrakem jsem narazila na onu úžasnou bránu, kterou můžete vidět v pozadí, a jež sama o sobě měla bombastické barevné ladění. A téma bylo jasné. Ještě přidat postavu, pořádně přeplácat světlem a Massacre byl dokončen.

. . .

Další obálkou vám asi zpět navodím vánoční atmosféru, takže nemáte zač. :D

Původně se mělo jednat o kousek k adventnímu kalendáři, koho jiného, než Natea. Ale vzhledem k nedostatku času a jiným potížím se žádný kalendář nekonal. Tak snad příště, čeká to tu na tebe. :D

. . .

Dále tady máme tento výtvor, což už je sakra důchodcovský kousek, jelikož se jeho tvorba datuje někde ke konci roku 2019. Uf, proč to tak letí? 

Asi upřímně moc nevím, co k tomu dodat. Snad pouze krátký a stručný vzkaz pro mé minulé, i budoucí, já; Ta pírka na jedné tváři se slívají se zbytkem obálky, chytráku!

. . .

Poslední obálkou v této kapitole je vektorový kousek. Který se mi osobně líbí. 

Jak jste si mohli všimnout, miluji v podobných 'melancholicky-morbidních' obálkách používat kombinaci černé, rudé a bíle, protože mi to tam prostě sedí. Osobně se mi po dlouhé době líbí i text. Jediný problém, který zde vidím, je stoprocentně zem. Která je sakra křivá. Ale kreslit myší není žádný med... :D

. . .

To by z dnešní kapči bylo vše. Dramaticky odcházím a beru si volno.

Nevím na jak dlouho.

Ale na dlouho.

Mějte se zatím krásně,

-N.