Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Kapitola 90: Najít si vlastní cíl

Seděla na posteli v pokoji, jež jí nikdy nepatřil. Byla v něm pouze hostem, který se jej nyní chystal opustit. Bylo na čase. Věděla to ona a ačkoli si to její nejbližší nechtěli připustit, tak to i oni už nějaký ten čas tušili. V životě každého člověka přijde chvíle, kdy musí převzmout otěže a vést svůj život sám. Heather tak konečně učinila. Vrátila snubní prstýnek Dillonovi, jež tím sice byl raněn, ale nedalo se říct, že by to nečekal. Věděl, že proti její lásce s Blaisem neměl šanci. Zrzavá dívka si však primárně nevybrala onoho mladíka. Vybrala si samu sebe a kariéru, o níž doopravdy stála.

S kufrem v ruce přešla ke dveřím, načež se naposledy rozhlédla kolem, jestli něco nezapomněla. A skutečně. Na parapetu ležel jakýsi tmavý, povadlý květ. Jakmile jej dívka vzala do ruky, její tvář se rozzářila při vzpomínce na mladíka, od nějž jej dostala. Stejně jako se onou jedinou vzpomínkou proměnila její nálada, změnil se i stav květu, jež spočíval v dívčině dlani. Z tmavé, zašedlé barvy se stala jasná rudá. Okvětní lístky se napnuly a květ rozvinul. Heather jej omámeně pozorovala s myšlenkou, že ještě není konec. Že tohle je přeci začátek. Květ zastrčila do kabelky, jíž si přehodila přes rameno a s kufrem v ruce pokoj opustila. Jakmile sešla schody, posmutněla. "Eleanor?" houkla, přemýšlejíc, kde se její kmotra nachází. "Obývací pokoj!" dostalo se jí odpovědi. Jakmile do oné místnosti dívka vstoupila, zalapala po dechu.

Menší místnost byla narvaná k prasknutí. Nacházel se v ní snad každý člen její početné rodiny, včetně její černovlasé kamarádky. Právě tu dívka objala jako první, jen co na zem odložila své zavazadlo. Než se nadála, už se k nim přicpala i Brit. "Budete mi chybět," šeptla. "Ty nám taky," dostalo se jí poněkud trhané odpovědi od Bridgit. "Budeš nás navštěvovat," usmála se Skyler, jež sice měla oči zalité slzami, ale prozatím se jí je dařilo zadržet. Heather přikývla, načež přešla ke svým rodičů. "Omlouvám se," rozhodila rukama. "Omlouvám se, ale tohle není život pro mě." K jejímu překvapení se jí dostalo chápavého kývnutí. "Hlavně, že budeš šťastná," pohladila Lily svou dcerku po tváři. James svou malou holčičku objal, načež ji políbil do vlasů. "Proč tak daleko?" zeptal se jí Harry. "Jsem čarodějka. Pro mě vzdálenost neznamená nic," usmála se mírně, věnujíc mu polibek na líčko, načež jemu i jeho mladinké manželce popřála, aby se jim líbilo v jejich novém domku.

Pokračovala od jednoho člena své rodiny ke druhému. Archie se jí svěřil se svým rozhodnutím už dále netajit před svou rodinou, že Felix je pro něj více než jen nějaký kamarád, v čemž jej zrzka ochotně podpořila. Nepochybovala, že i když to pro některé členy rodiny bude složitější, vyrovnají se s tím. Malou Minerva políbila na tvář, než si v náručí pochovala malého Kevina. "Už to je velký kluk," vrátila jej opatrně jeho otci. "Počkej, jak velký bude, až se vrátíš na Vánoce," objala ji Hope. Jen co jí brunetka pustila, už ji v náručí svírala její kmotra. "Slib mi, že na sebe budeš dávat pozor," pronesla Eleanor důrazně. "A ty pohlídej všechny tyhle blázny, dobře?" mávla rukama, načež se všichni přítomní zasmáli. "Můžou být sebevíc šílení, ale furt jsou moje rodina." Nel vážně přikývla. "Postarám se o ně," přislíbila. "Jestli se o ně budeš starat tak, jako o mě, tak se nemám čeho bát," nechala se jí Heather ještě jednou sevřít v náručí, než se obrátila na Hope, jež jí netrpělivě klepala na rameno. "Vzpomínáš, jak si se ptala, co jsem viděla, když jsem prvně spatřila tvou hvězdu?" Zrzka přikývla. "Tohle jsem viděla," jen co to Hope dořekla, v krbu vzplály zelené plameny, z nichž vykročil mladík tmavé pleti. Heather se poněkud nejistě obrátila na své rodiče.

James se sice netvářil dvakrát nadšeně ale nic neřekl. Lily se přiměla k úsměvu, což Heather bohatě stačilo. Rozběhla se k mladíkovi, k němuž ji táhlo srdce. "Co tu děláš?" nechápala. Sice byla šťastná, ale pořád tomu nerozuměla. "Psala mi tvá kmotra." Heather nechápavě zavrtěla hlavou. Její rodina byla šílená. Kromě Eleanor neřekla nikomu, že onoho dne opouští Londýn a chystá se připojit k jednomu z nejlepších Famfrpálových týmu světa jako chytačka. Mělo ji napadnout, že to Nel nenechá jen tak. "Miluju tě," zašeptala, než se od mladíka odtáhla. "Já tebe taky, Ell. Koneckonců proto jsem předělal sídlo po Barrettovi. Přeci tam nebudu bydlet sám." "Není to doufám žádost o ruku," zasmála se, snažíc se skrýt rozpaky. Blaise zavrtěl hlavou. "Ne. Ale jednou to přijde," ujistil ji. "Ani spolu nechodíme," připomněla mu onen fakt, což jej přimělo se zašklebit. "To mi nebrání v tom, abych si tě jednou vzal." A právě to byla ta chvíle, kdy měla pocit, že je konečně doopravdy šťastná. Blaise a její rodina, to byla kapitola sama pro sebe. Nečekala, že by se s tím smířili snadno. Bylo jí jasné, že to bude skřípat. Zatím to ale vypadalo, že se přeci jen hodlají navzájem respektovat a to jí prozatím stačilo. Po svém boku měla mladého muže, kterého milovala, a ačkoli jej nyní opouštěla, hodlala se k němu vrátit. Trénink neprobíhal celý den a ona byla odhodlaná trávit každou volnou chvíli u Blaise v jeho novém sídle, jež mělo jednou patřit i jí.

Vzala jeho tvář do svých dlaní, postavila se na špičky a zlehka se svými rty otřela o jeho. Když se odtáhla, nechala se políbit na čelo, načež jí Harry podal její kufr. S tichým poděkováním si jej od něj převzala. Z misky na krbové římse si do volné ruky nabrala letaxový prášek. Vstoupila do krbu a naposledy přítomné přejela pohledem. Viděla jejich úsměvy, slzy, podporu, ale i starostlivost. Co se jí ale vrylo do paměti, byl Harry, jež si na znamení míru podal ruku s Blaisem. Věděla, že na tu chvíli ani jeden z nich jen tak nezapomene. Zahlásila požadovanou adresu a otevřela dlaň, nechávajíc prášek dopadnou na zem. Těsně předtím, než ji obklopily zelené plameny, zavřela oči. Směřovala vstříc vlastním cílům. Vstříc budoucnosti, jež si sama zvolila. Tehdy to byla doopravdy ona. Dívka, jež nebyla jen stínem svých rodičů, svého bratra. Byla mladou čarodějkou, jež si šla tvrdě za svým. Byla Heather Potterovou, chytačkou, jež svému týmu dopomohla k nejednomu slavnému vítězství. Dívkou, jež si po dlouhém přemlouvání nakonec vzala muže čisté krve. Muže, kterého z celého svého srdce milovala, přestože se jejich rodiny od sebe na míle lišili. Ono totiž to, do jaké rodiny se narodíme, neurčuje to, kým se staneme. To můžeme určit jen my sami a ve chvíli, kdy toto pochopíme, se staneme nezastavitelnými.

_______________________________________

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro