"Myslela jsem si, že tu budeš." Za to ona ji tu nečekala. Proč by také měla? Nemluvily spolu ode dne, kdy jí Heather konečně prozradila, kdo byl důvodem jejího štěstí v posledních měsících. Pomalu přikývla, aby Bridgit dala alespoň nějak najevo, že si je její přítomnosti vědoma. "Víš," začala blondýnka, "zaskočilo mě to." Štíhla Nebelvírka se sesunula na zem vedle své starší kamarádky. "Neměla jsem nejmenší právo tě za něco takového soudit." "Ne, to opravdu neměla," přitakala zrzka klidně. "Jsem blbá." "Jo, to jsi." Dívky si pohlédly do očí, než sborově vyprskly smíchy. "Neznamená to ale, že ti to schvaluju," ozvala se Brit, když byla schopna znovu popadnout dnech. "To bych po tobě ani nechtěla," pousmála se mírně Heather. "Povíš mi o tom vašem vztahu?" Heather po její otázce okamžitě zvážněla. "Není proč." "Jak to?" nechápala Brit. "Už to není důležitý," pokrčila posmutněle rameny. "Jak to myslíš?" chtěla vědět blondýnka. "Heather," šťouchla ji loktem do žeber, "jsem tvoje kamarádka. Vyslechnu tě, i když to neschvaluju," ujišťovala ji. "Teď už je to vážně jedno, Brit," pokroutila starší dívka hlavou, nechávajíc po své tváři stékat osamělou slzu. "Je konec."

"Asi to tak má být. Osud nebo tak něco, ne?" uvažovala blondýnka. "Mám kmotru jasnovidku. Nepotřebuju tyhle nejasný poznámky poslouchat ještě od tebe," zamručela nespokojeně zrzka, jež si z ramen stáhnula hábit, na který se následně posadila. Okolní teplota byla sice příjemná, ale kamenná podlaha byla ještě poměrně chladná. "Bejt jasnovidka ale nemůže být tak zlý. Když se něčeho bojíš, prostě se jen mrkneš, jak to dopadne," prohodila Bridgit, jako kdyby to byla nějaká výhra. "Eleanor viděla zemřít Remuse. Hope viděla zemřít Freda. Myslíš, že některá z nich o něco takového stála?" zeptala se poněkud rozmrzele. "To si nemyslím. Není nic horšího než přijít o někoho, koho miluješ," polknula Heather, neuvědomujíc si jednu poměrně důležitou skutečnost. "Miluješ ho?" blondýnka najednou zněla utrápeně a lítostivě. Zrzka z plic vypustila přebytečný vzduch, než se přinutila přikývnout.

Zase skončila s pohledem upřeným do temnoty, jež se nacházela za zdmi bradavického hradu. Už neměla sílu počítat probdělé noci, které strávila zíráním z okna. Všechen ten promarněný čas, jež mohla věnovat užitečnějším věcem, se jí nikdy nemohl vrátit. Ona však nebyla schopna přimět svou utrápenou mysl soustředit se na něco jiného, než na bolest zlomeného srdce. Jediné chvíle, jež jí přinášely útěchu, byly ty, jež strávila s Bridgit a Skyler procházkami k jezeru a nebo hodiny společného studia s Felixem, Skyler a Dillonem. Černovlasá Havraspárka se od své zrzavé kamarádky téměř nehnula. Našly se proto i chvíle, kdy se jí zrzka pokoušela proklouznout, vymanit se z jejích spárů. Trávit každou minutu s jedním a tím samým člověk jí vůbec neprospívalo. Nemohla to však černovlásce vyčítat. Věděla, že se o jí bojí. A nebyla jediná. I ostatní její přátelé si už stačili všimnout, že něco není v pořádku. Skutečný zlom ovšem přišel ve chvíli, kdy si jejího nešťastného rozpoložení všiml i jeden z členů profesorského sboru.