Adrenalin, jež jí během zápasu proudil celým tělem, pomalu odezníval. Hřištěm se nesl pískot a potlesk, jež si užívala jen polovina hráčů. Zatímco vítězové si užívali onu chvíli, jež patřila jen a jen jim, poražení pociťovali hořké zklamání. Mohli to dokázat a moc dobře to věděli. Jejich protihráči si byli vědomí toho, jak těsné to bylo. Stačilo málo a o výhru by byli připraveni. Prohrávali. Jenže pak přišla osudná chyba a bylo to. Vyhráli a nyní měli plné právo se radovat.

Zrzavá dívka přistála na zem těsně po svém kapitánovi. Okamžitě došla k němu, vrhajíc se mu kolem krku. Konečně bylo po všem. "Zvoral jsem to," zašeptal k ní Felix zklamaně. "Omlouvám se," pronesl hlasitěji, když se kolem něj seskupil celý jeho tým. "To ona!" ukázala odrážečka na chytačku, jež pouze pokrčila rameny. "Řekl jsem jí, aby ji chytila. Nečekal jsem, že se stihnout trefit těsně předtím, než ji chytí. Mrzí mě to," omlouval se mladý kapitán. "To je nám ale k ničemu," štěkla po něm odrážečka. Jen co udělala jeden výhrůžný krok blíž k němu, postavila se jí do cesty chytačka s rukama založenýma na hrudi. "Ještě slovo a zlomím ti tu pálku o hlavu," varovala ji, kývajíc hlavou k odrážečské pálce, jíž dívka křečovitě svírala v jedné ruce. "A teď se koukej usmívat, nádhero," doporučila jí. "Přišel čas popřát letošním vítězům," obrátila se na Felixe, jež ji objal kolem ramen. Společně zamířili ke kroužku studentů Nebelvíru, jež se radovali ze svého vítězství. Zbytek Havraspárského týmu svou chytačku a kapitána následoval v těsném závěsu.

Prohrála. Ale zas až tak moc jí na tom nezáleželo. Nebyla to její první prohra a rozhodně nebyla ani poslední. Život si pro ní nachystal mnoho zkoušek, stoupání i pádů. Ale na koho ne? I kdyby Havraspár toho dne prohrál, Heather pochybovala, že by se cítila jinak. I přes prohru si totiž přišla jako vítěz. Ano, chytila zlatonku ve špatnou dobu, ale její tým díky ní dohnal velkou bodovou ztrátu. Tam nahoře, ve vzduchu, kdy se mohla spoléhat jen sama na sebe a své koště, pochopila, kým doopravdy byla. Ačkoli už se nějaký ten čas pokoušela brát samu sebe takovou, jaká byla, přijala to doopravdy až ve chvíli, kdy sevřela onu malou potvůrku ve své dlani. Havraspár sice prohrál, ale Heather i tak získala víc, než co by jí mohla dát taková výhra v onom zápase. Uvědomila si, kam doopravdy patří. A to bylo to jediné, na čem jí v onu chvíli záleželo.