Do Bradavic pomalu přicházelo jaro. I nocí začínaly být o poznání teplejší, za což byli studenti, jež měli ve zvyku se v noci potulovat po chodbách, vděční. Zrzavá dívka, jež si po dlouhém týdnu udělala noční výlet do Prasinek, byla toho večera nemile překvapená tím, kolik jejích spolužáků ještě nebylo ve svých postelích. Kdyby nebylo neviditelného pláště, měla by z toho jistě velké problémy. Jen těžko by vysvětlovala, proč se Primuska potuluje hradem po večerce a ještě ke všemu na sobě nemá školní uniformu.

V jedné z užších chodeb byla nucena vylézt na parapet okna, aby do ní nenarazila jí dobře známá hnědovlasá dívka. Vydechla úlevou, když se z úzké uličky dostala. Dlouho jí to ovšem nevydrželo. Povšimla si totiž dvou postav, jež seděli na konci z jedné zapadlých chodeb. Oba mladíci hleděli ven z velkého okna, nevšímajíc si svého okolí. Heather přitom pohledu zahřálo u srdce. Když však zaslechla blížící se hlasy, napnula se. Ani jeden z kapitánu podle všeho nic nezaslechl, a tak si dál užívali klidu a přítomnosti toho druhého. Zrzka se nemusela dlouho rozmýšlet. Co nejrychleji se dostala k mladíkům, stahujíc ze sebe neviditelný plášť. "Heath..." Pohotově zacpala vyděšenému Nebelvírovi ústa. Berouc jej za ruku. "Jdou sem Prefekti," s tím mladšího z dvojice vytáhla na nohy, tisknouc mu do ruky neviditelný plášť. "Přehoďte ho přes sebe, hned," pobídla jej s vědomím, že tři se pod něj nemohou vejít. "A co ty?" chtěl vědět Archie. Zrzka pokrčila rameny. To už si Havraspár přes hlavu přetahoval svůj hábit.

"Heather?" Primuska sebou škubnula odtrhla pohled od jasného měsíce, načež se obrátila na své dva mladší spolužáky. "Tady jste," usmála se na dvojici, přejíždějíc je zkoumavým pohledem. "Stalo se něco?" zajímalo dívku z pátého ročníku. "Mělo by?" zeptala se sedmačka z ohnivými vlasy. Oba Prefekti naráz zavrtěli hlavou. "Dneska nemáš hlídku," připomněl jí chlapec s jiskřivýma očima. Máš postřeh. "Já ne, ale vy ano," kývnula k nim hlavou. "A přesto je na chodbách hluk, jako kdyby nikdo hlídku neměl," zamračila se dvojici, načež se jí dostalo ujištění, že to okamžitě napraví. "Buďte tak hodní," chystala se obrátit zpět k oknu, když na ni Prefektka znovu promluvila. "Ten hábit není tvůj, že ne?" Zrzka si se zamračením prohlédla svůj oděv, načež si hábit přitáhla více ke krku a se smíchem zavrtěla hlavou. "Ne, je Felixe. Probírali jsme spolu ve Společenské místnosti taktiku pro nadcházející zápas, když jsme z chodby slyšeli hluk. Půjčil mi ho, aby mi nebyla zima. Ten svůj jsem měla totiž v pokoji," vysvětlila pohotově, čímž dívčinu zvědavost ukojila. Perfekti pokračovali ve své cestě.

Jakmile světla jejich hůlek zmizela za rohem, dívka více povedla tu svou, volnou rukou se opírajíc o chladnou okenní tabuli. "Už si to můžete sundat," pobídla mladíky, jež celou dobu stáli po jejím boku. Jen jak to řekla, že po její levé ruce objevili kapitáni dvou Famfrpálových týmu. "Kdo by to byl řekl, že Primuska umí tak perfektně hrát." Zrzka hravě praštila svého kapitána do ramene, než se obrátila na mladšího Nebelvíra. Ten vypadal, že každou chvíli omdlí. "Heather, my dva... No, my..." Primuska se nebránila soucitnému úsměvu. Objala svého kamaráda, věnujíc mu políbení na líčko. "Já vím. Felix ti to vysvětlí, dobře?" usmála se na něj, načež se obrátila na zmíněného mladíka. "A taky tě odvede k Nebelvírské věži." "Rád," přitákal Havraspár. "Počkám ve společenské místnosti. Ten plášť totiž budu chtít zpátky," poplácala Felixe po rameni, než konečně vykročila do temné chodby. "Já ten hábit taky," dolehl k ní hlas Havraspárského kapitána, když kolem ní společně se svým přítelem procházeli skrytí pod neviditelným pláštěm. Mohla ta noc být ještě více šílená?