Kapitola 65: Pravda někdy není nejlepší řešení
"Jestli dneska ještě někoho uslyším škytat, tak zešílím," svezla se černovlasá dívka na židli u stolu, jež nepatřil její koleji. Na to ovšem dívka nedbala. Pohodlně se usadila, rukou se natahujíc po jídle, jež měla na svém talíři blondýnka. "Nechceš si nandat vlastní?" otázala se jí Brit poněkud nevrle. "Nechce, protože jdeme k našemu stolu," zavelela Heather, berouc Sky za límec košile. "Slibuješ, že už nebudeš škytat?" Zrzka se pobaveně uculila. "To ti slíbit nemůžu," mrknula na ni a přes její protesty ji odvlekla ke stolu Havraspáru, kde usedly bok po boku. "Víš, co o škytavce říkají mudlové?" nadhodila Skyler zamyšleně. Zrzka okamžitě přikývla. "Že na tebe někdo myslí."
Obratně se vyhnula potlouku, jež proti ní omylem poslala Odrážečka. Dívka v duchu zaklela, nechápajíc, jak se jí minulé dva zápasy podařilo přežít. Nyní ji čekal už jeden jediný. A to ten nejtěžší soupeř ze všech. Nebelvír. Věděla, že kdyby se jí podařilo chytit Zlatonku a tím svému týmu dopomoci k výhře Famfrpálového poháru, bylo by to její osobní vítězství. Když však viděla, jak má Odrážečka problém trefit se do předem stanoveného cíle, začínala se obávat, že se její sen ve skutečnost nepromění. Letos měla poslední šanci všem ukázat, že je stejně dobrá, jako její bratr a otec. Že zdědila stejný talent, jaký měli i oni. "Heather!" Ohnivé vlasy zavlály vzduchem, když z nich sklouznula vytahaná gumička. "Do háje!" ulevila si zrzka, načež se snesla na tribunu. "V pořádku?" optala se jí černovláska, jež už šátrala v kapse. Během chvilky už z ní vytahovala gumičku, jež své kamarádce ochotně nabídla. Heather si jí s tichým poděkováním svázala vlasy, načež se obrátila na blondýnku. "Chtěla si něco?" zajímalo ji. "Dneska jsem slyšela při obědě Alexis, jak si stěžuje Primusovi, že se dokonalá slečna Potterová po nocích vytrácí ze své ložnice." Heather vytřeštila oči, vyměňujíc si s černovláskou vyděšený pohled. "Chtěla jsem se zeptat, jestli nekecala, ale tohle je dost jasná odpověď," ušklíbla se Bridgit. "Brit, nikdo o tom nesmí vědět, jasný?" kladla jí zrzka na srdce. "V pohodě," mávnula nad tím blondýnka rukou. "Archie teď taky někam pořád mizí. Že vy dva se někde slejzáte beze mě?" obvinila dívku Brit. Obočí měla povytažené a tvářila se uraženě. Heather zacukaly koutky. "Ani by mě nepřekvapilo, kdybys ty byla ten jeho tajný objev." v tu chvíli se už zrzka neudržela a vyprskla smíchy. "Nejsem jeho typ," dostala ze sebe se smíchem, když si všimla nechápavého výrazu blondýnky. Černovláska ji vševědoucně pozorovala. "A jaký je teda typ mého dvojčete?" "Chytrý, inteligentní, o něco málo starší, sluší mu modrá, má lehce pihovaný obličej a jde mu to na koštěti," vyjmenovávala Heather s hrdým úsměvem. Brit nestačila zírat. "Víš, že si právě popsala sebe?" upozornila zrzku pobaveně černovláska. Na to Heather nevinně pokrčila rameny. "Ale nejsem to já, přísahám!" chytila za hrudník v místě, kde se nacházelo srdce, aby dívce ukázala, že to myslí vážně. Bridgit si ještě chvíli podezřívavě prohlížela, než seběhla na tribuně o pár řad níž, kde sedělo několik studentů její koleje.
Heather si úlevně oddychla, rozhlížejíc se kolem sebe. Tušila, proč Archie Bridgit ještě nic neřekl. Obával se její reakce. Zrzka sama věděla, že pravda někdy není nejlepší řešení, ačkoli z ní nakonec bývá nejméně problémů. "Ještě abys to byla ty," ušklíbla se černovláska. "Blaise by Archieho zabil a tebe by potom někam zamknul." "Proč to z ní jako něco, co by udělal můj táta, aby mě udržel v bezpečí?" zamyslela se Heather. "Možná si jsou víc podobní, než se na první pohled zdá," navrhla Skyler, což zrzku přimělo se ušklíbnout. "Jenže oni si na první pohled nejsou podobní vůbec." "Pravda," souhlasila Sky. "Hele, Heather... Tys Archieho potkala na chodbě, když si..." "Jo," přitakala zrzka, sledujíc, jak se na hřiště plížit kapitán Havraspárského týmu, jež zmizel ze hřiště ještě předtím, než Heather přistála na tribuně. "Takže víš, kam chodí?" "To ne. Ale vím s kým."
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro