Televize, v níž akorát běžela jakási telenovela, mohla klidně zůstat vypnutá. Dvojice čarodějů se bavila, jako kdyby se snad znali od jakživa. Zrzavá dívka brzy zapomněla na to, že by se měla držet na pozoru. "A když jsme pak slavili..." "Slavili? A co?" Heather nad tím mávla rukou. "Vítězství nad Mrzimorem." řekla, jako kdyby o nic nešlo. "Vyhráli jste? A to si neřekla hned?" podivil se. "Gratuluju, Ell." "Však o nic nejde." zamumlala dívka. "O nic nejde?" zakabonil se Blaise. "Vždyť jsi Chytačka ne?" Heather přikývla. "Takže si ukončila zápas. Jak rychle si ji chytila?" "Asi za čtyřicet minut." pokrčila rameny. "Čas neřeším." "Ale měla bys! Určitě existuje nějaký rekord, kterej bys mohla překonat." Slova z něj létala jedno za druhým.

S halvou nakloněnou na stranu jej zrzka se zvláštním výrazem na tváři pozorovala. Tohle od Dillona neznala. Ten zápal, hrdost... On se na ní takhle nikdy nedíval. Alespoň ne, když se svým týmem vyhrála. Nerozuměl její vášni a zaujetí pro Famfrpál. Blaise ano. Přišlo jí, jako kdyby poprvé okusila jaké to je, když o vás má někdo skutečný zájem. Všechno jí to přišlo tak neskutečné a vzácné. "Kdo mohl chytit Zlatonku za nejkratší čas?" zeotal se mladý čaroděj sám sebe. "Jak dlouho to asi mohlo trvat, než někdo z Bradavic chytil Zlatonku?" zamyslel se. "Devět minut a třicet dva vteřin." vypálila zrzka nepřítomně. "Jak to víš?" Heather našpulila rty, pramen vlasů si namotala na prst. "Byl to můj táta. Hned za ním má nejkratší čas brácha a po něm Minerva McGonagallová." "Páni. Musíš mít dobrou paměť." "Po mámě." přitakala dívka. "Ačkoli se říká, že nám něco ze sebe dávají i kmotři a kmotry. Tak možná to mám částečně i po Eleanor." Často přemýšlela nad tím, po kom vlastně byla. Harry byl ve většině jako jejich otec. Všichni předpokládali, že jako dívka bude Heather po matce. Ale bylo tomu skutečně tak?

Hodiny odbily půlnoc. Havraspárská Chytačka s povzdechem vstala z pohovky. "Měla bych jít. Zítra mám dvouhodinovku lektvarů. Nemůžu si dovolit zaspat." zamručela. "Lektvary? Takže chceš být jako máma Léčitelka?" zajímal se čaroděj. "Ne. Mamka to chtěla ale... Podle táty ze mě bdue dobrá Bytrozorka." "Jako on a tvůj bratr?" uchechtl se. Uhodil hřebíček na hlavičku. "Nechtěla si někdy vybočit? Být jiná než oni?" otočil se k ní zády. V oné otázce bylo mnohem víc a ona to věděla. "Tohle chceš ty?" zeptala se. Přešla k němu. Zvedla ruku, aby mu stiskla rameno. Nakonec se rozhodla pro něco jiného. Ruce mu omotala kolem hrudníku, tělem se přitiskla na jeho, hlavu si opřela mezi lopatky.

Překvapeně zalapal po dechu. Své ruce položil na její. "Chceš se vymanit ze spárů své matky?" Při jejich slovech se napnul. Vzal jí za ruku. Čekala, že se k ní otočí a odstrčí ji od sebe. Místo toho se sklonil a na hřbet ruky ji políbil. Pak ji vrátil zpět na svůj překotně se zdvihající hrudník. "Čteš ve mně jako v otevřené knize, hm?" Usmála se. "A ty ve mně." Tentokrát se k ní skutečně otočil. Ovšem jen kvůli tomu, aby si ji vtáhl do objetí. "Je zvláštní, jak rychle někomu začneš věřit." zašeptala. "A jak rychle mu odevzdáš své srdce." odpověděl. Ona jej však neslyšela. A možná to tak mělo být. "Přijdeš zítra?" chtěl vědět. Zrzka pohlédla do jeho tmavých očí. Zračila se v nich naděje. Zákeřně se usmála. "Hm, možná."