Světlo, jež se mihlo na konci chodby, upoutalo pozornost zrzavé Primusky. Byla však moc unavená na to, aby se honila za nějakými opozdilci. Proto nechala svého společníka, aby ony studenty potrestal sám. Zatímco se Dillon pokoušel dohnat studenty porušující večerku, ona se posadila na parapet okna. Nohy pokrčila před sebou, zády se opřela o kamennou zeď, chladné sklo jí studilo na tváři. Zpod hábitu jí vykukovalo dlouhé tričko s rozparky na bocích. Štíhlé nohy obepínala černá látka pružných legín. Myšlenky se rozutíkaly na všechny kouty její mysli a ona nebyla schopna se rozhodnout, na kterou z nich se soustředit nejprve. Ve finále nebyla schopna uchopit ani jednu jedinou.

Blížící se kroky jí přitáhly zpět do reality. Zamžourala do tmy před sebou, že které se během pár vteřin vynořil její přítel. Jemně jí pohladil po tváři, načež jí nabídl své ruce. Chtěl jí pomoci vstát. Zrzka zaúpěla. Trénink jí vyčerpal. "Možná by sis měla jít raději odpočinout." "A nechat tě samotného toulat se po chodbách? To tak. Ještě by tě mohla nějaká studentka začít nahánět." usmála se. Co se Dillona týkalo, nebyla nijak zvlášť majetnická ani žárlivá. Pokud by se otočil za nějakou dívkou, pravděpodobně by si toho ani nevšimla. Brala to tak, že pokud chtěl být s ní, neopustil by ji kvůli žádné jiné, ať by byla sebekrásnější.

Světlovlásek se zasmál, sevřel její ruce ve svých a pomohl jí seskočit. Dívce se však podlomila noha. Dillon jí rychle popadl za boky ve snaze jí pomocí získat zpět ztracenou rovnováhu. Čokoládové oči se rozzářily. Onen dotek vyslal do těla dívky příjemné teplo. Než však stačila vzhlédnout, aby se na chlapce usmála, pustil ji, jako kdyby se spálil. Heather na okamžik zavřela oči, aby potlačila zklamání. Zajímalo ji, jestli si Dillon uvědomoval, jak jí svým chováním ubližuje. Pochybovala o tom. Kdyby ano, nepochybně by se jí to pokoušel nějak vynahradit. Vše, co kdy udělal, dělal proto, aby byla šťastná a spokojená.

Zdálo se, že si nemá na co stěžovat. Měla věrného přítele, jež byl pro ní ochoten udělat téměř cokoli. Odevzdaně by ji následoval až na konec světa. A ona by mu za to byla vděčná. Jenže to by o to musela stát. Rukou si přejela po tváři, aby se uklidnila. Po chvíli konečně vzhlédla a na svého přítele se usmála. Natáhla se na špičky, aby mu věnovala cudnou pusu. Když se chodbou ozvala dunivá rána následovaná smíchem, naštvaně zavrčela. Z kapsy hábitu vytáhla hůlku. "Připravená potrestat páreček Zmijozelů?" "Zmijozelů?" podivila se. "Ty si předtím viděl, kdo to byl?" "Ne." odpověděl prostě světlovlásek. Heather se zamračila. "Tak jak můžeš vědět, že jsou ze Zmijozelu?" "Copak většina průšvihářů nepochází právě odtamtud?" Zrzka vyvalila oči. Narůstal v ní vztek. "Jasně, jsou trochu... Zákeřnější, ale Nebelvíři jsou zase živí. Mrzimoři se s přáteli rádi v noci prochází. A nezapomeň, že my si zase rádi najdeme nějaký klidný koutek pro čtení. Kolikrát se nižší ročníky vrací až dlouho po večerce, protože jednoduše zapomněly na čas." vychrlila na něj horlivě. Dillon se pousmál. Nepřekvapilo by ji, kdyby jí nyní v duchu nazval naivní. "Je od tebe hezké, že je hájíš, ale upřímně, princezno... Tohle nevypadá na nějakého čtenáře." Měl pravdu. To ale neznamenalo, že to nemohla být například partička Nebelvírů. Jeho neústupný postoj jí rozčílil. Dříve by možná měla stejný názor. Stačil však jeden jediný Zmijozel, aby ho přehodnotila. Její názor nebylo však to jediné, co se změnilo s jeho příchodem do jejího života. Jak málo někdy stačí, aby se vše obrátilo vzhůru nohama.