Rozčilený výraz Heather ani trochu neslušel. Primus, s nímž jela v posledním kočáru, se jí snažil uklidnit. Moc mu to však nešlo. "Podle všeho si vážně začal Orion." přesvědčoval ji Dillon. Zrzka si odfrkla. "Je mi fuk, co Black udělal nebo neudělal. Ty tři by měly mít rozu..." zarazila se. Dillon povytáhl obočí. "Dobře, od Brit se to dá očekávat. To je ta její horká Nebelvírská palice." zavrčela. "A ty máš zase neústupnou Havraspárskou hlavinku." Heather sjela světlovláska nasupěným pohledem. Ten se na ni pouze usmál. A nabídl jí svou ruku. Když ji dívka nepřijala, s povzdechem ji zase stáhl. "Neříkej mi, že kdyby do tebe schválně vrazil, tak bys to nechala jen být. Havraspár nehavraspár." "Máš pravdu." uznala. Pravděpodobně by jej přetáhla knížkou po hlavě. Nahlas to však přiznat nehodlala.

Nechápala, jak může být světlovlasý Primus tak chápavý. Kdyby bylo po jejím, utrhla by těm třem hlavu. Nebo je minimálně proměnila v netopýry. To by pro Brit byla hotová noční můra. Jak by to bez svých botiček na podpatcích přežila? Jen těžko. Odhadovala Heather. Čím víc nad tím přemýšlela, tím víc se jí onen nápad líbil. Přesto je předtím nijak nepotrestala. Původně si hodlala vykřičet hlasivky, ale nakonec jen mlčela. Možná právě to její kamarádky děsilo nejvíce. Nakonec jim nařídila převléknout se do uniforem a sama opustila kupé, aby se přidala k Dillonovi.

Při vstupu do Velké síně zahlédla svou blonďatou kamarádku, jak se vesele vybavuje se svými Nebelvírskými přáteli. Když si Heather všimla, omluvně se usmála. "Tak pojďte, paní Primusko." Tentokrát nabízenou ruku přijala. "Snad slečna, ne?" usmála se na Dillona. Nechtěla na něj být nevrlá kvůli průšvihům svých kamarádek. Koneckonců se nic tak strašného nestalo. Kdyby je nachytali v Bradavicích, udělili by všem školní trest a obě koleje by přišly o nějaké ty body. Jelikož se to ale stalo ve vlaku, mohli si dovolit to protentokrát přehlédnout.

Usadila se vedle své hnědovlasé kamarádky, zatímco Dillon usedl po jejím boku. "Ještě se zlobíš?" zajímalo Sky. Ve vlasech měla nově modrou mašli. Zrzka zavrtěla hlavou. "Ne. Už ne." odpověděla. Víc říct nestačila. Ředitel školy přestoupil před studenty. Následně vstoupila do Velké síně profesorka Přeměňování, jíž následoval zástup prváčků. Všichni se rozhlíželi kolem sebe, ve snaze zapamatovat si každý detail. Tenhle pocit Heather dobře znala. Před lety byla na jejich místě. Stejně jako oni se rozhlížela kolem sebe. Stejně jako oni čekala na své zařazení. Tehdy čekala, že se jako každý Potter dostane do Nebelvíru. Něco v hloubi ní však křičelo, že tam nepatří. A pak, když Moudrý klobouk vyslovil svůj rozsudek, uvolnila se. Všechno jako kdyby do sebe zapadlo. Cítila se být sama sebou.

Smutně se usmála. Takový pocit už dlouho nezažila. Chtěla zvednou ruku a rozpustit si vlasy, když zjistila, že ji ve své jemně drží Dillon. Úplně zapomněla na to, že mu to dovolila. Usmála se. On byl její kotva. Nechápala to. Nechápala, proč by měla slepě věřit slovům Hope. I jasnovidka se přeci mohla plést. Budoucnost se mohla změnit. Hope si svou vidinu mohla vysvětlovat špatně. Zrzka pohlédla na jejich propletené prsty. Ne. Hope se určitě musela plést. Dillon nebyl jen tak někým. Pomáhal Heather vyrovnat se vším, co být Potterem přinášelo. Držel jí nad vodou. Vždy při ní stál. Ne. Rozhodně ho nemohla nechat jít.

_______________________________________

Mimochodem... Je nějaká postava z HP, o které byste si chtěli přečíst  fanfikci, jenže jich moc nebo vůbec žádná není? 🤔💞

💋🤗💖