Zprávy se roznesly rychle, přestože v tom Yone prsty neměl. Ezreal na všech svých profilech zveřejnil omluvu za koncert, viníka se však rozhodl nezmiňovat. Na konci videa, kde se skoro rozbrečel krokodýlími slzami, nezapomněl úplně otočit a podělit se o novinku, že povede novou spolupráci, z níž by mohl kápnout ještě lepší koncert než tenhle.

   „Má vysoká očekávání.“

   K'Sante se mu nemusel koukat přes rameno, byl informován ještě dřív než Yone. V rukou držel kávu tím nejpodivnějším způsobem – zeshora tak, že jeho obrovské dlaně plně zakrývaly kelímky. Naštěstí nebyly plastové, jinak taky mohla káva skončit na zemi.

   „Ta očekávání splníme,“ zamumlal Yone do ohryzané tyčinky po lízátku, která nyní sloužila spíš pro imidž.

   „Myslíš si, že to zvládnou?“

   „Díky,“ poděkoval za podaný kelímek a přehodil nohu přes koleno. „Důležitá je spolupráce. Talent máte všichni, nepopiratelně. Proto jsem si vás vybral. Není to tak, že bych byl zoufalý a sbíral lidi, co vypadají, že umí trochu zpívat, kdekoli po městech…“

   Rychle si usrkl kávy. Byla však horká, jakmile se tmavá tekutina dotkla špičky jazyka, vyprskl ji před sebe. Naštěstí pro něj to neschytala stěna, to by se nedoplatil, ale jen jeho kolega, který se ani nestihl posadit na jediné neobsazené místo taškami.

   „Žádný problém,“ řekl K'Sante dřív, než se Yone stačil omluvit, a usadil se ke stolu. „Takže jaký je plán? Stěhujeme se?“

   „Tohle je prozatímní útočiště. Chci, aby se skupina seznámila blíže. Ale přiznám se, že jsem nepočítal s tím, že tím bližším seznámením budou myslet na pěst a oko.“ Plácl se do čela a zavrtěl hlavou. „Nevím, co s nimi dělat. Sett s Kaynem se vyloženě nesnesou, Aphelios se zavřel v kumbále a odmítá vylézt ven a Ezreal… škoda slov, za ty tři dny se ani neozval.“

   „Nemůžeme na ně tlačit na sílu.“

   „Bojím se, že síla je to jediné, čemu rozumí.“

   „A jídlo.“

   „Ano, protože se chovají jako děti. Nechci je nikam přivazovat, ale pokud to takhle půjde dál, budu je muset srovnat po zlém.“

   Chytil kelímek do obou rukou a přisunul si ho k nosu. Vůně kávy ho vždy dokázala uklidnit. Jakkoli silná káva je pro něj vysvobozením. Po dlouhých měsících na odvykačce se musel upnout k něčemu, co ho v nejbližších letech nezabije – a káva se přímo vybízela.

   V moment, kdy si oba zaráz usrkli, jim nad hlavou proletěl plyšový poro. To bylo nic oproti tomu, co následovalo jeho trajektorii. Hořící kus čehosi, co připomínalo ponožku smuchlanou do kuličky, dopadl na koberec.

   „To je v pohodě,“ nalhával si producent.

   Možná by bylo, kdyby do místnosti nevběhly dvě vzteklé bestie a neprskaly po sobě již oposlouchané nadávky. V ten moment se to dalo považovat za přežitelné, pořád nic nevyvedli a nikomu neublížili. A pak vzplál koberec.

   „To on!“ zažalovali jeden na druhého.

   Plamínek se nedržel naživu moc dlouho. K'Santeho pohotovost možná zachránila zbytek bytu, ale úplně zničila ten kousek chlupatého koberce. Ačkoli být polit horkou kávou je mnohem lepší než být propálen až do dřevěných deset pod sebou.

   Aby toho nebylo málo, ta trocha kouře stačila na to, aby zalarmovala požární hlásič. Samo o sobě by to nevadilo, to pištění se dalo ignorovat, kdyby se ze stropu nespustila voda a nenakapala Yonemu do hrnku s kávou. To už byla poslední kapka. Kdo má pít tuhle zředěnou sračku?

   „Tohle zašlo moc daleko,“ řekl kupodivu klidně na to, jak to v něm vřelo.

   Oba výtržníci stáhli uši i ocas mezi nohy jako střískaní psi. Dokonce jim nevadilo, že stojí u sebe. Když se na ně připravoval trest, poslušně vyčkávali na místě.

   „Neměls ji zapalovat,“ zavrčel Sett tiše směrem ke Kaynovi.

   „Byl to tvůj nápad,“ namítl menší z nich.

   „Nemyslel jsem, že to fakt uděláš!“

   „Co? Myslíš si, že jsem srab? Já zapaloval ponožky, ještě kdyžs byl v plenkách!“

   „Tak poslouchej, já srab nejsem. Jenom moc dobře –“

   „Sklapněte. Sette, kartáč a kýbl, vydrhni to z koberce. Kayne, ty pojď se mnou,“ rozhodl Yone.

   Kayn provokativně na svého soka vyplázl jazyk. Nestihl k tomu přidat prostředníček, protože ho Yone popadl za mikinu a odtáhl ho pryč z jídelny.

   „Jo, někdo je tu tatánek,“ zabručel si Sett pod nosem.

   „Myslím, že bys mu neměl závidět,“ ozval se K'Sante.

   „Na čí straně vlastně jsi?“

   „Na straně, co má kávu zdarma.“

   „Tatánek!“ ukázal si na něj Sett prstem. „Já si všechno musím vydřít!“

   „Ber to z té lepší stránky. Všechno chutná líp, když víš, že za tím stojí velká dřina.“

   „Strč si ty svý moudra někam. Třeba do prdele.“ Naštvaně si odfrkl a otočil se na patě směrem ke dveřím. „Já vám dám dřinu…“

   K'Sante si povzdechl. Tolik ke klidnému odpoledni. Po vydatném obědě měli odpočívat. Yone dbal na to, aby dobře odpočívali, aby po každé zkoušce – té jedné, která byla individuální a bylo to spíš přijímací řízení – jejich hlasivky měly možnost se zotavit.

   „Phele, co sakra děláš v kumbále?“ zaslechl z dálky.

   „Hm, v pohodě. Tohle je v pohodě. Může to být horší,“ zamumlal si sám pro sebe a vyklopil si do úst těch posledních několik kapek, co nebyly obětovány koberci.

...

„Výborně, jsme tu všichni,“ chopil se řeči Yone, jemuž se podařilo všechny členy skupiny – mimo Ezreala, jak jinak – posbírat do jedné místnosti.

   Kdyby se nesnížil ke slibu filmu a pizzy, nejspíš by je naháněl ještě dlouho. K'Sante měl pravdu, jídlo zabralo. A když dodal, že se podívají na záznam z koncertu K/DA, zůstali ti tři sedět na koberci jako přikovaní.

   „Věnujte mi pozornost, prosím,“ přilákal na sebe i těch šest očí, co propalovalo pohledem oválek spořiče obrazovky a čekalo, až se konečně dotkne rohu. „Následující týden bude krušný. Chápu, že si nerozumíte a že si půjdete po krku.“

   „My?“ ukázal Sett na sebe a na Aphelia. „Ne, jsme v pohodě.“

   „Ty a Kayn.“

   „Je pro mě mrtvej.“

   „Taky tě miluju,“ dloubl si do něj Kayn. „Ale ne tolik jako tvoji má–“

   „Pravidlo číslo jedna: žádné ‚tvoje máma‘ vtipy,“ zarazil to Yone.

   Aphelios zvedl nad hlavu oba palce na znamení, že souhlasí. Sett založil paže na hrudi a spokojeně přikývl. Jediný, kdo se u toho kroutil, byl Kayn.

   „Pravidlo číslo dvě: žádné násilí.“

   „Pochopitelně. Jasný, rozumím, dokud mě nebude provokovat, nebude jeho ksicht potřebovat plastiku,“ přitakal Sett.
   „Se dost divím, že ty tvoje tři mozkový buňky ví, co je to plastika.“

   „Tak hele – ne, sakra, Phele, pusť mě na něj! Já mu vrazim!“

   „A žádné narážky na Settovu mozkovou disabilitu,“ dodal Yone.

   „Ale já nésem idiot!“

   „Co se skupiny jako celku týče, nějakou dobu si budeme zvykat mezi sebou v pěti. Nejspíš jste všichni viděli Ezrealovo video s omluvou. TRUE DAMAGE to dá obrovské poškození, neodkazuje se na ně přímo, ale naznačuje, že s tím, co udělali, spokojen není,“ pokračoval, jako by Sett nic neřekl.

   Konečně se dostával k jádru problému. Jsou tu necelý den, všichni přijeli těsně před obědem. Dal jim celé dva dny na to, aby se sbalili a dopravili se sem. Pro ty, kdo neměli možnost dopravy, přijel. Čili pro všechny, protože pohodlnost některých z nich je problém, jejž by měl taky vyřešit, aby ho nezruinovali.

   Bělovlasý muž se ponořil hluboko do sedačky. Paže natáhl a opřel si je o vršek opěradla. Chybělo mu jen překřížit nohy, vzít foťák a měli dost materiálu na kalendář. Za to by fanynky platily. Inu, tenhle nápad si nechá na později, teď by se nehodil.

   „Aphelios pracuje na našem prvním hitu. Nerušte ho, když píše a skládá, prosím. Osobně mě požádal, zda by nemohl mít pokoj sám, aby měl klid.“ Jednu ruku zvedl a dvěma prsty udělal pohyb od svých očí k dvěma hlavním potížistům. „Ale vy dva nemůžete být spolu, tudíž jeho přání nemohu respektovat. Ale přiřadím ti někoho, kdo tě nebude vyrušovat, neboj se.“

   Aphelios se koukal po K'Santem. Logicky, on je z nich nejklidnější. Ovšem snědší muž zvedl ruce nad hlavu a zavrtěl hlavou, že on tím vyvoleným není.

   „Sette, postaráš se o to, aby měl přísun tekutin a jídla. Ne že se bude dusit v kumbále.“

   „Já a skrček. Jasný, žádný problém. Sme prakticky nejlepšejší kámoši,“ odvětil Sett a chytil Aphelia kolem ramen. Stiskl ho takovou silou, div mládenci nevytekly oči z důlků.

   „Kayn bude mít pokoj sám.“

   „Jo, ale to není fér. Proč já musím sdílet?“

   „Protože jsem to řekl. Nakonec mi poděkuješ, Aphelios má výborný smysl pro humor.“

   „Ale nikdy se nesměje!“

   Kdyby pohledy uměly zabíjet, Sett by byl mrtvý za poslední minutu třikrát. Němá tvář na něj civěla jako exorcista na Evelynn, doufaje, že ten týpek s čepicí na hlavě prostě vzplane očistným plamenem.

   Mohli děkovat Aurelion Solovi, že Aphelia nepřízeň osudu připravila o hlas. Kdyby mohl mluvit, to, co by jim řekl, by nebylo hezké.

   „Fajn,“ zabručel Sett a Aphelia pustil. Uraženě založil paže na rozložité hrudi. „Však mně je to jedno. Stejně tam budu jenom spát.“

   „Přesně proto sdílí pokoj s tebou,“ zdůvodnil Yone.

   „A naše popová princezna?“ zajímal se.

   „Než se k nám přidá, budu v jeho pokoji já. Poté se přesunu a budu sdílet místnost s K'Santem. Je to jediné rozumné řešení. Musíme zajistit, aby měl svůj prostor.“

   „Tatánek,“ zabručel si Sett pod nosem.

   „Jednou mi poděkuješ.“

   „Jo jo, jasný. Hele, kde je ta pizza?“

   „To byla návnada. Musíte vypadat dobře pro případ, že budeme vystupovat živě. Videoklipy se dají upravit, ale na pódiu všichni uvidí vaše… nedostatky.“

   „Já posiluju.“

   „Já budu sexy v každý váhový kategorii,“ ozval se Kayn.

   „Jeden hřích jim neublíží,“ přiklonil se na jejich stranu K'Sante. „Přece nechceš, aby se proti tobě spolčili, Yone.“

   Jeden rezignovaný povzdech byl dostatečnou odpovědí.

   „Hlavně ať není s ananasem.“
   „To sis měl rozmyslet dřív,“ oznámil Kayn, který už Yoneho mobilu pizzu objednal.

   „Jo. V pohodě. Budeme v pohodě,“ zadul Sett monotónně. „Pokud se dožijem zítřka.“