"To myslíš vážně?" Ozve se zevnitř domu, jen co Grace otevře dveře. "Nejdříve odmítneš jít do práce, protože chceš umřít ve svojí posteli a pak se flákáš bůh ví kde?" Liamův vzteklý hlas je v okamžiku následován i Liamem samotným, který se vynoří z kuchyně, aby si příchozího provinilce mohl podat tváří v tvář už ve dveřích, ale jakmile na ni pohlédne, všechna bojovnost ho rázem přejde.

"Kde si sakra byla?" Naprosto ignoruje její uplakané oči,protože to je pro ni poslední dobou více méně normální stav, spíše ho zarazí její oblečení. Chvíli na ni beze slova hledí, bohužel pro ni je vcelku bystrý, takže spojení dlouhé bělostné sukýnky, jí očividně nepatřícího černého saka a náplasti na levém prsteníčku, mu dá dohromady jasný výsledek, který by v té vteřině raději opět zapomněl.

"Ty -" ohromen svým zjištěním, nemůže poskládat ani smysluplnou větu. Grace však tuší, na co se chce zeptat a slabě přikývne.

"No do prdele," plácne sebou chlapec na pohovku,"tvůj táta se vrací za čtyři dny, takže teď se můžeme akorát začít sázet, koho z nás odkrouhne dřív." Složí si hlavu do dlaní.

"Je to jasný," zaskučí po chvíli,"já tě měl hlídat, půjdu první."

Jeho zoufalé úpění jde ale úplně skrze Grace, stále zkameněle stojící na jednom místě. Je jí úplně jedno, co si bude táta myslet a vlastně, kdyby jí za tu svatbu zabil, nejspíš by jí to vůbec nevadilo.
Vždyť Zayn ...
Po zádech jí přeběhne mráz a ona se opět těsněji schoulí do obrovského černého saka, co jí sahá až ke kolenům.

"Můžeš mi aspoň říct - kdo?" Vzhlédne k ní Liam nešťastně a ona se zamračí, dobře si vědoma toho, že brunet bude vyšilovat okamžitě, jak mu to prozradí. Upřeně pozorující měkoučký šedivý koberec pod svýma nohama pouze záporně zavrtí hlavou.

"Grace!!!" Zavrčí Liam netrpělivě. "Na tohle fakt nemám náladu."

Ticho.

"Pojď sem!" Nevydrží to a natáhne se po ní, přitáhne si ji až k sedačce a rychle, než se dívka stačí vzpamatovat, strhne náplast z jejího prsteníčku. Inkoustové "Z" mluví za vše.

"Já to věděl," zoufale si projede rukou své precizně načesané vlasy, takže z nich okamžitě vytvoří ptačí hnízdo, "Malik!!!"

Tu hrůzu v jeho očích ale vzápětí vystřídá vztek. Byť ho Grace očekávala, stejně ji jeho zloba zaskočí a zarudlé oči se opět naplní slzami."To jsi udělala na truc tátovi, nebo mně?" Zavrčí zlostně. "Vždyť jsi tak chytrá holka, nemohla by sis jen tak dobrovolně vzít šmejda jako je on."

"Co o něm víš!!!" Překvapí Liama její náhlý výbuch vzteku." A co víš o mně? To, že tvůj život je dokonalej stejně jako tvoje vlasy, ti nedává právo soudit ostatní!!" Že bude Grace toho gangstra takhle zuřivě bránit, Liam ani v nejmenším nečekal, takže pouze bez hlesu zírá.

Neopováží se ani pohnout, aby po něm náhodou neskočila.

" Když přestaneš vynášet soudy nad věcmi, o kterých nevíš ani základní informace, ohromně se ti uleví!!!" Zaječí dívka vztekle a pokračuje, aniž by mu dala prostor byť jen otevřít ústa.

"Já si ho musela vzít!! On by jinak.." Hlas se jí začíná lámat. "On by, on ..." Liam vyděšeně sleduje její zápas se slovy. Dívka bojuje statečně, ovšem slovo, které ji tolik zraňuje, že ho nedokáže ani dostat z úst, nakonec vyhraje, protože její hlas se změní v sérii nekontrolovatelných vzlyků.

V ten okamžik se brunet přestane bát jí a začne mít strach o ní.

"On by co?!" Vyskočí na nohy a pevně ji obejme kolem, vzlyky se otřásajících, ramen. "On by co, Grace?" Zopakuje, přičemž ani neví, jestli tu odpověď chce znát.
Dívka zaboří obličej do jeho hrudi a křečovitě se zachytí jeho paží.

"Um- řel." Zachytí Liam jeden z bolestných vzlyků a na okamžik se mu zatočí hlava.

"Kdybych si ho nevzala, on by umřel, Li." Cítí jak každé své slovo vydechuje těsně do jeho hrudi, jakoby tím, že je tlumí a neříká nahlas, mohla zmírnit jejich strašlivý význam.Jenže to nemůže a Liam si v duchu vrazí pěkných pár facek. Měl vědět předem, že celá tahle situace jako vystřižená z nějakého dramatu, má nějaký hlubší význam, který není na první pohled vidět. Měla pravdu, jen hlupák soudí dřív, než vůbec nahlédne pod povrch věcí a situací. Liam by se studem nejraději propadl hluboko pod zem.

"Kde je teď?" Vlastně mu ani tak nejde o Malika, jako o to děvče v jeho náručí. Není si úplně jistý, že by snesla ještě další katastrofu, která by otřásla jejím světem. Už tak toho vydržela víc, než dost.

"V nemocnici." Fňukne dívka odevzdaně, neschopná už dál mluvit, dokonce ani plakat.
Liam se společně s ní, zase opatrně posadí na gauč.
Zlehka ji hladí ve vlasech, přičemž doufá, že ji to alespoň trochu uklidní.
"Měla by ses pořádně vyspat, Grace."
"Ne, ne!!" Věděl, že mu na to nekývne. "Budou mi volat z nemocnice, nemůžu ..."
"Grace," napomene ji přísně, "vyspi se!!! Budu to hlídat, kdyby cokoli, probudím tě."

*

"Čaj?" Nakoukne Liam do obýváku, kde dívka, zachumlaná v dece, leží pomalu už třetí den.
"Ne-e, dík." Odmítne okamžitě, nespouštějíc oči ze svého telefonu ležícího hned vedle polštáře.
I přesto však brunet dojde až k pohovce a hrneček s vroucí tekutinou položí na konferenční stolek.
"Měla by sis dát něco k jídlu, Gracie, nemůžeš tu takhle ležet další den bez jídla." Pokusí se jí přesvědčit, přičemž se mu dostane pouze ošklivého pohledu.
Ztěžka si povzdechne, nicméně se stejně vytratí do kuchyně, udělat jí alespoň nějaký sendvič. Třeba jí donutí si alespoň kousnout.
Poháněn tou myšlenkou do obývacího pokoje za chvíli kráčí znovu, jenže najde Grace spokojeně oddechující, takže položí talířek na stůl vedle nedotčeného čaje a opatrně, aby ji nevzbudil, jí z pod polštáře vytáhne telefon.

*

"Grace!!!" Sám ještě rozespalý vběhne do obýváku. "Grace, vstávej!" Zatřese s ní.

"Zayn?!" Dívka okamžitě vyskočí do sedu a chlapce ani nepřekvapí,  když se jí deka sveze z těla a neodhalí pyžamo, ale džíny a tričko, včetně nezbytného černého saka.

"Volala sestřička jménem Georgia." Přikývne Liam a dívce se div nezastaví srdce. "Pokud můžeš, máš se dostavit co nejdříve." V ten moment je brunetka na nohou a v chodbě se snaží nacpat do svých conversek.

"Wildeová," opře se brunet o futra, "ona říkala co nejdříve, ale ne hned teď." Koukne na hodinky, jejichž rafičky ukazují půl páté ráno. Dívka na něho pohlédne, jakoby spadl z Marsu.

"Co nejdříve JE hned teď." Ušklíbne se a netrpělivě rozrazí dveře, jenže Liam je rychlejší, zase jí je přibouchne a druhou rukou se natáhne pro klíčky od auta.

"Odvezu tě," mrkne na ni a nechá ji vyjít ven.

"Neboj se," stiskne ji před nemocní ruku ve své dlani , "všechno to bude v pořádku a budete s manželem žít krásnej dlouhej život. V kradeným domku, s kradenýma dětma, a třeba ti časem šlohne i psa. Idylka. " Zakření se na ní.

"Teda dokud ho tvůj papínek nezastřelí." Dívka vyvalí oči v údivu.

"Zayna, samozřejmě, ne toho psa!!" Dodá Liam spěšně, což způsobí, že i vyděšené brunetce konečně z úst unikne tichoučké zahihňání.

Úsměv jí však ze rtů zmizí okamžitě, co vejde dovnitř té bělostné krychle, která uvnitř neskutečně páchne desinfekcí a tíseň jakoby číhala za každým rohem.
Když zahlédne černovlasou sestřičku vymaní svou ruku z Liamova sevření a přidá do kroku. Div se k ní nerozběhne.

"Gi!!!" Vzhlédne k ní s bezbřehou nadějí sídlící v zelených očích. "Jak je mu?? Můžu za ním?!" Mluví rychleji, než přemýšlí, možná i rychleji, než dýchá.

"Gracie," promluví konečně i černovláska a dívka si konečně povšimne, jak moc ztrhaný a unavený její výraz je. Její hruď okamžitě sevře šílená úzkost. V hlavě se jí dokonce mihne obrázek ledové, kostnaté ruky, která jako by svírala její srdce, s každým sestřiným slovem o něco pevněji.
"Dostal nové srdce," usměje se Gi smutně, "šlo to dost rychle, ale to proto, že byl na listině čekatelů skoro první a operace proběhla úspěšně, bez problémů, jenže -"

Při slově jenže se s dívkou zatočí svět, přestane vnímat jednotlivé věci a vše se slije v jeden rozmazaný flek.
"Jenže co?" Uslyší svůj vlastní hlas přicházet jakoby z dálky, načež pocítí dvě silné paže kolem svého pasu, které jí na klidu vůbec nepřidají.
Držet potřebují jen chudáci před zhroucením. Ale ona se přeci nehroutí, ne? Není důvod.

"Jenže holčičko," uslyší znovu povědomý ženský hlas,"ne vždycky pacient své nové srdce přijme, víš."

NE!! NE! NE!
Uslyší svou vlastní krev tepající ve spáncích. Polije jí nejdříve vlna vedra následovaná strašlivou zimnicí. Cítí, že se nemůže nadechnout, ale nebude věřit nějaké své dedukci, dokud to někdo nevysloví nahlas.
TOHLE SE NEDĚJE!

"Dobře," odpoví s ledovým klidem, který vůbec neodpovídá tomu, jak se cítí uvnitř, "někdy se to stane, ale Zayn-"

"Jeho tělo to srdce odmítlo," přestane Georgia protahovat tu agónii,"nezvládl to, je pryč -"

"NE!" Omyl, nevěří tomu ani potom, co to slyšela nahlas, nechce, nemůže, nejde to.

Vždyť řekl "uvidíme se". Slíbil, že ji tu nenechá. Přeci slíbil, že se vrátí pro své sako ...

Pevně sevře v dlaních ten kus oděvu, který jí připomíná jeho slib, mávnutí na rozloučenou a plachý úsměv. Ještě je z něj cítit jeho vůně, jakoby odešel před pár minutami, ale teď je navždy pryč.
Definitivně. Jakoby nikdy nebyl.
Grace ucítí jak se jí samovolně spustí slzy, co ve vteřině v horkých potocích brázdí její tváře.
Zničeně zvedne svou roztřesenou levou ruku do úrovně očí, aby se slzami rozmazaným pohledem na černou iniciálu přesvědčila, že byl skutečný, že jen proto, že z jejího života náhle zmizel, neznamená, že nebyl vůbec. 
Precizně vykreslené 'Z' jí ujistí o kruté pravdě. BYL. Ale už není. BYL. A nebude.
"Zayneeee!!!" Konečně jí svět před očima úplně zmizí. "Zee!!"

***

Ufff !!
Pro dnešek věnuji @SabinaMattauchov - protože, proč ne ;) Mnohokrát děkuji za hvězdičky!! 
+ se tímto velmi omlouvám @TereseFirst, protože už ve chvíli, kdy jsem četla tvůj předešlý komentář jsem věděla, že se tohle stane, ale pokud tě to potěší, ani mně se to nepsalo lehce a dost jsem si u toho pobulela ;))) :D Jop, je to divný, ale stává se to :D :D -> Každopádně, tohle není poslední díl, takže ...Naděje stále je, ne? :D 

Děkuji Vám všem a uvidíme se. 

S. xx