Grace si nahází pár nezbytností do malé černé kabelky a vyjde ven, kde už čeká Zayn, opřený o svou motorku.

"Nepojedeme na kole?" Zeptá se udiveně, za což si vyslouží jeho vražedný pohled. Tiše se mu zasměje a sedne si za něho.

Miluje ten pocit, kdy jí vítr cuchá vlasy, pod rukama cítí pevné Zaynovo tělo a vdechuje vůni heřmánku. Chybělo jí to.
Ten pocit bezstarostnosti, kdy nemá ponětí kam jedou, ale jemu to pomůže, tak co může být víc povznášející.

Bohužel pro ni to netrvá dlouho a chlapec zastaví před maličkým, tak trochu opuštěně vyhlížejícím kostelíkem.
Všimne si jejího zaváhání, a tak jí pevně stiskne ruku a společně vyrazí dovnitř. Interiér je velmi prostý, přesto čistý a krásný. Je zde naprosté ticho a klid a hlavně, ani jeden jediný člověk.
Zayn ji dovede skoro až k oltáři, kousek před ním ale zahne a zavede ji do maličké postranní místnůstky, která je téměř prázdná, až na dřevěný stolek, stolní zrcadlo a židličku, přes kterou přehozené, do šera září bělostné šaty.
Grace se otočí po chlapci s otázkou ve svých zelených očích, rozšířených údivem.

"Jsou tvoje." Pobídne ji a s úsměvem sleduje, jak dívka vezme šaty opatrně do rukou a zvědavě si je prohlédne. Krajkovaný živůtek s tříčtvrtečními rukávy, stříbrná saténová stuha v pase a dlouhá, nadýchaná tylová sukýnka, co jemňounce šustí při sebemenším pohybu.

Zayn má styl, to se musí uznat. Dívka ještě chvíli bez dechu sleduje své šaty, překvapená sofistikovaností a něžností jeho výběru a není si vůbec jistá, že kdyby měla možnost a čas, že by si sama vybrala jinak.

"Ty ale musely být strašně drahé." Vydechne provinile, jenže Zayn, stále se usmívajíc, si se zalíbením prohlíží její nadšením zářící obličej.

"Jen malá cena za záchranu života." Ujistí ji a zamíří ke dveřím. "Uvidíme se, až budeš připravená."

Grace se cítí jako ve snu. Nasouká se do té běloučké nádhery a párkrát se s chichotáním zatočí dokola, aby mohla sledovat, jak se jí lehounká sukýnka roztočí kolem nohou. Poté si důkladně rozčeše své lesklé dlouhé vlasy a nechá je volně splývat kolem obličeje. Nakonec jen tmavou řasenkou zvýrazní své krásné oči v barvě svěží jarní trávy a nervózně se na sebe usměje do zrcadla.

Když zaslechne jemné zaklepání, vyčkávavě se otočí ke dveřím, které se záhy otevřou a objeví se v nich postarší, laskavě vyhlížející pán.

Dívka si dá rychle souvislosti dohromady, takže jí okamžitě dojde, že se jedná o zdejšího faráře a s pyšným úsměvem mu kývne na souhlas, když stařec vlídně prohlásí:
"Vy musíte být ta Zaynova spása."
Muž si ji zálibně prohlédne, přičemž mu neunikne její nervozita.

"Zayn mi o Vás hodně vyprávěl," pokusí se ji uklidnit,"přičemž zmiňoval vaši mimořádnou půvabnost, jenže realita předčí všechny mé představy."

"Znáte Zayna dobře?" Grace cítí, jak jí rudnou tváře.

Farář zlehka pokývá hlavou.

"Asi před rokem se mi vloupal do domu." Oznámí klidně. "Jenže to nemohl vědět, že u mě žádné úspory nenajde." Tiše se zasměje a ona má co dělat, aby se v údivu nad tou informací netvářila nějak nepatřičně.

"A přesto jste mu odpustil a dnes ho hodláte oddat?" Nevěřícně pohlédne na toho svatého muže, který s neuvěřitelně vyrovnaným výrazem ve tváři kývne. 

"Holčičko," pohlédne na ni svýma pomněnkovýma očima,"vždyť tobě ukradl srdce a taky mu to nemáš za zlé." Grace jeho slova zaskočí, ale než se stihne nadechnout a všechno popřít, stařec jí zlehka stiskne dlaň.

"Mně nemusíš lhát," zakroutí hlavou, " vím, že je to tak, jinak bys tady nebyla a nedělala všechno tohle jen proto, abys ho udržela při životě. Jsi výjimečná žena a pamatuj si, na tobě není krásná jen tvá pěkná tvářička, tvá krása tkví hlavně tady." Poklepe si levou rukou na hruď a dívce se zlehka zamlží zrak. Dojatě starého pána obejme a zašeptá prosté:
"Děkuji."

V tom okamžiku jí ale pohled padne na tmavovlasého hocha, opírajícího se o futra dveří a polekaně od faráře odskočí.

"Ty nemáš vidět nevěstu před obřadem," značně zpanikaří a rozhlédne se, kam by se schovala, "to přináší smůlu!!"

Stařec na hocha rozpustile mrkne, načež opustí místnost, zatímco Zayn se nehne z místa.

"Naopak," zašeptá klidně, "kdybych tě neviděl, ještě bych si to mohl rozmyslet," usmívá se,"ale takhle vím, že dělám dobře."

Dívka se zhluboka nadechne, zcela nechápajíc jeho bohorovný klid.

"Ty nejsi nervózní?" Prohlédne si jeho uvolněné rysy, lehký úsměv pohrávající na jeho rtech a cosi nezvyklého, zářící v jeho očích. Neví, co to je, ale rozhodně to tam nikdy před tím neviděla. "Neděsí tě, slibovat mi věčnost? Protože jsme v kostele a Bůh neuznává rozvody, pak mi tedy slibuješ sama sebe na vždy a to trochu děsivé musí být, zvlášť když -"

"Leio!!" Zastaví její proslov, který je jen následkem její rostoucí nervozity, a jediným krokem zruší veškerou vzdálenost, která je od sebe dělila.

"GRACE!!!" Vyhrkne bez rozmyslu. "Už dávno znáš mojí story, jsem jen obyčejná holka s nevysvětlitelnou potřebou zachraňovat lidi v nouzi a obrovským talentem dostávat se do průšvihů. A jako tvoje nastávající žena jsem uznala za vhodné se konečně představit a kašlu na to, že ty moje jméno vědět nechceš!!!"
Rozčílením skoro zapomíná dýchat, cítí jak jí hoří tváře a v očekávání jeho zlosti mírně přivře víčka, jenže v místnosti je ticho, a tak oči zase otevře a opatrně skrze řasy pohlédne na svého nastávajícího.

K jejímu překvapení je jeho výraz nezvykle milý, skoro až něžný.
"Jsem rád," vztáhne k ní ruku a lehce ve svých štíhlých prstech promne jeden z jejích temných pramenů vlasů, "Grace." Vysloví poprvé nahlas její jméno a s jeho výrazným britským přízvukem to zní jako nejkrásnější kompliment.
"A ne, nevadí mi slíbit ti věčnost," probere jí ze snění,"moje navždy bude trvat maximálně půl roku, Gracie a věř, že mezitím budu nesmírně pyšný, že jsi má žena. Navíc tohle není doopravdy," ukáže na ni a pak i na sebe, "tohle není reálné, tak nač nějaký strach."

"Vážně?" Brunetka ucítí, jak vlna zklamání projede celým jejím tělem. "To, že se ti snažím zachránit život není reálné?" Zprudka zamává řasami, aby zahnala slzy, deroucí se na povrch.

"Princezno," v úleku nad tím, co způsobil ji jemně pohladí po tváři, "to je víc, než reálné!! Je to dokonce ta nejneuvěřitelnější a nejupřímnější věc, kterou pro mě kdy kdo udělal." Zpříma se jí zahledí do očí, aby se ujistil, že to zklamání, jehož je příčinou, zase rychle zmizí."Ty jsi, bohu dík pro mě, neústupná, láskyplná a statečná bytost, a já tě za to mi-, " překvapeně sebou trhne, okamžitě však chybu napraví,"obdivuju, ale vážně by jsi chtěla věčnost po mém boku?"
Nečeká na její odpověď, pouze sám záporně zavrtí hlavou a svým klidným, vemlouvavým hlasem pokračuje.
"Ty si zasloužíš něco mnohem víc a taky to jednou dostaneš. Za tohle všechno, co pro mě děláš, aniž bys čekala cokoli na oplátku, za to si zasloužíš nebe, Grace!!!"

I přesto, že vytouženou operaci už má na dosah, stále nevěří, že by se to mohlo podařit a on mohl žít plnohodnotný život. Smířen se svým brzkým koncem však doufá, že ta čistá duše dostane vše, co si za svou nezištnost zaslouží a že se najde někdo, kdo jí vrátí všechnu tu lásku, kterou ona rozdává plnými hrstmi, když on tady nebude, aby jí to mohl splatit, i když by si to sebevíc přál.
Vděčně ji k sobě přivine, přičemž si nadmíru užívá teplo a nepatrné chvění jejího těla společně s lehounkou vůní jejích vlasů, aniž by v tom opojení její bezprostřední blízkostí zaregistroval, když mu do hrudi zašeptá:
"Ty jsi moje nebe."

***

Věnováno nejdražší @BarbyHigh, protože doufám, že to obměkčí tvé srdce a vlna tvé kritiky pak nebude tak drtivá! :D Přesto však tuším, že opak je pravdou.
Lots of love, Tvá S. xx