"Georgio?!" Chodbou se rozezní oběma dámám velmi známý hlas a obě překvapeně vzhlédnou ke dveřím, které se rozrazí vteřinu poté.
"Já jen - chtěl jsem -," chlapec zazmatkuje a s plachým úsměvem couvne zpět ke dveřím,"nevěděl jsem, že tu máš pa-"

Tmavě hnědý pohled se střetne s uplakaným zeleným.

"Leio?" Vydechne překvapeně a v očích se zableskne vina, když si povšimne náplasti na jejím čele, zarudlých očí a mokrých cestiček na jejích tvářích, které ještě nestačily zaschnout. Naprosto nedbajíc sladce se usmívající sestřičky, která ve vteřině rozšifrovala všechny pocity, co se mu promítly v očích, když spatřil nešťastnou brunetku, si okamžitě klekne k dívčině židličce.

"Princezno," automaticky natáhne ruku po dlani volně jí spočívající na klíně a pevně ji sevře ve své, zatímco druhou vztáhne k její bledé umazané tváři.
Hlína, krev, rozmazaná řasenka, slzy.
Srdce se mu sevře nad tím pohledem, jak naprosto zničená Grace s hlavou sklopenou a tmavými vlasy lehce jí padajícími do obličeje, naprosto nereaguje na jeho hlas, ba dokonce ani na jeho dotek.
Ví moc dobře, že ať už se jí stalo cokoli, může za to on sám.
Nechtěl jí ublížit! Do hajzlu, to proto s ní nikdy nechtěl mít nic společného, aby ji nikdy nemusel vidět takhle. Nesnáší slzy a zvlášť ne ty její.
Konečky prstů jí přejede po tváři a něžně zastrčí za ucho pramen jejích vlasů.

"LeiLei," ovládne se a zašeptá klidně, přestože se mu chce křičet, do něčeho praštit, něco rozsekat na tisíce malých kusů, nechat si dát pár facek. Ví, že by to vůbec ničemu nepomohlo, jen by se mu možná ulevilo. Zbavil by se toho zžíravého pocitu viny a výčitek svědomí. Ukazováčkem lehce přejede po její pokožce a nadzdvihne jí bradu tak, aby ji přinutil podívat se mu konečně do očí.

Po zádech mu přejede mráz a všechno uvnitř něho sevře děsivý pocit, že je něco velmi špatně.
Kdyby měl bolesti a zoufalství přiřadit barvu, pak by to byla mechově zelené s lehkým hnědým nádechem, která se vpíjí do jeho temného pohledu a pomalu ho tou beznadějí pohlcuje také.

"Jsi v pořádku?!" Úzkostně si skousne ret.
Propaluje ji svýma tmavýma očima tak dlouho, až se její bolest začne odrážet i v těch jeho, jako by jí viděl až na dno duše. Jako by odhalil všechny ty pocity, které ona nepřiznala sama sobě, jako by to cítil taky.
Grace to nezvládne, jen souhlasně pokývá hlavou a sotva slyšitelně mu odpoví:
"Já ano." Zrak se jí začne znovu rozostřovat další záplavou horkých slz, o kterých si myslela, že už ani nemá.
"A kdo ne?" Chlapec bezmocně zírá na dívku otřásající se vzlyky. "Leio?? Gi?"
Zmateně pohlédne na provinile se tvářící sestřičku a odmítavě zakroutí hlavou.
"Ty -" Polkne na prázdno a polije ho studený pot. "Tys jí to řekla?"
Malá černovláska na chvíli přemýšlí, jakou mu na to dát nejlepší odpověď, ovšem on z jejího výrazu vyčte vše, co potřebuje. Pustí Graceinu ruku, a v okamžiku vyběhne ze dveří, které za sebou s prásknutím přibouchne.

"Zayne!!!"
Dívka nestačí včas zareagovat, takže se její hlas už jen odrazí od zavřených dveří.
Okamžitě však seskočí z židličky a rozběhne se za ním.
Nemůže ho nechat zase jen tak zmizet a čekat, kdy se zase milostivě objeví. Na tohle je jeho čas až příliš drahý.
Proletí nemocniční chodbou a na vyjeveného Harryho, co na ní stále trpělivě čeká na jedné z těch ne úplně pohodlných laviček, pouze přes rameno křikne:
"Malik!"

Kudrnatý chápavě kývne hlavou na souhlas a asi aby netrhal partu, v zelených očích se zaleskne smutek. Možná zklamání. Nejspíš čekal, že když jí zachrání, bude její hrdina a ona si uvědomí, co, nebo spíš kdo, je pro ní ten nejlepší.
Bohužel pro něho, nemá žádnou vrozenou vadu, a tak je to stále Malik, pro kterého i s rozbitou hlavou Grace neváhá a na naleštěné podlaze v kluzkých balerínách, riskuje i zlomení některé končetiny.
S vypětím všech sil u východu zabrzdí bez toho, aby přišla k nějaké újmě a chvatně vyběhne ven.

Tam ho ani nemusí zdlouhavě hledat. Sedí před nemocnicí na lavičce a v klidu potahuje ze své cigarety.
Z jeho tváře se dá vyčíst rozrušení a možná i nějaký náznak zklamání, či smutku, přesto se Grace cítí klidná, hned jak ho zahlédne.
Možná proto, že je jí tak na dosah, je stále tady, dýchá a nic nenaznačuje tomu, že by se v blízké době chystal někam odejít. Bohužel, je to jen iluze, kterou nemoci, jako je ta jeho, šálí obyčejné smrtelníky. V jednu chvíli tu člověk je a než stačíš mrknout, je pryč.

Grace se tiše posadí vedle něho, nevědíc, co mu vlastně chce říct.
V hlavě se jí rojí tisíce myšlenek, jenže v situaci, jako je tahle, se špatně skládají do slov.

"Mrzí mě to, princezno," překvapí ji libozvučná melodie jeho hlasu,"nechtěl jsem tě tam nechat, vrátil bych se, ale -"
"To je v pořádku." Pokusí se Grace o úsměv, vědoma si toho, co způsobilo, že ji z křoví v cizí zahradě musel zachraňovat Harry.
"Ne, to není v pořádku," chlapec chvatně típne cigaretu a dívka si povšimne, jak se mu třese ruka,"ty to vůbec nechápeš, že ne? Jsi tak strašně naivní a pořád věříš, že tohle může dopadnout dobře! Ale tohle dobře nedopadne, Leio!!" Zvýší hlas, ze kterého dívka ucítí narůstající paniku. "Moje srdce to dlouho nevydrží a to tvoje to zlomí!! Zoufale si rukou projede havraní vlasy,a když se podívá na pobledlou, vyděšenou dívku sedící po jeho boku, nejde si nevšimnout, že beznaděj úplně vyplnila i jeho laní oči. "Přesně proto jsem chtěl, aby ses o mě nestarala. Nechtěl jsem vědět nic o tobě a tys neměla zjišťovat nic o mě, pak by třeba - "

"To ty to zřejmě nechápeš!" Grace ovládne zlost."Je mi líto, ale svět není jen o tom, co ty chceš, nebo nechceš!! Občas se dějí i věci úplně mimo tvou kontrolu a schopnost je ovládat! A i přes tvou urputnou snahu chovat se jako idiot, se najdou lidi, co tě mají rádi!!" Ve vzteku mu přizná něco, co on stejně věděl dřív, než ona. "Copak to nevidíš?! Vždyť kvůli tobě pobíhám po LA v pyžamu a s rozbitou hlavou!!"

"Působivé!"Nasadí svůj typický domýšlivý výraz a vstane z lavičky. Z kapsy vytáhne krabičku cigaret, jednu si vybere a následně ji zapálí.

Grace okamžitě vyskočí ze sedu.

"Přestaň s tím,sakra!!" Bez váhání mu vyrazí cigaretu z ruky. Chlapec na ni pohlédne s ledovým klidem v očích, který v okamžiku vystřídá jakýsi zlověstný lesk a on ji chvatně chytí za zápěstí.

"Ty s tím přestaň," sykne varovně,"tohle už mi neublíží."
"A ani nepomůže!" Nenechá se dívka zastrašit."Ale já jo!!! Já ti pomůžu!!"
Vzhlédne k němu, a když uvidí, s jakým soucitem na ni hledí přes černé kadeře, co mu napadaly do tváře, ví, že přesvědčuje pouze sama sebe.
On už si dávno takovéhle věci nenamlouvá.
A ona mu zoufale slibuje něco, co sama neví, jak udělá, jen proto, že svět bez jeho přítomnosti by už nebyl jako dřív. Jen proto, že si takový svět neumí a ani nechce představit, lže sama sobě.
Jeho by zachránil jedině zázrak, třeba výhra ve sportce. Grace by nejraději běžela požádat otce, ale ví, že peníze pro Zayna on jí nikdy nedá, už jen proto, že by jí tuhle šílenou historku nejspíš ani neuvěřil.

"Přestaň se snažit zachránit svět, maličká." Objeví se mu na tváři jeho typický úsměv lehce nakřivo a za ruku, kterou stále pevně svírá svými štíhlými prsty, si ji přitáhne do objetí.
"Nechci zachránit svět," trvá si stále na svém, "chci zachránit TEBE!" Její odhodlaný výkřik se kdesi v té největší výšce zlomí ve vzlyk, který utlumí jeho hruď.
Grace ucítí jak chlapec záporně zakroutí hlavou, načež si bradu položí do jejích vlasů, mezitím co jednou rukou si lehce pohrává s jednotlivými prameny.
Normálně na dívku jeho blízkost působí naprosto tlumivě. Většinou se jí myšlenky rozletí všemi směry a racionalita ztrácí veškerý svůj význam. Jenže ve chvíli, kdy ji Zayn pevně drží u sebe a v nezvykle chladné noci ji hřeje svým vlastním tělem, ve chvíli, kdy zhluboka vdechuje jeho vůni a klidný tlukot jeho srdce uklidňuje to její, co se snaží dostat do stejného rytmu, dostane strach, že by to mohlo být naposledy.
Ta hrůzná představa, stres a vztek na celý svět udělají svoje.
"Zayne!!!" Prudce se od něj odtáhne. "Vezmi si mě!!"

"Ehhm," zaskočeně jí pohlédne do úžasem rozšířených očí, "coo?!"

Dívka spěšně pokývá hlavou a sype ze sebe slova jako překot.

"Ty nejsi pojištěný, já jo," zelené oči jí hoří nadšením, stejně jako mírně zarudlé tváře, "jako můj manžel pak budeš moci čerpat ty peníze z mého, chápeš?!" Hlas se jí značně chvěje a srdce začne v tom zápalu zběsile pumpovat, jako by šlo o život a ono vlastně o život jde.

Chce se jí plakat a zároveň by se nejraději rozesmála.
Přišla na to, zachránila ho, Zayn zůstává, svět se neboří.

"Jsi vážně šílená," vrátí ji jeho tichý hlas zpět na zem," to nejde LeiLei." Usměje se na ní mile, jakoby ji zval na zmrzlinu,ale přitom právě odmítl život, který mu naservírovala, jak na stříbrném podnose.
"Zaynie!" Ochromeně vydechne, jak její nitro opět pohltí prázdnota. Jako by se právě dotkla hvězd a uvěřila, že je možné naprosto všecičko, co si zamane a vzápětí ji cosi srazilo zpět k zemi, aby si společně s drsným pádem uvědomila, že to byl jen pouhý klam.

Euforii vystřídá rozsáhlé bolestivé nic.

"Nemůžeš jen tak životu říct NE!" Zvýší hlas, aniž by to zamýšlela. "Dávám ti šanci, tak přestaň dělat, jakoby tohle celé bylo stále jen o tobě, protože není!!!"

"A o tom to je," natáhne ruku, aby ji pohladil po vlasech, jenže ona vztekle ucukne, "nikdy to nemělo být o někom dalším."
"Jenže jsme přátelé, tak se s tím smiř!!" Odsekne mu rozhořčeně.
Ta zuřivost, přímo sálající z té křehké osůbky, ho donutí k úsměvu.
"Já vím," přese všechny její zběsilé protesty si ji přitáhne k sobě a věnuje jí letmý polibek do vlasů, "už kvůli tomu o tom budu přemýšlet," pustí ji ze svého sevření, "slibuju."

Jako paralyzovaná tím nepatrným dotekem beze slova sleduje, jak se jí pomalu ztrácí ve tmě.

"Jenže na to není čas!!" Zhroutí se zpět na lavičku, přitáhne si kolena k hrudi a obejme je oběma rukama. Všechno je jí najednou úplně jedno, buď se utopí v beznaději, nebo v slzách.

***

Pro mojí nejmilovanější @DannyH14 - Protože jsi nejlepší na světě!!! Děkuji za vše!!! <3