Grace se pomalu plouží zešeřelým městem domů. Normálně by ty dvě ulice přešla za pět minut, ale to se jí teď nedaří, protože se co chvíli zastavuje a podezřívavě si měří okolí. Pořád se jí zdá, jakoby nebyla úplně sama a v duchu si nadává, že Dextera přece jen nenechala jít s ní. 
Ty dvě ulice už by jí nezabily. I když ve chvíli, kdy ji propaloval tím tmavým pohledem, ve kterém se nezračilo žádné zítra, žádné další setkání, jen pusté sbohem, si přála být co nejdál od něho.

Když to poznání, že přišla o jedinou spřízněnou duši tady, daleko od domova, dorazí až k jejím mozkovým závitům, na chvíli se zastaví. Zhluboka se nadechne.
Vždyť oni si byli podobní víc, než si Dexter kdy dokázal přiznat.  Ať už se jednalo o vzdor sálající z očí obou dvou, který z nic dělal divoká, nepolapitelná stvoření, či něhu skrytou za všemi těmi vysokými hradbami, co kolem sebe stavěli.  Kdyby hledala ještě chvíli, určitě by našla dalších spoustu věcí, co mají společné, ale rozhodně tu byla jedna, kterou Grace neměla a on ano. 

Vyrovnanost. 

Vznášela se kolem něho a pozitivně ovlivňovala lidi v jeho blízkosti. Hlavně Grace, která tuhle jeho auru klidu naprosto zbožňovala, proto tak ráda trávila čas v jeho společnosti. 
Ten klid, pohoda, neochvějnost, která ho neopouštěla za žádné situace, byla nesmírně přitažlivá. 
Působil, jakoby ho nic nemohlo vyvést z rovnováhy, jakoby se ničeho nebál. 

Kdyby jen tušila, že jeho nedostatek strachu znamenal, že se dávno vyrovnal se světem a hlavně s brzkým koncem, že bát se, pro něho nemělo žádný smysl, nejspíš by tuhle jeho vlastnost tak neobdivovala.
Ale Grace neví, a tak jí  ten klid začne chybět už jen pár minut po té, co nechala Dextra stát na jedné z los angeleských dálnic. 

Dojde jí to a s vědomím, že je ještě velmi brzo na to, aby někoho potkala,  si ze rtů nechá unikat hlasité ,bolestné vzlyky.  
Když se za hlasitého štkání doplouží až před dům, který není pohroužen do tmy, jak by očekávala, ale naopak jeho rozzářená okna v pohodě osvětlují celou ještě spící ulici, v Grace hrkne. 
Opatrně našlapuje, aby  se nepozorovaně dostala dovnitř.

"No do háje!!" Vyjekne v úleku, když před vchodovými dveřmi narazí do sedící postavy, schoulené v tmavé mikině s kapucí.

"Taky tě rád vidím!" Ozve se jí dobře známý hlas a chlapec natáhne ruku, ve které svírá cigaretu, kterou típne o schod.

"Li!!!!" Najednou z ní opadne všechna ta tíha předešlých událostí, a při zaslechnutí jeho protivného, ba dokonce příšerně otravného britského přízvuku, se jí neskutečně uleví. Bez rozmyslu se mu hodí do náruče. 
Přestože její nečekaná reakce Liama vyvede z míry, pouze překvapeně zamrká, a jakoby to dělal běžně, volnou ruku jí omotá kolem pasu a přitiskne ji k sobě. 
Grace tiše vzlykne a tvář schová do jeho hrudi.
Liam vědom si toho, že se dívka sama nejspíš potrestala víc, než dost, chápavě mlčí a konejšivě svou horkou dlaní přejíždí po jejím drobném, pláčem a chladem se chvějícím těle. 

Na ni to ovšem zapůsobí jak facka. Takový pocit viny by v ní nikdy nevyvolal, kdyby se vztekal, kdyby na ni křičel, kdyby jí vyhrožoval. Což od něj ostatně čekala.
On ji ale hladí. 

Místo, aby se uklidila, jak očekával, rozpláče se Grace ještě o něco usedavěji. To proto, že si v plném rozsahu uvědomí, jak moc si nezasloužil, co mu provedla. O něm tohle celé nikdy nebylo, jen se do toho nechtěně přimotal tím, že dělá pro jejího tátu a dráždí jí svou nesnesitelnou dokonalostí.

"To jsi tu celou dobu čekal na mě?" Zašeptá mu provinile do černé Adidas mikiny, ruce mu pevně omotá kolem krku a zkřehlé prsty křečovitě zatne do kapuce. 

"Ne-e," bez většího rozmýšlení zavrtí hlavou,"přišel jsem si zakouřit." 
"Kolikrát?"  Hromádka nedopalků za jeho zády ho usvědčí ze lži. 
Nesnaží se ani bránit, jen se zlehka pousměje.
"Bál jsem se." Přizná, což dívku opět katapultuje do záplavy nezvladatelné provinilosti."Nevěděl jsem, kam tě odvezl,nemohl jsem tě ani jít hledat .." 
Možná, že mu přeci jen ten mozek Photoshopem nevymazali! 
"Li." Dívka pevně semkne víčka, jakoby tím to ostré bodnutí viny mohla vymazat. Jakoby stačilo nevidět jeho utrápený obličej, aby se jí ulevilo. A ono to fungovalo, ale jen na okamžik. 
"Pojď dovnitř, je tu zima." Zlehka se otřese, i přesto, že jeho mikina působí teploučce a z jeho těla sálá horko.
"Ne!!!" Zakňučí Grace vzdorně a zesílí stisk svých paží kolem jeho krku. "Nechci chodit." 
Chlapec si povzdechne a pokusí se opatrně postavit i s tím závažím, co se odmítá pohnout. Jakoby nevážila ani gram, ji jednou rukou obemkne kolem pasu a zvedne. 

"Co ti udělal?" Opatrně jí odnese do domu a v kuchyni posadí ke stolu. "Co ti provedl, Grace, normálně takhle mazlivá nejsi!" 

"Huuuh? Kdo?" Vzhlédne k němu a na okamžik se její mechový pohled setká s tím jeho tmavě hnědým.  Jeho zájem o ní je zřejmý a ta nehraná účast a pozornost, kterou jí věnuje, ji na chvíli vyvede z míry. Zaplaví jí zvláštní pocit bezpečí a ona se díky němu v domě, který nikdy za domov nepovažovala, cítí jako doma. 
Ta tmavě hnědá barva je velmi podobná jiné, kterou viděla už před tím. A i přesto, že ji svým pohledem dokáže Liam uklidnit natolik, že přestane plakat, není to TEN pohled, co je chvíli vzdálený, toulající se v dálkách, neprozrazující vůbec nic, aby za moment zněžněl natolik, že nechává nahlédnout až do hloubi své duše. TEN pohled co ji dokázal rozechvět neopodstatněným strachem a zároveň jí poskytnou zvláštní klid na duši. Smíření se se vším. Bezstarostnost, souznění, pochopení. 

Při vzpomínce na černovlasého gaunera s očima, co se neustále zdály být zahalené mlhou snění a úsměvem lehce nakřivo, ten úlevný výraz z její tváře zase zmizí. Odtrhne oči od Liamova obličeje, přičemž si ještě všimne, jak veškerá něha z jeho očí vyprchá a nahradí jí zlostné zablýsknutí.

"Nedělej hloupou, Grace!!! Obyčejně si chytrá jako lasička, na to ti neskočím!" Zavrčí výhružně. "Samozřejmě myslím Malika, koho jiného!!" Zuřivě zatne ruce v pěst.
Při zmínce toho jména dívka překvapeně zamrká.
"Ty ho znáš?" Pohlédne mu se zájmem do tváře a teď je to právě Liam, kdo si uvědomí svou chybu a nejraději by rozhovor na toto téma okamžitě ukončil.
"Jo!" Zamračí se, jakoby si na něco vzpomněl."Není to kluk pro tebe, ublíží Ti." 
Grace ze rtů unikne ostré, nepřirozené zasmání, které má do jejího uvolněného rolničkového smíchu velmi daleko. Liam se k ní přiblíží na milimetr blízko, až ucítí jeho dech na své kůži. Prudce ji popadne za zápěstí a upřeně se na ní zahledí, jakoby se snažil pravdivou odpověď vyčíst z jejího výrazu.
"Pokud už to neudělal?!" 
"Pffff." Grace si pohrdavě odfrkne a nervózně uhne pohledem, ale nedá jí to.
"Odkud ho znáš?" 
"Jdeme spát." Zavelí Liam rezignovaně, když vidí, že z ní žádné odpovědi nedostane a sám odpovídat nechce.  Oba jsou unavení a Grace evidentně i nešťastná. Chlapec jí uvolní zápěstí a na schodech vedoucích do horního patra se ještě otočí.

"Čekám tě, tak dělej." Zamrká a sebevědomě se usměje. 

Grace by nad tím obyčejně otráveně protočila oči, ale na to jí nezbývá sil. Místo toho se pomalu vydá za ním a je celkem ráda, že její nesoudný otec jí toho otravu nastěhoval do pokoje. Jeho přítomnost na další posteli ji najednou vlastně vůbec nevadí. 
Než ovšem otevře dveře a zjistí, že žádná další postel neexistuje.
"To si musíš dělat srandu?!" Vyjekne nevěřícně, když ho polonahého spatří, rozvalovat se na jejím vlastním lůžku. "To se mi snad jen zdá." Liam pobaveně sleduje její zoufalství. 
Dívka zavře oči a počítá do deseti. Pevně věří, že až je znovu otevře, bude vyfotoshopovanej hezoun v boxerkách pryč.
Není! 
S hlubokým povzdechem se dívka svalí na volnou část své postele. Chvíli nevěřícně zírá do stropu, než se jí únavou začnou zavírat víčka. 
Okamžitě se zase ale probere, když ucítí ruku kolem svého pasu.
"Tak to ani omylem!!!" Zasyčí do tmy. "Vrať se na svou půlku!!" 
Neváhá a nohou se mu zapře někam pod žebra, aby  ho od sebe mohla odtlačit minimálně na severní pól.
"Žádné doteky, Payno." Varuje ho výhružně, přičemž nohu nechá sice v tom bolestném a nepříjemném úhlu, zato spokojená, že se k ní nedostane.
"Grace..." Ozve se tmou a tentokrát už dívka oči protočí. "Venku ti doteky nevadily!!" 
Brunetka si uvědomí, že její hradba byla jen iluze, že vlastně vůbec nefunguje, když se hoch přes ní lehce nakloní ,a prsty jemně přejede po její holé paži a přes ni bříšky prstů pokračuje ke tváři. Pohladí ji jemně, jakoby se bál, že se rozplyne, nebo mu minimálně jednu vrazí, a pak své prsty zaplete do její vlasů. 
"Nech toho!!" Grace zavrčí, ale slastně pod tím dotekem  zavře oči. "A nebo taky ne .."