A teď to byl příběh přímo pro mne. Něco pořadného než samé pomáhání by mi neuškodilo, nejsem přímo perfektní detektiv, to je spíš má kamarádka MJ, která miluje detektivky a vraždy, ale loupež, přepadení, nebo jiný pořádný případ. Queens byl tichý, od dob co tu jsou Avengers a Stark, se vše změnilo. Dokud existují hrdinové, bude tu nadále klid? A nebo někomu přelítne přes hlavu pistole a začne vraždit? Kdo ví....

Teď mi přišlo dobrý nápad se vracet do minulosti a převracet svou přítomnost. Co by se stalo, kdybych nešel k tetě May? Byl by ze mne vrah, toužící po nekonečné pomstě za své rodiče? „Přestaň“okřikl jsem své myšlenky a koukal z okna. Vítr si pohrával s mými vlasy a já chtěl řvát. Najít Tonyho a...

Ani nevím co bych mu tak řekl, ať zmizí? Nebo ať mi řekne co tady chce? Ne, ani jedno jsem od něj nechtěl slyšet. Chtěl jsem vědět, jak se přidat k Avengers, co musím dokázat, protože pokud by mi dali pořadnou práci, dokázal bych cokoliv, aspoň doufám. Už tu nic pořadného nebylo, nejmíň čtrnáct dní.

Procházel jsem své myšlenky a doufal, že mne ta šílenost nenapadne. Bohužel napadla a já vyskočil z okna... Houpal jsem se až k Avengers základně, ale nešel jsem do ní, jen jsem se zhoupl kolem ní a zamířil do jedné ulice, kde jsem pomohl paní, aby ji neokradli. Po hodině tu byl opět klid a já si sedl na střechu, sledoval jsem ruch podemnou a čekal na něco pořádného, nějaký odvaz od toho normálního pomáhání babičkám pomoc přejít přechod, najít cestu, či jen takové menší přepadovky s těmi nováčky. Avengers si vždy brali ty velké mise a mne nic nedali.

Chodil jsem po střeše sem a tam a čekal. Nic se nedělo a já umíral nudou. Rozhodl jsem se tedy vrátit, seskočil jsem na zem a chtěl si vzít batoh, co jsem si tu asi tak včera nechal, jenže on tam nebyl. Plác jsem se do čela a chtěl začít na sebe nadávat, ale kolem mne se zvedl vítr a hrozný zvuk jeho trisek, jak přistával mi málem zabil bubínky.