Včerejší odpoledne bylo tu tam. Uznavám, že to setkání nebylo příjemné, oroč se jen vracel sem. Tohlennení New Yorkská část, kde tráví čas, bydlí milionáři a hvězdy.

Navíc uběhlo spousta let, takových jedenáct určitě. Tony mi dělal přinejmenším chůvu, když mí rodiče byli v práci a měli schůzku, jednání. Také mi vysvětloval vzorce a dělal svou oráci, malý prcek se naučil vzorce jako bičem švihá a stal se z něj tichý génius s nazvem "Loser."

Já ho potkal, když mu bylo sedm. Zachránil mne před robotem co na mne mířil. Jaki Iron-mna ho sestřelil a odletěl pryč se slovy „Good job kid (Dobrá práce kluku)“ tehdy jsme měl na obličeji jeho kouoenou masku, ale sám jsem až potom zjistil, stejně jako ostatní kdo je Iron-man, což byl Tony Stark.

A já jsem Peter Parker, dědic velké firmy co od smrti manželů Parker. Já od té doby bydlím s May. Kdysi nevadilo, že jste vydleli v Queensu, teď však všichni bihatí bydlí jindě, jen zde mají postavené firmy, né rovnou i dům.

Proto mi bylo divně. Mé zapečetěné vzpomínky vylétly jako moly ze skříně. „Děsí mne to, on mne děsí, co tady chce!?" šeptal jsme si.

S panem Starkem se od té doby vše změnilo, smrt mých rodičů mu přivedla triumf a vítězství v žebříčků nejlepších firem. Vše by se hodilo, možná bych snad skončil jako adoptovaný syn u něj, ale já měl strýčka Bena a tetu May.

Pamatuji si jak si jednou četl v době, kdy mne hlídal noviny. „A co tam píšou Tony?“ zeptal jsem se ho a vylezl na jeho klín. „Ale nic" odpověděl mi s úsměvem a dál si je četl. „Smrt na Ounklstreet“ přečetl jsem nahlas. „Pane Bože, já zapomněl jaký jsi génius Peteee“ vyjekl a okamžitě zavřel noviny a schoval si je za záda. „Ale no tak, prosím...“ snažil jsem se ho přesědčit, ať mi je čte dál. „Tohle není příběh pro malé geniální chlapce, vlastně pro žádné dítě“ zavrtěl v nesouhalsu halvou.