"Ahoj, copak se děje?"

S úsměvem se jich ptám na docela blbou otázku, co by chtěli? Nic.

"No, napadlo nás, že by jsme se s Katniss stavili. Doma není co dělat, takže by jsme mohli pokecat. A stejně jsme vám chtěli donést nějaké koláčky na ochutnávku." promlouvá Peeta.

Nestihnu nic říct. Cítím za zády něčí dech.

"Pojďte dál, rádi si popovídáme." říká Haymitch a dlaň mi pokládá na záda.
Jen se otočím a usměju se. Vidím, jak si toho Katniss všimla a jen nenápadně pozvedla obočí. Peeta s Mitchem šli do obývacího pokoje.

Nikdy jsem si s Katniss moc nerozumněla, ale od doby, co byla revoluce jsem byla jako její druhá, větší, matka. Přirostla mi k srdci a kdyby se ji něco stalo, nezvládla bych to. Je taková jiná, uzavřená, citlivá a můžu se ji svěřit... S čímkoliv. Jsem docela cíťa. Nikdy jsem neměla děti, vlastně je malá pravděpodobnost, že bych je mít mohla. Docela závidím ženám, co je mít mohou. A proto je Katniss něco jako moje dcera.

"Ty, Effie posliš.. Máte něco spolu? Připadáš mi nějaká divná."

"S kým jako? Jak divná?"
Zaskočila mě. Ikdyž vím, že myslí Haymitche. Nikdy bych s ním nic nechtěla. A divná? Co?

"Ale Effie, neříkej, že nevíš. Moc dobře víš, že mi můžeš říct cokoliv."

Přistupujeme do obývacího pokoje. Neodpovídám na její otázku, sama nevím, co to znamená a co se děje.

"Dáte si něco?" ptám se, abych zastavila aktuální téma.

"Asi čaj." odpovídají oba.

Stavím vodu na čaj. Přijde za mnou Haymitch. Šel si jen pro talíře.

"Effie, stalo se něco? Připadáš mi nějaká divná."

Už to nevydržím. "O MŮJ BOŽE, NECHTE MĚ BÝT!! VŠICHNI." Hodím utěrku na zem a s brekem utíkám do své ložnice.

"Effs, počkej." chytám mě za zápěstí. Prudce se otočím a vidím ty šedomodré oči. Ty nejkrásnější a nejupřímnější oči co jsem kdy viděla.

"Řekla jsem. Nechte mě. Být."
Vyprošťuji se z jeho sevření a utíkám do ložnice. Zabouchávám za sebou hlasitě dveře. Sedám si k parapetu. Co se sakra děje? Proč taková nálada? A to počasí to ještě zhoršuje. Vstanu. Potřebuju čůrat.

Když vcházím do koupelny, zamotá se mi hlava, takže tak tak dojdu k záchodu. No výborně, to jsem si přála. Po 5 týdnech mě zas navštívila červená královna. (pozn.aut. - bože, co mě to napadlo xDD)
Měla jsi docela zpoždění, nemyslíš? Už jsem se lekla, že jsem v tom. Počkat, ale neměla bych s kým.

Tak asi proto ta nálada.

Vcházím z koupelny a ulehám do postele. Přikrývám se dekou a usínám. Nějak na mě padla únava.